Neviditelný čert

Poslední měsíc v roce začíná nabírat obrátky. Nejdříve přijde Mikuláš s andělem a čertem, a pak se na obzoru začnou rýsovat Vánoce. Vše pak zakončí Silvestr v těsném závěsu s Novým rokem, kdy se spousta lidí opije a všude kolem budou rachotit pyrotechnické pomůcky – dělbuchy, rachejtle, petardy, různobarevné rakety… Já se neopiju. Přinejmenším proto, že můj hardware by už to nezvládl.

Lucifer

Když jsem zmínil silvestrovské opíjení, musím říci, že jeho vrcholu jsem dosáhl v pubertálním věku. Tenkrát jsem se zúčastnil několika silvestrovských večírků, na nichž všichni pili všemožný alkohol na plný výkon. Vzpomínám si na jeden takový večírek, který se odehrál u mého kamaráda a spolužáka z gymnázia kousek od centra Opavy. Bylo to někdy ve druhé polovině sedmdesátých let.

Silvestr začal poměrně teplým počasím, takže jsem vyrazil v lehkém oblečení. Někdy po půlnoci obšťastněný slušnou dávkou alkoholu jsem vyrazil pěšky domů. Když jsem vyšel ven, zaznamenal jsem s údivem, že mrzne. Nemrzlo jen tak trochu, ale pořádně. Teplota klesla až někde k deseti stupňům pod nulou. No a já se v tom krutém mrazu potácel směrem ke svému bydlišti.

Pociťoval jsem znechucení nad svým stavem a dospěl k závěru, že už nebudu pít alkohol, ani kouřit. Poloplnou krabičku cigaret jsem hodil do první popelnice, na kterou jsem narazil. Koneckonců na počátku nového roku si někteří dávají jakási předsevzetí. Já jsem se k nim přidal. Většina z těch lidí pak svá předsevzetí nedodrží, což v tomto případě platilo i pro mě. Když jsem se probudil na Nový rok někdy v poledne, začal jsem shánět cigaretu. Žádnou jsem nenašel a popelnici se mi nechtělo hledat.

Když jsem dospěl, silvestrovských večírků jsem se až na dvě výjimky neúčastnil. S těmi pubertálními to však už nemělo nic společného. Nikdy jsem nepoužíval pyrotechnické pomůcky. To rachocení o silvestrovské noci nesnáším. Dvakrát jsem se byl nicméně podívat na profesionální silvestrovský ohňostroj, který se konal na Letné.

Následují dva komentáře, které jsem dnes dal na Neviditelného psa. První se týká mého kamaráda Tondy Dudíka, šicího stroje a pletacích jehlic. Musím předeslat, že Tonda Dudík se na NP už poněkolikáté naváží do člověka, který používá přezdívku Lazárek. Důvodem je, že Lazárek prý umožnil svému potomku, aby si změnil pohlaví. Druhý je zaměřený na mé aktuální pití

Advocatus diaboli

Musím se zastat Tondy Dudíka. Má sice občas sklony provokovat, ale je to můj kámoš. Jednou jsem ho navštívil v motolské nemocnici, když tam ležel po úrazu. Prý doma nešikovně upadl. Nyní je posedlý přešíváním a poukazuje na Lazárka, kterého zřejmě nemá rád. Usoudil jsem, že se do toho míchat nebudu. Neznám pozadí případu.

Mohu ale vzpomenout na své pozdní dětství, kdy jsem si oblíbil šicí stroj. Skamarádil jsem se s ním a pokoušel se s jeho pomocí něco šít. Nic moc, ale byla to zábava. Zaujaly mě i pletací jehlice. Šálu jsem však nedopletl. Moje pozornost se začala upírat na děvčata, která uměla šít a plést mnohem lépe.

Hospodská

Virtuálně jsem se přemístil do hospody a dal si Gambrinus. Víno si dávám už jen výjimečně. Přešel jsem na pivo. Před pár dny jsem sice učinil úkrok k něčemu silnějšímu, ale nebyl to dobrý nápad. Mladší syn přinesl šest lahviček Tatranského čaje a daroval mi je. Začal jsem od lahvičky s nejnižším obsahem alkoholu kolem čtyřiceti procent a skončil u sedmdesáti pěti procent. Moje nálada stoupala do výšin.

Druhý den jsem se probudil a moje nálada byla na bodu mrazu. Trávicí systém byl v dezolátním stavu. Dva dny jsem se z toho vzpamatovával. Pak jsem se vrátil k pivu a pochopil, že nic nemůže trvat věčně. Každý stroj se nakonec opotřebuje, a pokud chcete, aby ještě nějakou dobu fungoval, musíte začít vnímat jeho limity.

03.12.2024, 17:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0