Neviditelný čert

Studie ukazují, že i velmi lehká aktivita má měřitelné přínosy pro zdraví, náladu i dlouhověkost. Například každodenní procházka v mírném tempu může snížit riziko kardiovaskulárních onemocnění. Klíčem je udržet si nízkou tepovou frekvenci – dokonce nižší než tu, kterou mnozí odborníci na fitness nazývají zónou 1. Někdy se této aktivitě říká cvičení v nulové zóně.

Lucifer

Lidová tradice říká, že pokud se potíme, pokud se nám zvýší tepová frekvence a pokud nás po cvičení tělo „bolí“, je to v pořádku. Pokud však děláme pomalé, kontrolované pohyby, sotva se nám zvýší tepová frekvence a pouze při rychlém pohybu zaznamenáme pohyb, nejedná se o fyzickou aktivitu. Skutečnost však může být jiná. Tento druh pohybu bez námahy je základem takzvaného cvičení v nulové zóně a jeho prahovou hodnotou je, že musí být dostatečně pomalý, abychom byli schopni po celou dobu vést konverzaci.

Pro někoho to může znamenat jemnou chůzi. Pro jiné by to mohla být velmi kontrolovaná jóga, strečink… Klíčem je udržet si nízkou tepovou frekvenci – dokonce nižší než tu, kterou mnozí odborníci na fitness nazývají zónou 1.

Zóna 1 obvykle znamená přibližně 50-60 % naší maximální tepové frekvence. Zóna nula je pod touto hodnotou. Ve skutečnosti se ne všichni vědci shodují na tom, jak ji nazývat a zda by měla být považována za samostatnou tréninkovou zónu. V posledních letech se však tento termín prosadil i mimo výzkumnou sféru, kde se stal zkratkou pro velmi lehkou aktivitu s překvapivými přínosy.

Jednou z těchto výhod je dostupnost. Cvičební rady se přiklánějí k intenzitě: sprinterské intervaly, vysoce intenzivní lekce, motivační poselství „no pain, no gain“. Pro někoho, kdo je starší, nemocný nebo se vrací k pohybu po zranění, se to může zdát nemožné. Cvičení v nulové zóně nabízí alternativní výchozí bod.

Studie prokázaly, že i velmi lehká aktivita může zlepšit několik zdravotních ukazatelů, například krevní oběh, pomáhá regulovat hladinu cukru v krvi a podporuje duševní pohodu. Například každodenní procházka v mírném tempu může snížit riziko kardiovaskulárních onemocnění.

Kromě toho může být lehká aktivita účinným nástrojem v boji proti sedavému způsobu života, který je v moderní společnosti stále větším problémem. Podle Světové zdravotnické organizace je sedavý způsob života jedním z hlavních rizikových faktorů úmrtnosti na celém světě. Proto je lepší jakákoli forma pohybu, i ta nejlehčí, než úplná nečinnost.

Cvičení v nulové zóně může mít pozitivní vliv také na duševní zdraví. Cvičení lehkých aktivit, jako je jóga nebo meditace v pohybu, může snížit úroveň stresu a úzkosti, a zlepšit tak kvalitu života těch, kteří je provozují. Tyto aktivity totiž podporují produkci endorfinů, známých jako hormony štěstí. Není to zkouška síly vůle, ale způsob, jak se udržet v pohybu a vytvořit si trvalý návyk.

Zdroj: Techzpravy.cz, Cvičení, při kterém se ani nezapotíte? A přesto funguje líp, než si myslíte

Dodatek

Není to až tak dávno, kdy jsem vyrážel na dlouhé a někdy i náročné procházky po Praze. V některých případech se stalo, že jsem prošlapal až polovinu Prahy. Dříve jsem absolvoval řadu výletů do různých míst Čech, Moravy a Slezska. Samozřejmě ne pěšky, ale vlakem, autobusem, autem a s doprovodem. Pěší túry jsem realizoval až v oněch místech.

V mladším věku to pro mě znamenalo nejen údržbu tělesné konstituce, ale i duševní či duchovní obohacení. Nešlapal jsem jako při nějakém sportovním tréninku, že si to prostě musím odkroutit jako povinnost v zájmu fyzického zdraví. To bych mohl chodit do tělocvičny. Potřeboval jsem jít do města či přírody, nejlépe obojí zároveň. Cílem nebylo jenom se pohybovat, ale vnímat okolí, kochat se zajímavými objekty a hlavně přemýšlet a nechat se inspirovat.

Před asi dvěma lety jsem dostal laterální neuropatii, kdy mě začaly bolet nohy (od kolen po chodidla) a ruce. Bolesti byly nepříjemné a na nohou jsem se sotva udržel. Procházky i na kratší vzdálenost byly nemyslitelné. Byl jsem rád, že jsem se dobelhal do nejbližšího supermarketu. Spát a chodit do obchodu jsem mohl jen s pomocí pilulek proti bolesti. Na tuhle nemoc neexistuje jednoznačný lék. Doporučuje se výrazně změnit životosprávu, k čemuž jsem byl nakonec nucen přistoupit.

Po několika měsících začala neuropatie ustupovat a do svého programu jsem zařazoval procházky. Nejdříve krátké, pak delší. Postupně jsem se v dostatečné míře rozpohyboval. Občas jsem zkusil i dlouhou procházku. Co jsem však před několika lety v pohodě zvládnul, patrně už nedokážu. Ke slovu se hlásí i seniorský věk.

Zároveň jsem začal cvičit v nulové zóně, aniž bych tušil, že se tomu tak říká. Pokud jsem nešel ven, tak kromě úklidu, přípravy jídla atp. jsem trávil čas v křesle před monitorem notebooku. Napadlo mě, že nemusím jenom jít ven na nákup či na procházku, ale místo neustálého sezení jsem začal občas vstávat, něco upravil či zkontroloval nebo jen tak chodil po bytě. Pak jsem zařadil miniprocházky. Najednou mám sezení dost, okamžitě vstanu, obleču se, jdu ven a volným krokem se procházím. Je úplně jedno kam, zpravidla však ne mimo Nové Butovice. Volný pohyb si vychutnávám a přemýšlím. To aplikuji, i když něco na notebooku píšu. Když cítím, že začínám dřevěnět, vstanu, začnu se procházet a srovnávat si v hlavě myšlenky.

25.09.2025, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 0