Neviditelný čert

S létem začíná narůstat rojení komárů. To by nám nemuselo až tak vadit (nechť si to hmyz užije), jenže komáří samičky dostávají v zájmu zachování svého druhu chuť na naši krev. Ony jsou v podstatě nevybíravé a natankují si krev z jakéhokoli teplokrevného živočicha (nechť si to užijí), ale když dojde na nás, přestává být sranda. Pojednání o militantním styku s komáry započnu upravenou citací z textu Lov komárů, který jsem stáhl z internetu desátého října 2014. Jméno autora, které se vyskytovalo ve zdroji, si nepamatuji.

Lucifer

Psychologie komára

Komáry lákají nezakryté, dobře prokrvené části těla živočichů. Především jde o hřbety rukou, vnitřní stranu předloktí, oblast nohou kolem kotníku, ale i další místa, kde se velké cévy vyskytují blízko povrchu těla. Komár nikdy nenabodne přímo velkou cévu – protože by se rozprskl, což není jeho cílem – ale soustředí se na oblast blízkou, kde je prokrvení intenzivní. Orientace komára není zrakem jako u nás, ale používá termovizi – tedy orientuje se podle tepla. Komár nás napadá vždycky, když usínáme. Komáři disponuji totiž ještě jedním důležitým smyslem – dokáží vnímat alfa vlny. Elektrické signály probíhající mozkem především na pomezí a ve spánku. Komár je učenlivý, nicméně netrpělivý.

Při lovu komára není třeba použít žádnou chemickou berličku, ani tu testovanou na nezvířatech (protože na čem jiném by se to testovalo). Základem lovu komára se nezbytně musí stát návnada. Vzhledem k tomu, že vhodnou návnadu máme zřídkakdy (partnera sice často, ale jako návnada je většinou nepoužitelný), musíme použít lsti největší, a to návnady vlastním tělem.

Tři základní způsoby lovu

Velkoplošný

Velkoplošný lov je vhodný zvláště pro začátečníky. Je nejrychlejší, ovšem jeho účinnost je také nejmenší. Vychází se u něj z návnady nohou. Prostě přeložíte peřinu napůl, přikryjete si pouze vršek těla a s obnaženými spodními končetinami čekáte na komára. Komár takto snadné kořisti dlouho neodolá a tak v okamžiku, když pocítíte jeho přítomnost, stačí přehodit peřinu i přes spodní část těla a spokojeně se otočit (to je velmi důležité!). Komár má malé plíce, a tak připlácnutý mezi vámi a peřinou dlouho nevydrží a vydechne naposledy.

V noci za světla

Jedná se o pokročilejší techniku, při níž je potřeba ovládání přepínání do alfa stavu a jemná motorika rukou. Při tomto typu lovu se nacházíte v základní komáří lovecké poloze „ruce vzhůru“. Ležíte na zádech, přikryti pokud možno až pod bradu (nesmí vám ovšem koukat palce na nohou, to by celá metoda byla značně narušena), s rukama jako když se vzdáváte.  Pokrčené lokty, ruce do „L“, ne až ve vzpažení. V této pozici totiž máte obnažené části těla zcela pod kontrolou jediným orgánem, který v této chvíli můžete použít – a tím je sluch. Všichni jistě dobře znáte proklínané komáří bzučení u ucha, kterým komár pouze testuje vaši bdělost, proto ho směle ignorujte.

Komár jako obvykle vyčkává, až začnete usínat. Pokud neovládáte práci s alfa vlnami, nezoufejte, v teto poloze vás komár zaručeně svým příletem vzbudí. Vyčkejte dosednuti komára a pak již ho stačí pouze JEMNYM pohybem vyplašit. Pokud možno bez zbytečného rámusu a pohybu. Poté můžete rozsvítit. Komár bude s velkou pravděpodobností usazen na některé blízké zdi. Pokud ne, postup opakujte. Pokud komára zmerčíte, dostává se lov za světla do druhé části, která je aplikovatelná i za denního světla.

Při zabíjení komára pouze rukou je třeba postupovat mírně odlišným způsobem než s plácačkou. Ruka má totiž jisté specifické vlastnosti. Např. v některých polohách se velmi špatně „plácá“ a úder nemá dostatečnou přesnost a razanci. Ty však nejsou nejdůležitější součástí ručního řešení.

Již ve spisech starých bojových mistrů se totiž dozvíte o daleko důležitější věci, a tou je správná práce mysli. Komár totiž dokáže vycítit nebezpečí a včas uletět. Před finálním úderem na komára je potřeba vyprázdnit mysl, zapomenout na to, že se chystáte zabit, a pak, zcela mimovolně, bez emoci udeřit. Komár tak nemá šanci zachytit záchvěv vaší zloby a využít ho k včasnému odstartování.

Mistrovský v noci za tmy

Toto je technika nejpokročilejší a vyžaduje velkou dávku sebekontroly, a pokud se chcete vyspat i kvalitní práci s alfa stavem. Metoda je v základu stejná jako Lov komára v noci za světla. Začíná se však lišit v okamžiku dosednutí komára.

