Neviditelný čert

15. února má v českém kalendáři jmeniny Jiřina. Je to ženské křestní jméno řeckého původu. Jiřina se též jmenuje okrasná (krásná) květina, která si žádá slunné stanoviště chráněné před větrem. Tento článek věnuji na památku své ženy Jiřiny, která odešla v květnu 2012.

Lucifer

Někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století jsem přerušil studium fyziky na přírodovědecké fakultě Masarykovy university, která se tehdy jmenovala Universita Jana Evangelisty Purkyně. Stalo se tak na počátku zimy. Dal jsem si prostě pauzu.

Zimu jsem trávil u svých rodičů v Opavě. Zpočátku jsem skoro nic nedělal kromě přehrávání šachových partií ve svém pokoji. Občas jsem se i zadumal. V rozpuku jara jsem však začal ožívat. Chtělo se mi ven. Začal jsem ožívat.

V Opavě, stejně jako kdekoli jinde existovala jakási alternativní kultura mladých lidí, kteří nechtěli mít s režimem nic společného. V ní jsem nalezl kamarády, se kterými jsem si rozuměl.

Na Kylešoviském kopci se nacházel Tyršův stadion. V podstatě na pomezí původní Opavy a Kylešovicemi, které se k Opavě přičlenily. U stadionu byla hospoda, které se říkalo Tyršák, s poměrně velkou zahrádkou pod stromy. Kouzelné místo.

Tam se vždycky v pátek scházeli lidé alternativní kultury. Někdy se konaly různé akce, při nichž se na plátně restaurační zahrádky promítaly filmy. Vzpomínám si na film Help od The Beatles. Pilo se pivo, povídalo a soudruzi nám byli naprosto ukradeni.

Na Tyršáku se končilo někdy v deset večer. Někteří měli ještě chuť ve společenské zábavě pokračovat. A tak se odebrali dolů do centra Opavy, aby si našli nějaký podnik, který zavíral třeba i výrazně později. Jedním z nich byla Myslivecká vinárna. Tam jsem jednoho jarního dne z Tyršáku zamířil.

Objevil jsem stůl, kde seděli někteří mojí známí. Například Karel Čapek, Nemyslím slavného českého spisovatele.  Prostě se se jmenoval stejně. Karel Čapek se narodil v Praze, ale ještě v dětství se přestěhoval do Opavy. Psal básně. Měl bratra Michala, který též psal básně. Oba už dávno nežijí.

U toho stolu seděla jedna drobnější žena. Dali jsme se do řeči. Nebylo to jednoduché. Jejím názorům jsem silně oponoval.

Nastal okamžik, kdy jsem se rozhodl z Myslivecké vinárny odejít. Nejdřív jsem si odskočil. Když jsem pak procházel kolem stolu, zaznamenal jsem, že ta drobná žena už není přítomna.

Vyšel jsem ven a ona tam jsem ji našel. Stále před vinárnou a čekala na mě. To mě zaujalo a začal jsem uplatňovat své astronomické znalosti.

Byla krásná noc bez mráčků a obloha se skvěla hvězdami. Ukazoval jsem jí některá souhvězdí a pojmenovával některé hvězdy. Když jsem dokončil astronomický seminář, vydali jsme se ulicí a povídali si o jiných věcech. Mimo jiné jsem se dozvěděl, že se jmenuje Jiřina.

Jiřina mě pozvala na noc k sobě domů. V té době tam žila sama. Její otec před pár lety zemřel a matka byla momentálně mimo. Díky ní jsem například objevil písničkářskou tvorbu Vladimíra Merty, anebo třena Janu Kratochvílovou, jejíž první album jsem si poprvé poslechl. Jiřina se jí tak trochu podobala.

Ráno jsem se probudil u Jiřiny, aniž bych tušil, že nás rozdělí už jenom smrt.

V stínu kapradiny spal, svět pod hlavou měl

V stínu kapradiny snil, vím, o mně né - žel!

V háji po zbojnících spal, když lámal se den

Kéž by do spánku mě vzal - jen pro jednou jen

Víly možná v hlavě měl, snad umřít si přál

Rej těch rukou, nohou, těl má na čele dál

V stínu kapradiny zhas – měl na čele šrám

Z touhy vílám napospas já znovu ho dám

V stínu kapradiny spal, sám splácel si daň

V stínu kapradiny dál bil stohlavou saň

Já tam zrovna stála jen, tak náhodou jen

Touha má sto nálad – sen je naštěstí sen

15.02.2024, 09:05:21   Publikoval Luciferkomentářů: 0