Neviditelný čert

Jednou se potkali. On a ona. Chvíli se okukovali. Časem si rozdělili role. On se stal Pierotem, ona Kolombínou. Čas běžel jako splašený kůň a Pierot s Kolombínou na jeho hřbetě. Jednou řekla Kolombína Pierotovi: „Kam jsi dal toho časového koně.“  Pierot odvětil: „Do stáje.“

Lucifer

V sále už se zhaslo, jen reflektory svítí,

komedie právě začíná,

krásná Kolombína za ruku tě chytí

a pak ti vhodí růži do klína.

Opona je krásná jenom z jedné strany

i ona má přece rub a líc

a ten kousek nebe je jen malovaný

a těch pár slov běžných umím taky říct.

To, co ti nejvíc závidím,

to lidské oko nevidí …

Pierot nikdy nevhodil Kolombíně růži do klína. Odmítal trhat v parcích kytky, ani je nakupovat v květinářstvích. Kolombíně se to nelíbilo. Musela se s tím však nějak smířit. Na Pierotovi se jí líbilo, že uměl pobavit. Rozesmát. Někdy i naštvat. Občas to v jejich svazku vypadalo jako v italské domácnosti. Pierot uměl bavit a vypouštět zajímavé filosofické úvahy, Kolombína se starala o vše ostatní.

A vrásky na tvém čele rychle skryje šminka,

Pieroti přece nestárnou.

Pak zvonek smíchu v sále najednou zacinká

a tvoje oči omládnou.

Opona je krásná jenom z jedné strany …

(Jaroslav Wykrent)

Pierot se rozhodl, že koně ze stáje zase vyvede. Kolombína zneklidněla a zeptala se: „Kam pojedeme?“ Pierot s nonšalancí odvětil: „Kam budeš chtít.“

21.03.2025, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3