Při tomto typu lovu je nutné komára plašit jen tak dlouho, dokud nedosedne na požadovanou část návnady. Nevýhodnější je např. vnitřní strana zápěstí, čelo či některá rovnější část obličeje. K tomu abyste komára donutili usednout na vámi zvolenou část, je však zpravidla potřeba několik pokusů, a tedy značná trpělivost, schopnost rychle navodit opět alfa stav (tedy usínat a odpočívat) a přitom byt dostatečně bdělý ke správnému vytušení směru, odkud se komár blíží a kam dosedá. Vše za pomoci sluchu a hmatu.

Velmi podstatný a na sebeovládání náročný je ovšem další krok, kdy musíte (pokud možno stále v alfa stavu) vzbudit v komárovi dojem, že může bezpečně započít svou práci. Komár zpravidla neváhá a rychle hledá sosákem cestu mezi buňkami k prameni. Pokud si chcete ušetřit pupenec, je záhodno nečekat až na počáteční pálení, kdy komár vypouští protisrážlivou látku – musíte ovšem počkat tak dlouho, aby komár stačil zabořit sosák, protože pak je jeho start o poznání pomalejší.

V průběhu této doby je záhodno pomalu přibližovat končetinu, kterou hodláte ukončit život komára, k místu napadení. Prudký pohyb po dlouhé dráze by zaručeně vedl k nervovému vzruchu v celém těle a tedy jednoznačnému varovnému impulzu pro vetřelce. Je tudíž třeba obezřetně přibližovat končetinu a až v poslední fázi, nejlépe za využití gravitace (kdy pouze povolíte ruku visící nad komárem) ji nechat dopadnout na komára, který stále ještě obluzen vidinou krve neví, že se blíží jeho konec. Komár je zpravidla natolik překvapen, že se ochotně rozplácne, a vy ho můžete zařadit do své sbírky.

Konec citace.

Když jsem na podzim roku 1987 nastoupil do vědeckého ústavu, musel jsem si najít ubytování. V té době už byl v Praze můj kamarád, který se krátce předtím nastěhoval do panelového bytu na Lužinách. Přemístil se tam z Holešovic, kde měl pronajatou místnost v bytě jedné starší paní. Kontaktoval jsem ho a on mě s doporučením navigoval do oné místnosti v Holešovicích.

Za necelé dva roky mi byl zaměstnavatelem přidělen byt v Nových Butovicích nedaleko Lužin, který však byl ještě ve výstavbě. Neměl jsem dobré vztahy s paní z Holešovic, s čímž jsem se svěřil kolegům v našem oddělen, které se v té době začalo stěhovat z pomezí Libně a Nových Ďáblic do bývalé vodárny v Zámcích, které se nacházejí pod Bohnicemi u Vltavy. Kolegové vymysleli takovou fintu: Přestěhuji se do Zámků, a abych tam mohl trávit noc, budu na vedlejšák dělat nočního topiče. (Bylo to v zimě.)

Večer jsem se přestěhoval do místnosti, ve které sídlil náš vedoucí a jeho sekretářka. A tu se objevil problém, který jsem nečekal. V noci mě začali navštěvovat komáři. Vltava jen kousek od objektu. Nejdříve jsem zaplácnul jednoho, potom druhého, ale bzučení a dotírání nepřestávalo, Rozsvítil jsem a spatřil, že komárů je mnohem víc. Kolegové to vyřešili hustou sítí do okna a já dorazil sprejem naplněném látkou likvidující hmyz. Potom jsem vyrazil do hospody nahoru v Bohnicích. Když jsem se vrátil a vyvětral, mohl jsem konečně v klidu spát.

Na jaře roku 1990 jsem se i s rodinou přestěhoval do Nových Butovic. Domníval jsem se, že s komáry by neměl být problém. Ale chyba lávky. Každou noc mě minimálně jeden komár přišel navštívit. Marně jsem přemýšlel, odkud se berou. Nejbližší vodní nádrž je dost daleko.

Nedaleko však stál nedostavěný obchoďák s děravou střechou. V jeho přízemí a suterénu se hromadila voda z dešťových srážek. V ní se líhli komáři a jejich samičky v zájmu údržby svého druhu vyrážely na lov živočichů (v tomto případě především lidí) fungujících jako krevní konzervy. V první polovině devadesátých let se postupně rozjížděla privatizace a začaly se objevovat nové stavební firmy. O nedostavěný obchoďák v NB však žádná z nich neprojevila zájem. Zřejmě byl z hlediska nových stavebních požadavků nepoužitelný.

Postupně jsem si vypracoval metodu, jak se komára zbavit. Ležel jsem zádech, odkrytý jenom obličej a čekal. Když jsem začal upadat do spánku, ozvalo se bzučení. Lehce jsem komára odehnal, pomalu vstal a rozsvítil. Komár seděl na stěně nedaleko místa, kde jsem měl hlavu. Pomalu jsem začal k jeho pozici přibližovat dlaň. Zpočátku jsem nepochodil a komár stihl uletět. Nakonec se mi podařilo najít správnou vzdálenost, v níž teplo z mé dlaně komára ještě nezneklidňovalo. Pak jsem aktivoval veškerou svoji energii a rychlostí blesku přirazil dlaň ke zdi. Komár nestíhal a na zdi po něm zbyl jenom flek.

V druhé polovině devadesátých let byl nedostavěný obchoďák konečně srovnán se zemí. Během pár let tam vznikly nové budovy a komáři zmizeli.

27.06.2025, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0