Neviditelný čert

Perlička na dně je kniha českého spisovatele Bohumila Hrabala, poprvé vydaná v roce 1963. Jedná se o sbírku povídek, ve kterých autor zobrazuje svět svých vzpomínek, dojmových obrazů a pozorování ze života. Hrabalův charakteristický styl vyprávění je plný poetických obrazů, jemného humoru a melancholie. Kniha je považována za jedno z jeho nejvýznamnějších děl a získala velkou popularitu jak v Československu, tak i v zahraničí.

Lucifer

Víte, jaký je rozdíl mezi misantropií a humanismem?

Současný misantrop nenávidí lidi, protože když si uprdnou, ničí přírodu skleníkovým plynem. Takový misantrop též prdí skleníkový plyn, ale je vždy připraven to zatloukat až do úplného vyprdění.

Humanista je člověk, který je schopen skoro v každém člověku nalézt něco pozitivního. Ne ve všech. Třeba u Hitlera či Putina to nemá smysl. Humanista k takovým jedincům necítí nenávist. Prostě je považuje za lidský odpad, který může způsobit mnohým slušným lidem nedozírné následky.

Skoro u každého člověka jsem nalezl přinejmenším něco, čemu říkal Bohumil Hrabal „Perlička na dně.“

Když jsem se dopoledne vracel z vietnamského obchodu a míjel Oční polikliniku, spatřil jsem vozidlo, na kterém bylo napsáno něco jako "Doprava pro seniory 60+". Vzhledem k tomu, že už těch 60 plus něco malinko mám, napadlo mě, že bych se mohl i s nákupem nechat odvézt asi třicet metrů ke vchodu do domu, v němž bydlím.

Antonín Kábele - Show Jana Krause 15. 10. 2014

Ferdinand Pátý

V Zákupech nedaleko Českého Boru je zámek, kde po své abdikaci dlel habsburský císař Ferdinand toho jména pátý. Od mládí trpěl epilepsií, ale nebyl to špatný císař, nicméně když jeho habsburský nástupce řádně dospěl, Ferdinand abdikoval a odstěhoval se do Zákup. Tím nástupcem nebyl nikdo jiný než František Josef toho jména první, v Čechách známý pod přezdívkou Procházka. Hodně jsme se mu tady v Čechách nasmáli – myslím Procházkovi, ne tomu epileptikovi – nicméně faktem zůstává, že František Josef první byl nejdéle sloužícím panovníkem v zemích Koruny české a venkoncem nebyl špatným. Ale zpět k Zákupům a Ferdinadovi.

Při prohlídce zámku mne zaujalo několik věcí. Především jsem se dozvěděl, že náš milý epileptický císař Ferdinand byl velkým sběratelem a fandou moderních technologií. Měl tam kupříkladu orchestrión, do kterého se dávaly válce s naprogramovanou hudbou, něco jako cédéčka - vlastně v principu totéž ale v mechanickém provedení. Měl jich tam několik stovek, takže na tu dobu slušný jukebox. A řadu dalších technických podivuhodností.

Kupříkladu výtah. Bylo to mechanické zařízení, které vozilo Ferdinanda nahoru nebo dolů. Ovládalo se rumpálem někde ze střechy, kde byli připraveni čtyři statní junáci a když Ferdinand písknul, začali točit kolem. Měli mezi sebou takovou dohodu: když písknul jednou, tahali ho nahoru, když dvakrát, tak dolů. Tedy abych to upřesnil: Ferdinand nepískal, ale cinkal na zvoneček.

Až téměř v závěru prohlídky jsme se dostali k Ferdinandově ložnici. Za zmínku stojí, že velká část nábytku v zámku byla na kolečkách. Ne jinak Ferdinandova postel. To bylo velmi důležité. Když měl Ferdinand záchvat a byl po ránu nemohoucí, tak ho i s postelí zavezli do vedlejší toaletní místnosti. A ta mne velmi zaujala.

Byla tam řada roztomilých a technicky zajímavých toaletních potřeb a zařízení, když tu v koutě jsem objevil pozoruhodné kožené křesílko s kulatou dírou. Než jsem si to stačil rozmyslet, sličná slečna průvodkyně děla, že to je záchod. Rozkošné kožené křesílko s dírou a mísou na výsledky procesu trávení.

09.10.2025, 12:02:18   Publikoval Luciferkomentářů: 0