Neviditelný čert

Bernský salašnický pes je švýcarské psí plemeno. Obří dlouhosrstý, tříbarevný, harmonický a vyrovnaný pes. Původně byl používán jako hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech. Naháněl dobytek, hlídal zemědělské usedlosti a ve speciálním postroji tahal malé dvoukolové káry. Bernský salašnický pes stejně jako bernardýn umí vyhledávat lidi ztracené ve sněhových závějích.

Lucifer

Jóga se štěňátky

Bernský salašnický pes je velmi krotký a miluje své „lidi“, ale rychle přilne i k cizím a agresivita se u jedinců tohoto plemene skoro vůbec nevyskytuje. Velmi dobrý pes do rodiny – miluje děti a jejich hrátky mu nevadí, má vysoký práh bolesti, a pokud se mu něco nelíbí, prostě odejde. Ostatní zvířata většinou ignoruje a kontakt s nimi nevyhledává, stejně tak s nimi nevyhledává ani spory.

Jak vzniklo hajlování

Ruční pozdrav.

Když se s někým loučíme, často mu zamáváme rukou. Když potkáme známého nebo ho někde uvidíme atd., bývá obvyklé, že na něj začneme mávat rukou. Někdy i oběma rukama.

Onanie jako sport

Když chlap jde do parku, stáhne si kalhoty a slipy či trenky a začne masírovat svůj přirozený nástroj, hrozí mu pokuta anebo kriminál. Obzvláště když jdou kolem děti. Zatímco ženě, která v parku začne masírovat svůj přirozený nástroj ukrytý ve štěrbině, hrozí maximálně nachlazení.

Fotbal

Občas jsem se na fotbal díval. Teď už mě to tolik nebere. V Opavě jsem ale začínal hrát hokej. Nebyl jsem špatný, ale do nové sezóny, kdy jsem měl přejít z výběru mezi mladší žáky, jsem promeškal začátek. Zahrál jsem si jeden zápas v nějakým béčku, dal gól a hokejovou kariéru ukončil.

Jako oko v hlavě

Abrahám kráčel zeleně a modře natřenou ulicí. Slunce se vyhlíželo v loužích a děti do těch louží skákaly šipky po hlavě. Patrně proto, aby si zaplavaly, anebo snad proto, aby si zatopily. Abrahám neváhal a jedno tam šikovně přistrčil. Poté nenápadně, aby se neřeklo, pokračoval v cestě. Ulice vedla na dobře vykrmenou louku s pomateně se klikatícím potůčkem. Kolem potoka rostly, kromě již zcela nezbytných platanů, trsy úhybníka bloudivého (Parardentosa clitoris) a hromady čerstvě vycíděného hnojníka čichavce (Palpitus humus). Abrahám se spokojeně usadil v zátočině a rozbalil několik dlažebních kostek.

Na vlnách se pohupovaly bleděmodré labutě, zobáčky trhaly dobře vypasené potkany. Pěšinou, vyšlapanou zvěří již kdysi dávno, se nenuceně plazil hlemýždník vykutálený (Acceleratorus globator) a z lesa zahoukal houkavec krvesmilný (Krakorum dehtum). Abrahám na to všechno však z vysoka dlabal. Měl teď poněkud jiné starosti, které mu dělaly houfy starostníků podloudných (Nesmyslus vandracus). Včera se tito dotěrní tvorové snesli na jeho mladou, ale již solidně vypleněnou zahrádku. A jako by těch morových ran nebylo dost, přibyla do kraje kolonie stupidoida zeleného (Animalis greenensis vulgo Stupidum colorum). Stupidoid zelený, jak Abrahám dobře věděl, se živí zcela bez skrupulí lidskými mozky, jak jen k tomu má příležitost. Nepohrdne však ani lidským tělem (dříve jeho hlavní potrava - viz Staré řecké báje, Historica cretenica apod.).

Prahna po bližších informacích, včetl se Abrahám v encyklopedický slovník. Co se dozvěděl, nepřidalo mu na klidu. Stupidum colorum (nazývaný též Monstroteratum furiosum čili odporňouš zuřivák, viz Galaktická teratologie od Grampluse a Gzeemse) patří mezi nejzvrhlejší druh rodu člověkupodobných (Pseudohominis). Vytváří silně organizovaná stáda s neuvěřitelně složitou hierarchií. To je konec zahradničení, pomyslel si Abrahám a sežmoulal další kostku. Sentimentální úpadek však netrval příliš dlouho.

Náhle Abraháma osvítila téměř již vyhaslá, ale teď opět skvělá a životodárná myšlenka. Není tomu tak dávno, co potkal dědečka kouzelného (Dedulus eskamoterus). Poté, co stařeček zbaštil několik dlažebních kostek, daroval za odměnu Abrahámovi časoprostorovou gumu (dnes již žádný zázrak, viz Vassill Gumatscheck: Časoprostorová nihiláza v praxi, k dostání v každé partiové prodejně - Kupte si Nihilogum, budete pít pořád Rum, Nihilogum - Guma na Všechno). Z Abraháma opadaly starosti jako šlupky z banánu. Stále jako by slyšel kmetův roztřesený hlas: „Synku, opatruj ten kousek gumy jako oko v hlavě!“

10.10.2025, 18:37:31   Publikoval Luciferkomentářů: 0