Neviditelný čert

Vracím se k románu Stanisława Lema Mír na Zemi. Předkládám několik pasáži z části, v níž si hlavní hrdina Ijon Tichý otevře knihu Dehumanization trend in weapon systems of the twenty first century or upside-down evolution. Stanisław Lem s nezanedbatelným časovým předstihem výstižně nastínil, čehož začínáme být svědky dnes.

Lucifer

Autor zmíněné knihy se představil jako expert na moderní dějiny vojenství, které se prostírají dvěma aforistickými hesly koncem XX. století: FIF a LOD, označujícími FIRE AND FORGET na začátku, a na konci LET OTHERS DO. Otcem moderního pacifismu byl blahobyt, matkou strach. Jejich zkřížení dalo vznik trendu odlidnění války. Stále méně lidí bylo ochotno nastoupit před zbraně, a tento zánik bojového ducha byl přímo úměrný životní úrovni.

Mládež bohatých států považovala ušlechtilé heslo dulce et decorum est pro patria mori za reklamu morové epidemie. Právě tehdy začal pokles nákladů v intelektronickém průmyslu. Výpočetní prvky zvané CHIPS byly nahrazeny výrobky genetického inženýrství zvanými CORN. Říkalo se jim obilí, protože pocházely z „pěstování“ umělých mikrobů, především SILICOBACTERIUM LOGICUM WIENERI na počest tvůrce kybernetiky. Hrst těchto prvků nestála víc než hrst prosa.

Objevy, které se měly spojit v DEHUMANIZATION TREND IN NEW WEAPON SYSTEMS, vznikaly v navzájem velmi vzdálených vědeckých oblastech. Intelektronika vytvořila minikalkulačky laciné jako tráva a neuroentomologie konečně vyřešila otázku hmyzu, který žije ve společenstvích jako včely, pracuje pro společné cíle a dorozumívá se vlastní řečí, i když je mozek člověka 380 000krát větší než nervová soustava včely. Řádovému vojáku úplně postačí důvtip včely, je-li úspěšně uzpůsoben. Hlavním činitelem nátlaku na miniaturizaci zbraní byla atomová puma.

Atomová puma vyžadovala rozptyl jak vojáků, tak armád. Nápad zmenšit vojáka v mravence nemohl však ve 20. století najít jiné uplatnění než ve fantazii. Na počátku 21. století však začaly vznikat radioaktivní synsekty (syntetické insekty, tedy hmyz), keramičtí korýši, zmije a dešťovky z titanu, schopné zarýt se do země a vylézt z ní po atomovém výbuchu. Operační jednotka se tak stávala mikroarmádou, představující bojovou sílu jedině jako celek, která může přežít, kdežto jednotlivá včela neznamená nic.

Už ve dvacátém století ustoupila taktika v sevřených šicích taktice rozptýlených vojsk, která se v pohyblivé válce rozptylovala ještě víc. I tenkrát však existovaly ještě frontové linie. Nyní zmizely i ty. Mikroarmády snadno pronikaly obrannými pásmy a dostávaly se hluboko do týlu nepřítele. Mohutná jaderná zbraň byla stále bezmocnější. Efektivnost potírání virové epidemie termojadernými pumami je pranepatrná. Kromě toho nemohou být náklady na výrobu náboje vyšší než hodnota jím zničeného cíle. Nikdo neloví pijavice křižníky.

Ukázalo se, že nejtěžším úkolem bezčlověčí etapy zápasu člověka se sebou samým je odlišování nepřátel od vlastních lidí. Ten úkol, již dříve zvaný FOF (Friend of Foe), byl kdysi řešen elektronickými systémy, které pracovaly podle pravidla hesla a odpovědi. Na dotaz prostřednictví rádiových vln odpovědělo buď letadlo, nebo sám náboj svou vysílačkou buď správně, nebo byl napaden jako nepřátelský. Ale tahle metoda dvacátého století byla již zastaralá. Noví zbrojmistři se poučili o životě v hájemství rostlin, baktérií a zvířat.

Rekognoskace opakovala chování živých druhů, jejich imunitního systému, způsob boje antigenu s protilátkou, tropismu, ale také mimikry, ochranného zbarvení, kamufláže a maskování. Mrtvá mikrozbraň se často tvářila jako nevinný mikroorganismus nebo dokonce rostlinný pyl, ale pod tímto povrchem se skrýval smrtonosný erozivní obsah. Rostl také význam informačních střetů – ne ve smyslu propagandy, ale jako pronikání do spojů nepřítele s cílem ochromit je, nebo – jako při náletech jaderných kobylek – přinutit je k předčasnému spojení v kritickou hmotu, a tak jim znemožnit, aby dosáhly cíle.

Autor knihy popisoval švába, který byl prototypem určitých mikrovojáků. Tento šváb má na zadečku pár tenoučkých chlupů. Jakmile se pohnou při záchvěvu vzduchu, dá se šváb na útěk, protože tato čidla mají krátké spojení s jeho zádovou nervovou uzlinou, která rozlišuje nevinný závan větru od záchvěvů vyvolaných útočníkem.

Zdroj: Stanisław Lem, Mír na Zemi, Mladá fronta, edice Máj, 1989

19.02.2025, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0