Neviditelný čert

V únoru 2016 jsem tady vypustil článek Nevidomá. Týkal se mladé ženy, která viděla velmi mlhavě. Potkal jsem ji u oční kliniky na Slunečním náměstí. Vypadala, že má problém orientovat se v prostoru. Zeptal jsem se, jestli bych jí s tímto problémem nemohl pomoci. Řekla mi, že není z Nových Butovic, špatně vidí a potřebovala by se dostat na stanici metra. Tak jsem ji tam dovedl.

Lucifer

Moje spotřeba cigaret sice klesla, občas si však zakouřit musím. Kouřím už od osmé třídy základní školy a moje závislost na nikotinu je silně zakořeněná. Před několika měsíci jsem přestal kouřit venku, abych neobtěžoval nekuřáky. Zároveň jsem se za tento nedobrý zvyk začal stydět. Kouřil jsem doma v obýváku. Obzvláště, když jsem něco tvořil na notebooku, dával jsem jednu cigaretu za druhou. Popelník se brzy naplnil.

Před asi dvěma měsíci si syn stěžoval, že ten kouř cítí až do svého pokoje. Zamyslel jsem se a dospěl k tomu, že budu chodit kouřit na lodžii. Má to jednu nevýhodu. Musím vstát a jít na lodžii. Výhodou je, že nevykouřím tolik cigaret, záclony už nejsou nahnědlé a na nábytku se neusazuje jemný prach z cigaretového kouře.

Časy se mění. Ve starších filmech můžete vidět, že většina lidí kouří úplně všude. Nejen v našich filmech, ale třeba i v těch amerických, v nichž jsou často oblíbené doutníky. Ve vědeckovýzkumné instituci, kde jsem pracoval, se též kouřilo všude.

Vzpomínám si, jak jeden kolega z jiného oddělení působil kromě své profese jako údržbář počítačů Softwaru i hardwaru. Jednou mi začal haprovat hardware počítače. Zavolal jsem tudíž údržbáře. Dorazil z cigaretou v puse. Otevřel bednu počítače a začal se nad ní naklánět. Z jeho cigarety vyčuhoval už poměrně dlouhý kus popela. Obával jsem se, že upadne dovnitř počítače. Neupadl. Kolega byl profesionální kuřák.

A teď se dostávám k meritu věci. V poslední době jsem při kouření na lodžii občas zaznamenal, jak se k našemu domu od základní školy blíží starší pán, který má v pravé ruce hůlku, se kterou oťukává obrubník chodníku. Jistě jste pochopili, že ten pán je slepý či alespoň téměř slepý. Nehodlá se však svého života vzdát jen tak naslepo.

Jsou lidi, kteří přijdou o zrak nebo sluch, v horším případě o obojí. Pokud mají dost peněz, dá se s tím něco dělat. Dnešní medicína má úžasné prostředky. Dříve to nebylo možné. Pokud nemají dostatečný finanční obnos, musí se s tím smířit. Anebo také nemusí.

Ten pán vždy míří k průchodu nedaleko domu, ve kterém bydlím. Před  průchodem se chodník rozvětvuje na směr přímo, doprava a doleva. Z pohledu chodce směřujícího od základní školy znamená doprava projít přímo pod mou lodžií.

Pán ťuká do obrubníku a začne zabočovat doprava. Vždy ve stejném místě pochopí, že jde špatným směrem a otočí se. Pochvíli zmizí z úhlu mého pohledu. Típnu cigaretu a odcházím zpět do obýváku, abych se podíval, co se děje na internetu.

11.04.2025, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 3