Neviditelný čert

Blíží se konec října, příští týden začne listopad. Podzimní čas jako z partesu. Opravdu? Rána bývají chladná, pozdě odpoledne vystoupají teploty až na 17 °C. Meteorologické předpovědi trvají na tom, že to bude trvat minimálně až do Dušiček. Anebo snad až do Vánoc? Těžko říct. V každém případě má podzim velmi zvláštní parametry. Podzim nepodzim. Na střídačku.

Lucifer

Listí na stromech už poněkud zhnědlo a v některých korunách zežloutlo. Spadaného listí je pramálo. Jako by se zastavil čas. Gramofonová deska přeskakuje. Kousek dopředu a zase zpátky. Takový drobný cikcak. Něco podobného se děje i ve mně. Sedím na kolotoči a točím se furt dokola. Před mýma očima se střídají pořád ty samé věci. Není jich mnoho a jsou stále na stejných místech.

Panenky v očích

které tak máme rádi

panenky na úbočích

které nás tak mají rády

reklamní tabule

panenky k zulíbání

ty rychlovarné konvice

čas k jejich přijímání

podzimní bobule

poslední panenky

a nikdy

ne

již více

Zašel jsem do trafiky Geco. Asi jsem se chtěl odnaučit kouřit. Samozřejmě tabák. Nic jiného nekouřím. Trafikantka mi přinesla, o co jsem požádal. Pouze jednu malou krabičku. Podal jsem jí zákaznickou kartu. Když s ní provedla jakýsi úkon a vrátila mi ji, začala něco drmolit. Řekl jsem, že jí nerozumím ani slovo. Nenechala se odradit a pokračovala v drmolení. Řekl jsem, že nerozumím vietnamštině. Zase něco zadrmolila, z čehož jsem vyrozuměl, že na mě mluví ukrajinsky. Řekl jsem, že nerozumím ani ukrajinštině. Přestala drmolit a já prohlásil, že budu platit kartou.

Po platbě kartou měla započít další a poslední fáze. Na monitoru se měla objevit truhlička, kterou jsem měl prstíkem kliknout. Výsledek této operace spočíval ve dvou možnostech. Buď se truhlička otevřela a já vyhrál jednu korunu, nebo se neotevřela a objevila se hláška ve smyslu, že dnes nic nedostanu. Ani korunu. Tentokrát jsem se nedostal ani šanci ťuknout na truhličku. Postarala se o to Drmola.

Před časem jsem objevil doma stříbrný řetízek s andělem. Kdo mi ho dal, už si nevzpomínám. Pověsil jsem ho na klíč od jedné skříňky obývací stěny. Visí tam ještě několik dalších věcí, které mi to či ono připomínají.

Řetízek s andělem je stříbrný. Bezpochyby se nejedná o pravé stříbro. Nedávno mě napadlo, že si ho dám na krk. Jenže nebylo to snadné. Přetáhnout přes hlavu nemožné a rozepnout a pak kolem krku zase zapnout

Se ukázalo být pro mě neproveditelné. Řetízek s andělem se vrátil na klíč obývací stěny.

Když sedím u notebooku, mohl by se anděl na mě dívat zezadu. Nedívá se však, protože má hlavu sklopenou. Smutný stříbrný anděl. Křídla jsou však roztažená. Jednoho dne někam odletí a už se nikdy nevrátí.

Až jednou tou cestou sedmou

přijedou za mnou

pak půjdou nocí nenechavou

tou tmou tak rozšafnou

a opět nenaleznou nevinnou

láskou cestu vyvolenou

tak půjdou za jinou

cestou tou opět tmou

však osmou či devátou

za horou dalekou pokleknou

s pokorou nesmírnou

před deskou kamennou

a s ranní ozvěnou

se tiše rozplynou

25.10.2024, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0