Neviditelný čert

Blíží se konec srpna. Už je na obzoru. Včera jsme slavili výročí vpádu vojsk Sovětského svazu. Problém byl v tom, že Moskvě se nelíbilo, jak u nás působili progresivní komunisti, kteří chtěli socialismus s lidskou tváří. Přijely sovětské tanky a všichni komunisti, kteří chtěli změnu, byli z KSČ vyhozeni nebo odešli sami.

Lucifer

Na Neviditelném Psovi jsem se k tomu vyjádřil krátkým komentářem. Když jsem se ráno díval na mobil, spatřil jsem na NP řadu komentářů, v nichž objevovaly naprosté nesmysly. Přestárlí zatvrzelí komunisti jsou stále ještě mezi námi. Povětšinou už v důchodu, ale plivat umí stále dobře.

O co šlo.

Na NP jsem napsal komentář, že úvodník Ondřeje Neffa schvaluji. Není to tak úplně pravda. Ondřej Neff se částečně mýlí. Tvrdí, že svoboda trvala jenom tři měsíce. Není to pravda. Už od počátku šedesátých let se začaly dít změny. Tehdejší prezident Antonín Josef Novotný jim dal volný průchod.

V šedesátých letech vznikaly kupříkladu skvělé filmy. Prosadila se třeba jedna z našich nejslavnějších režisérek Věra Chytilová. Některé z jejich filmů pak byly v normalizaci uloženy v nedosažitelném archivu.

Po příchodu sovětských vojsk se začala tzv. normalizace. S komunismem neměla nic společného. K moci se prodrali bezcharakterním způsobem něco jako oligarchové. Spolupracovali i s podsvětím, v němž figuroval František Mrázek.

František Mrázek podnikatel. Z řadového veksláka se stal jednou z vedoucích figur českého podsvětí. Byl vyučený lakýrník. Zařídil si invalidní důchod a již před rokem 1989 měl výborné kontakty na policisty a politiky. Díky podvodům s realitami se jemu a jeho společníkům po roce 1989 podařilo vylákat z bank stamilióny korun. Mrázek sám své jmění odhadoval na miliardy korun.] Byl podezírán policií, že si objednal několik vražd. V roce 2006 byl zavražděn nájemným vrahem.

František Mrázek nebyl nikdy v kriminálu jako třeba Václav Havel. Normalizační éra byla prostě zločinecká záležitost, ve které působili politici ve spojení s podsvětím.

Byla to odporná špína a my starší jsme v tom vyrůstali. Existovaly možnosti, jak se uschovat v nějakém pozitivním ostrůvku. Literatura a nerežimní hudba. Byla sice omezení, komunističtí politruci se snažili, ale ty ostrůvky se daly najít.

Představa, že po roce 1989 to bude lepší, byla poněkud naivní.  Devadesátá léta byla na první pohled skvělá. Svoboda a otevřené hranice. Tenkrát jsem několikrát odcestoval na Vědeckou konferenci v zemích, které nám před tím rokem nebyly nepřístupné. Na konci minulého století jsem byl rok a půl na postdoktorandské stáži v Kanadě.

Několikrát jsem navštívil i USA. Jsou tam nějací mí vzdálení příbuzní. Pokoušel jsem se s nimi v Kanadě navázat kontakt, ale neměli zájem. V USA bych nemohl žít. Mám jinou mentalitu. Nic proti USA, ale dobře se cítím v Nových Butovicích. Miluji Prahu – jedno z nejkrásnějších měst na světě.

22.08.2024, 11:09:18   Publikoval Luciferkomentářů: 0