Stella byla dlouholetou přispěvatelkou Neviditelného čerta. A to nebylo všechno. Znali jsme se osobně. Její skutečné jméno neuvedu, jelikož se jí nemohu zeptat, zda by si to přála. Přispívala i do Filosofického koutku, např. Aktuální Marcus Aurelius. Pokud se nemýlím, tak její poslední článek Ženu statečnou (Za Astrou) se zde objevil 16. 12. 2023.
Lucifer
Stella byla úžasná žena. Říkám byla, protože už se mi víc jak půlroku neozývá. Měla nějaké zdravotní problémy. Já jsem je měl též, ale podařilo se mi z toho vyhrabat. Jak dopadla ona, netuším. Byla mojí poslední přítelkyní. Seznámili jsme se až poté, co moje manželka Jiřina odešla z tohoto života.
Jezdívali jsme na výlety. Vlakem nebo autobusem. Navštěvovali jsme města, např. Olomouc, Litomyšl a řadu dalších. V Litomyšli jsem napsal báseň Pozdě v noci k ránu. Kromě toho jsme chodili přírodou. Někdy to byly velmi dlouhé výšlapy. V té době jsem byl zdatný chodcem. Stella to občas nezvládala. Na Šumavě se stalo, že už nemohla dál. Nechal jsem ji odpočívat ve vybraném místě, a pokračoval k Černému jezeru, největšímu nejen ledovcovému jezeru v Česku.
Tehdy jsem nechápal, proč už nemůže. Pochopil jsem to až nedávno, když jsem začal mít problémy s chůzí. Byl jsem postižen něčím jako periferní neuropatií. Brněly a bolely mě ruce a především nohy. Měl jsem problém doklopýtat se do nejbližšího obchodu. A taky se vyspat. Bez ibuprofenu by to nešlo. Lékaři mi nepomohli. Nakonec jsem se z toho musel vyhrabat sám. Už zase skáču přes kaluže
V Nových Butovicích potkávám značný počet lidí o berlích či s hůlkou. Povětšinou starších, někdy ale i středního věku. Ti druzí mají dvě hůlky, takže to vypadá, že jdou po čtyřech, ale vzpřímeně. Bezpochyby se domnívají, že je to zdravý způsob, jak se venku pohybovat. Není. Nohy jsou určeny k chůzi, přirozené, a tak je třeba je používat a udržovat v chodu. Ani v období periferní neuropatie jsem nepoužíval berle nebo hůlku.
Stella byla učitelkou češtiny a ruštiny. Neměla jednoduchý život. Její kádrový posudek nebyl příznivý. Jako pedagožka musela za minulého režimu jednu dobu bydlet v podnájmu, který sestával z jednoho pokoje. Byla o trochu starší než já, a její snížený výkon v chůzi nebyl způsoben nějakou neuropatií. Pouze věk se hlásil o slovo.
Během naší známosti jsme se několikrát pohádali. Především kvůli naprosto nedůležité hlouposti. Při zpětném pohledu jsem nucen přiznat, že hlavním viníkem jsem byl já. Ne záměrně. Život mě prostě naučil, že musím neustále bojovat. I v případech, kdy to bylo nesmyslné a zbytečné. A ublížilo to oběma stranám. A pak jsme se zase smířili.
03.02.2025, 00:00:00 Publikoval Luciferkomentářů: 3