Neviditelný čert

Vánoce končí a na obzoru se objevuje Silvestr ruku v ruce s Novým rokem. Jsou to téměř dvojčata a jediný rozdíl mezi nimi je, že Silvestr se stihl narodit ještě v končícím se roce, zatímco Nový rok už v novém roce. Ruku si podávají přesně o půlnoci za rachotu pestrobarevných ohňostrojů, rachejtlí, dělbuchů, bouchacích kuliček a kdoví ještě čeho.

Lucifer

Vánoce, ačkoli byly jako obvykle na blátě, se vydařily. Alespoň pro mě. Jiným lidem se třeba nevydařily. V Nových Butovicích bylo nádherné ticho. Skoro jako v kostele po mši. Bylo téměř pořád šero doprovázené občas slabým deštěm. Tu a tam se z šera vynořil nějaký člověk, který s sebou vláčel mlčenlivého psa. Obchody byly zavřené, čehož se chopili Vietnamci, aby svátečně zvýšili svůj obrat.

Upadl jsem do relaxačně sentimentálního stavu. Přemýšlel jsem nad tím, jestli bych tento bohulibý stav neprotáhl na celý rok. Mít Vánoce po celý rok není až tak špatný nápad. Nedá se však realizovat, i když se o to někteří lidé pokoušejí. Například jsem se dočetl, že jedna britská seniorka už 23 let jí každý den vánoční večeři.

Kdysi jsem napsal pohádku Vánočněnka. Dovolil bych si z ní ocitovat první část:

Vánočněnka nebyla nijak zvlášť hezká princezna, a navíc byla ještě velmi churavá.

Její churavost byla tak vážná, že ji v královské nemocnici, poblíž královského vinohradu, po celý rok udržovali v umělém spánku. Výjimkou byl pouze jediný den v roce, který se nazývá dnem Štědrým a odehrává se dvacátého čtvrtého prosince, což je prakticky už na sklonku roku.

Vánočněnka byla někdy po šesté hodině večerní tohoto dne probuzena, kolem její nemocniční postýlky se shromáždili nejrůznější členové královské rodiny, komoří, rádcové, pokladníci, generálové, biřicové a houfec vybraných poddaných. Vánočněnka jim vyprávěla, co všechno nejroztodivnějšího se jí zdálo v umělém spánku. Všichni se tvářili, že starostlivě poslouchají, ačkoli se v duchu modlili, aby už mohli zase na rok vypadnout, což se týkalo i jejího královského tatínka a královské matinky, kteří se už těšili na zítřejší hostinu u příležitosti prvního vánočního svátku.

Vánočněnka si však ničeho takového nevšímala, radostně klevetila a svým štědrovečerním hostům předkládala jeden svůj sen za druhým. Bylo jich mnoho a jeden úžasnější než druhý. Ve svých snech se toulala po nádherných a fantastických krajinách, potkávala velmi zajímavé a moudré lidi, hrála si s roztomilými zvířátky atd., zkrátka bylo toho fakt mnoho. Její posluchači velmi trpěli, ale snažili se, seč jim síly stačily, tvářit, jak je to neobyčejně zajímavé, jak ty krásné sny a příběhy s Vánočněnkou hluboce citově prožívají. Hodiny na nedaleké věži se zatím posouvaly krok sun krok, až dorazily k půlnoci a Vánočněnka byla opět uvržena do umělého spánku.

Její návštěvníci si oddechli, někteří si utřeli z čela pot, a všichni se v duchu tetelili blahem, že od toho nepříjemného okamžiku budou mít zase celý rok pokoj.

Jen Ježíšek se v nedalekém chlévě probudil a proplakal celý zbytek noci.

Končí se Vánoce, kdy i ptáci drželi zobák. Jenom straky občas zaskřehotaly.

26.12.2023, 08:05:07   Publikoval Luciferkomentářů: 1