.:: Neviditelný čert ::.

Peníze hýbou světem

rubrika: Pel-mel

Jak se dají peníze vydělat na fámách.

Lucifer

Zakladatelem finanční dynastie Rothschildů byl Amschel Moses Bauer. Budoucí změna jména na Rothschild je možná příznačná pro vychytralost, s níž rodina bude podnikat. Po počátečním období půjčování peněz místním správám začal Amschel půjčovat vládám států. Skutečně biblickým způsobem dosadil svých pět synů do pěti bankovních domů rozptýlených po Evropě. Nathan šel do Londýna, Mayer do Frankfurtu, Solomon do Vídně, James do Paříže a Carl do Neapole.

Rodina vytvořila své bohatství tím, že ponoukala státy proti sobě. Hrozba války znamenala větší půjčování a větší zisky. Jak země před válkou zvyšovaly průmyslovou produkci, více se zadlužovaly. Když k válce nedošlo, profitovali Rothschildové z nárůstu dluhů. Když válka propukla, půjčovaly si státy tolik, kolik potřebovaly, aby si zachovaly suverenitu. Rozmístění bratrů umožňovalo, aby rodina měla zisk z jakéhokoliv konfliktu v Evropě. V případě války mezi Francií a Británií a konkrétně bitvy u Waterloo v černu 1815 došlo k manipulaci s dezinformacemi, která pomohla Rothschildům dosáhnout kýženého výsledku.

Rodina už měla vytvořenou komunikační síť v Evropě, která spojovala všechny bratry a jejich bankovní centra. Armáda kurýrů nosila tajné informace ve zvláštně označených vacích, které pohraniční stráže států nesměly za žádných okolností zadržovat, ani kdyby kurýr přicházel z nepřátelské země. Rychlost, s níž poslové informace přinášeli, umožňovala Rothschildům, aby se podle nich zařídili dříve než zbytek finančních trhů a vydělali na dobrých i špatných zprávách. Ostatní bankéři o tom systému věděli a bedlivě sledovali aktivity Rothschildů na trzích jako ukazatele toho, co se opravdu děje.

V případě Waterloo sehrál Nathan představení pro ostatní obchodníky s dluhopisy v Londýně. Když jako první dostal zprávu, že Napoleon prohrál, předstíral, že korsický despota zvítězil. Jeho zjevné zoufalství nad tou špatnou zprávou zmátlo londýnské obchodníky natolik, že se začali zbavovat britských vládních dluhopisů, které Nathanovi agenti skupovali za úžasně nízké ceny. Když do Londýna dospěly oficiální zprávy o Wellingtonově vítězství, ceny dluhopisů opět vylétly nahoru. Nathan nebyl nikde k nalezení a ostatní bankéři si uvědomili, že naletěli.