Pivní září

rubrika: Pel-mel


Předposlední den v srpnu jsem se rozhodl, že přejdu z vína na pivo. Včera jsem tu transformaci zahájil. Dopil poslední víno a šel si koupit pivo. Září se zatím tváří letně a teploty jsou odpoledne vysoké. Chlazené pivo jistě uhasí žízeň líp než Coca-Cola nebo minerálka. A navíc je zdravé a uklidňující.

 

Lucifer


V raném mládí jsem vyrůstal v kraji, v němž nebyly vinice. Vařilo se tam však pivo. Jeden z nejstarších nápojů v lidské historii.  Studoval jsem na gymnáziu v Opavě a po ukončení vyučování občas navštívil historickou hospodu U Bílého koníčka na Dolním náměstí. Občas se tam objevil jeden pedagog z gymnázia, který vyučoval biologii a chemii, doprovázen několika svými žáky.

 

Obvykle jsem si dal maximálně tři piva. To už mi stačilo. Stalo se však, že někdo něco slavil a přede mnou přistál panák tvrdého alkoholu. Speciální případ byl, když se chystala emigrovat dvojice (on a ona) a U Bílého koníčka uspořádala rozlučkovou seanci. Tehdy jsem měl těch panáků víc.

 

Ona byla velmi krásná žena s černými vlasy a modrýma očima. Původně přítelkyně mého kamaráda. Našla si však někoho jiného. Ženy to dělají, když vycítí, že ulovili muže, který může víc než ten předchozí. Jak dopadli v emigraci, netuším. Nikdy jsem už o nich nic neslyšel.

 

Rodiče mi jednou koupili semišovou bundu. Byla skvělá. Připadal jsem si v ní jako opravdový borec. Krátce poté jsem navštívil Bílého koníčka. Žádného kamaráda jsem neviděl, ale přisedl si ke mně jeden chlápek. Nevzpomínám si, o čem jsme debatovali, ale on byl strašně ukecaný. Jak tak máchal rukama, převrhl půllitr piva na mě.

 

Doma jsem se snažil semišovou bundu nějak vymáchat. V podstatě se to povedlo, jenže ona se nějak scvrkla. Stala se nepoužitelnou. Stačilo jedno pivo.

 

K vínu jsem se dostal díky Francouzům někdy v devadesátých letech. Stalo se to především na vědeckých konferencích ve Francii. Po dopoledních přednáškách a posterech nastala pauza. Nevím jak dnes, ale v té době Francouzi věnovali obědu dost dlouhý čas. A na stole bylo vždycky víno.

 

Faktem je, že jsem nucen vrátit se zpět ke kořenům. Víno už nemohu. Protestuje tělo i psychika. Pochopil jsem, že tudy už cesta nevede.


komentářů: 0         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 0 »

«    »