Neviditelný čert

Celá řada dnes běžně užívaných syntetických léčiv je odvozena od přírodních zdrojů. Jako typický příklad může sloužit kyselina acetylsalicylová. Je to účinná látka obsažená v přípravcích pod obchodními názvy jako aspirin či acylpyrin. Zmíněné léky působí především jako analgetika (tlumí bolest) a zároveň jako antipyretika (potlačují horečku). Ve vyšších dávkách tato léčiva rovněž vykazují účinky antiflogistické (neboli protizánětlivé).

Lucifer

Aspirin má svůj původ ve vrbové kůře, jejíž účinky byly lidem známé už od starověku. Již Hippokratés a po něm Galén doporučovali vývar z vrbové kůry jako lék proti bolesti a horečce. Využití vrbové kůry pro léčebné účely je zmíněno i ve starých sumerských a egyptských textech. Stejně tak používali kůru vrby k léčbě horečky a zimnice indiáni v Severní Americe a Keltové a Germáni zase v Evropě.

V době středověku se v tomto ohledu na vrbu poněkud zapomnělo. Teprve až po uplynutí několika dlouhých staletí byly v 18. století léčivé účinky vrbové kůry znovu objeveny anglickým reverendem Edwardem Stonem. V 19. století pak byl z vrbové kůry izolován glykosid salicin, jehož název byl odvozen od latinského pojmenování vrby, tj. salix. Ze salicinu se již podařilo získat kyselinu salicylovou (systematickým názvem kyselina 2-hydroxybenzoová). Její použití v širším měřítku následně umožnila tzv. Kolbeho-Schmittova syntéza, vyvinutá roku 1874.

Nežádoucím účinkem kyseliny salicylové je bohužel dráždění žaludeční sliznice, což její využití značně limitovalo. Tento problém byl však vyřešen v roce 1897 německým chemikem Felixem Hoffmannem, který připravil šetrnější derivát této látky, a to právě již zmiňovanou kyselinu acetylsalicylovou. Tato modifikovaná verze již tolik nedráždí trávicí trakt jako samotná kyselina salicylová. Díky tomu se léčiva na bázi kyseliny acetylsalicylové brzy stala široce rozšířená a dodnes patří mezi nejúspěšnější léky v dějinách farmacie.

Zdroj: Webchemie, Jak aspirin z vrby vzešel

K aspirinu se váže jedna moje příhoda:

První cestu na Západ po pádu železné opony jsem absolvoval vlakem do Bochumi, abych se zúčastnil mezinárodní vědecké konference. Bochum je město v Severním Porýní – Vestfálsku v Německu. Leží v Porúří mezi městy Essen a Dortmund. Konference se konala na okraji Bohumi v  Ruhr-Universität Bochum.

Den před odjezdem na konferenci jsem v Ústavu fyziky plazmatu pracoval až do noci na posteru. Někdy nad ránem jsem skončil a vyrazil tramvají a metrem do svého domova na úplně jiné straně Prahy. Rychle jsem sbalil své věci a opět zamířil do metra, abych se přesunul na hlavní nádraží.

Během jízdy jsem občas kouknul na hodinky a nabyl nepříjemného pocitu, že budu mít co dělat, abych vlak stihl. Na stanici metra Masarykovo nádraží jsem měl vystoupit a pěšky dojít na Hlavní, což bylo i se zavazadly dost daleko na to, abych vlak stihl. Okamžitě jsem zvolil plán B a vyhledal taxíka. Taxikáři jsem řekl, jestli by mě nemohl hodit na Hlavák. Připadalo mu to asi divné, ale souhlasil. Po nastoupení do taxíku jsem ještě prohlásil, že budu platit markami. Koruny jsem měl už ukryté v zavazadle. Myslím, že jsem ho docela pobavil.

Ve vlaku jsem se setkal s kolegou a spolu jsme vyrazili do Bochumi. Nebylo to na jeden zátah. První přestup jsme absolvovali v Kolíně nad Rýnem. Další vlak odjížděl za asi tři hodiny. Vyrazili jsme tedy na procházku. Navštívili jsme katedrálu svatého Petra (Kolínský Dóm).

A teď se dostávám k aspirinu. Noční příprava posteru a divoká cesta na Hlavák narušila mojí imunitu. Dostal jsem lehkou horečku a začalo mě bolet v krku. Vyhledal jsem lékárnu a požadoval něco jako acylpyrin. Po krátké debatě mi byl nabídnut rozpustný aspirin od firmy Bayer.

Aspirin je nejužívanějším lékem na světě. Používá se k léčbě bolesti, proti horečce a potlačuje zánět. Základ léku aspirin namíchal poprvé 10. srpna 1897 mladý chemik Felix Hoffman. Tomu se podařilo synteticky a v chemicky čisté podobě vyrobit spojením kyselin salicylové a octové kyselinu acetylsalicylovou (ASK). Účinky ASK byly vynikající. Bayer si po farmakologických zkouškách 6. března 1899 nechal nový lék patentovat jako Aspirin. Lék byl zprvu dodáván jako prášek, během tří let zavedla firma i tabletky rozpustné ve vodě.

To bylo úplně jiné kafe než acylpyrin, který jsem dosud užíval a ze kterého jsem dostával bolesti žaludku. S aspirinem jsem v pohodě absolvoval konferenci a přitom zažil další veselé příhody. Například v hotelu v centru Bochumi, v němž jsem sdílel pokoj s kolegou. Jednou večer jsem se musel jít vyčůrat. Záchod byl na chodbě. Při návratu do pokoje jsem spatřil kolegu, jak čůrá do umyvadla. Anebo při jedné cestě tramvají na konferenci seděla proti nám mladá žena. Ještě skoro dívka. Sledovala, jak se bavíme česky, a pak to nevydržela. Řekla nám, že se zde narodila českým rodičům, kteří emigrovali do Západního Německa. Zeptala se nás, co říkáme na ocón. Netušil jsem, co je to ocón, ale kolega mi řekl, že takhle Němci vyslovují ozon. Měla zřejmě na mysli ozónovou díru. Už tehdy se v Německu rodily základy záchrany planety Země v podobě Green Deal.

28.09.2025, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 5