.:: Neviditelný čert ::.

Karavana mraků

rubrika: Pel-mel

Dívám se dívám, říkáte mi rozkoš být jezdcem z žuly celý zavalen. Ó jak se deru z toho temna ven. Můj svale opilý oč náhle jsi mi bližší, protože taková strašná nehybnost je jen důkaz opilosti vyšší. Tohle napsal Josef Kainar a zhudebnil Vladimír Mišík. Dávám to jako předehru k písni Karavana mraků od Karla Kryla. Obojí mě nesmírně oslovilo.

Lucifer

Písně od Karla Kryla jsem poslouchal už na sklonku minulého režimu. Byl básníkem a písničkářem, hlavním představitelem československého protikomunistického protestsongu v letech 1963–1989. Mnohé jeho písně zlidověly a staly se z nich symboly boje proti totalitní moci. Po roce 1989 dále v rozhovorech pro média a ve své tvorbě nesmlouvavě kritizoval dění ve společnosti. Psal si vlastní hudbu i texty, v jeho repertoáru byly jak satirické nebo vážné písně reflektující společnost, tak poetické a melancholické balady. Přezdívá se mu „básník s kytarou“.

Karla Kryla obdivoval Jarek Nohavica, který ve druhé polovině devadesátých let podepsal spolupráci s StB. Zcela zbytečně. V Sovětském svazu už byl u moci Michail Gorbačov, který hlásal glásnosť a perestrojku. Bylo jasné, že totalitní bolševický systém se začíná hroutit. Nohavica však tu spolupráci s StB podepsal, jelikož se zřejmě obával, že by mu zakázali zpívat. Netušil, která bije. Byl prostě zahleděn jen do sebe a do své tvorby.

Po podpisu spolupráce s StB vyšla v roce 1988 Jarku Nohavicovi první LP deska Darmoděj. V té době jsem už pracoval v Ústavu fyziky plazmatu a můj kolega, komunista, mě na to s pobavením upozornil. Nohavica zřejmě nikoho neudal. Díky spolupráci s StB mohl vycestovat do Německa za Karlem Krylem, kterému tam zazpíval. Po návratu pak sepsal pro StB jakýsi elaborát v tom smyslu, že Karel Kryl má mindrák, protože je menšího vzrůstu, nebo tak něco. Karlu Krylovi to nemohlo nijak uškodit.

Tuhle zcela zbytečnou estébáckou eskapádu jsem Jaromírovi Nohavicovi odpustil. Po listopadu 1989 s tím měl problémy. Ozval se emigrovaný písničkář Jaroslav Hutka, který složil písničku Udavač z Těšína. Proti Jaroslavu Hutkovi nic nemám. S jeho takřka lidovými písněmi jsem se seznámil ještě za totáče. Některé z nich se mi líbily. Tvorbě Jarka Nohavici však nesahal ani po kotníky.

Jarka Nohavicu jsem bránil a měl jsem s tím problémy. Třeba i s jednou bývalou spoluautorkou NČ, která koncem osmdesátých let emigrovala do USA. Změna nastala, když Nohavica odjel do Ruska převzít Puškinovu cenu z rukou Vladimira Vladimiroviče Putina. Ačkoli jsem do té doby znal skoro všechny jeho písně a většinu z nich jsem si zpíval s kytarovým doprovodem, dospěl jsem k závěru, že už s ním nechci mít nic společného.

A teď ke Karavaně mraků. Tuhle LP desku jsem získal na počátku devadesátých let. Její název je stejný jako úvodní píseň. V jejím textu je vše podstatné. Dodnes se na tom nic nezměnilo. Jsou věci, které se točí pořád dokola.

Vkládám její coververzi, kterou jsem před pár dny našel na YouTube pod názvem Kryl na Hlaváku.