Neviditelný čert

Julie pocházela z našeho opavského rodu. Byla matkou mé babičky Kateřiny a babičkou mé matky Marie.  Říkali jí Julinka. Spatřil jsem ji pouze jedenkrát jako malý kluk. Ležela v postýlce malého pokoje u našich příbuzných. Evidentně se chystala navždy odejít. Měla za sebou krušný život, v němž se projevila jako bojovnice. Zachránila naši rodinu. A tak na její počest věnuji krátkou vzpomínku.

Lucifer

Skončila se druhá světová válka a v rodině už nebyli žádní muži. Možná nějaký se našel, ale nedalo se od něj nic užitečného čekat. Ostatní zemřeli ve válce, Třeba u Stalingradu. Druhá světová válka byl odporný zločin, který spáchal Adolf Hitler. Obsadil Sudety a všechny nepříliš staré muže nahnal do armády a poslal je na východní frontu. Odtamtud už zpravidla nebyla cesta zpět.

Julie se však nevzdala a začala rodinu stmelovat. Vytvořila něco jako matriarchát, ačkoli to bezpochyby neměla v úmyslu. Muži však nebyli k mání. Byly to těžké poválečné časy, ale ona si s nimi poradila.

Nevím, proč zrovna teď na ni vzpomínám. Možná potřebuji psychickou podporu. Už u Vosičky jsem zmínil, že všichni lidé, kteří mě obklopovali, zmizeli. Někteří z nich zemřeli. Eva Zuzana Novotny v několika posledních telefonních hovorech se ptala: „Kam všichni lidé odcházejí?“ Nedokázal jsem jí odpovědět, ačkoli mám o tom nějaké pojetí. Všichni lidé prostě odcházejí někam do jinam. Už jsem o tom tady psal: vstřebávají se v kosmickou mysl. Něco z nich ale v nás zůstává.

Začínám si připadat, že mám v hlavě zástupy mých již odešlých známých a blízkých. Přemýšlím, že se k nim v blízké budoucnosti přidám. Vzpomene si ještě někdo na mě? Pokud ne, tak zmizím v nicotnu a můj život byl zbytečný.

Život prababičky Julie zbytečný nebyl. Přestože jsem ji viděl jenom jednou, zůstává ve mně. Jako odkaz skutečného lidství.

Mám v sobě i příbuzné z tátovy strany. Z Malého Lipníku na hranici s Polskem, kterou tvoří řeka Poprad. Byl to starý zemanský rod s maďarskými kořeny. Rodiče mě tam občas odložili, když se chtěli beze mne věnovat své dovolené. A já se učil, jak to vypadá na venkově takřka z první poloviny minulého století. S dědou jsem jezdil žebřiňákem na pole sklízet obilí nebo seno, a s bratrancem jsem chodil pást krávy.

Moje babička z Malého Lipníku se jmenovala Helena. Neměla maďarské kořeny. Ty měl děda Michal. Můj otec se jmenoval též Michal. Prvorozený syn se musel jmenovat po otci. I já jako prvorozený syn jsem se měl jmenovat Michal. Jenže matka Marie rozhodla, že se budu jmenovat Viktor. Michalem se stal můj mladší bratr, který už nežije.

16.08.2024, 12:56:54   Publikoval Luciferkomentářů: 1