Neviditelný čert

Občas je třeba úplně vypnout. Odpojit se od všeho, co na vás každý den dotírá. Někdy jste rádi, že na vás něco či někdo dotírá, někdy vás to obtěžuje. Druhý případ je mnohem častější. Někdy je ale třeba odpojit se od obou variant. I od přemýšlení. Není nutné neustále o něčem přemýšlet.

Lucifer

Dejte svému mozku takové menší prázdniny. V podstatě je dáte sami sobě, jelikož v tom mozku jste. Jako software. Mozek bez software je jenom hardware. Software může fungovat jenom, když je instalováno v hardware. Obojí si však musí v rámci revitalizace občas odpojit od vnější každodennosti. Můžete ji po nějaký čas kompletně ignorovat. Nic vám neuteče. Každodennost to pochopí a řekne si, že jste asi usnuli nebo sedíte na záchodě nebo cokoli jiného, co vám zcela přirozeně zamezuje být na příjmu. Hoďte všechno za hlavu a staňte se neviditelnými, neslyšitelnými a nenahmatatelnými.

Nemusíte o něčem přemýšlet. Vypněte i tuto aplikaci. Nejspíš vás

I ve spánku jste připojeni k vnější realitě, ale jiným způsobem. Váš mozek rekapituluje a dochází k údržbě. Jak hardware, tak software. Spánek spravedlivých, kdy usnete jako špalek, je výjimečný.

Pohodlí s naprostým odpojením od nepohodlí. Bez přemýšlení, které sice může být inspirativní, ale i tak zatěžuje mozek. Zrušte jakoukoli námahu a napojte se na vesmír. Pasivně. Bez jakéhokoli pocitu pasivně sledujte, co vám říká, co vám zobrazuje. Vůbec to neanalyzujte. Až se zase připojíte k okolnímu světu, naleznete to ve své paměti.

Buďte přijímačem, který přijímá, ale nereaguje. Je to něco jako meditace, ale v hlubším provedení. Když skončí odpojení, budete se cítit mnohem lépe a můžete se zase připojit.

Jaroslav Dušek – Jak být svobodný

Od dětství se lidé stávají obětí myšlenkových konstrukcí, do kterých vstupují zcela dobrovolně. Učí se mluvit, ovládají jazyk, učí se myslet. Aniž si uvědomují, že se učí myslet, naučí se myslet. To je jeden z největších triků, proč je spousta lidí zmateno. Protože nevědí, že se učili myslet určitým způsobem a nenapadne je, že způsob myšlení, který používají, vůbec nesouvisí s jejich existencí, jejich bytostí. Tím odevzdávají svojí osobní moc jiným a v celém životě pak nerozhodují oni, ale někdo jiný, kdo jim říká, co je správné, co mají dělat…

Toltécka cesta k osvobození vede v tom, že se člověk všechno odnaučí. Odnaučuje se všechno, co se doposud naučil. Odvrátí pozornost od tohoto světa, o kterém nám bylo tvrzeno, že je to realita. Natolik jsme uvěřili v reálnost tohoto světa, že jsme si ani nevšimli, že je vlastně virtuální. Ve skutečnosti neexistuje. Je to jen virtuální projekt (výplod) lidské mysli. Jak je to ale možné, když je to všechno pravda. Vždyť to vidíme! Psali o tom v novinách, mluvili o tom v televizi: někoho zabili, někoho přejeli, na někoho byli sprostí… byli jsme toho svědky!

Jenže v tom spočívá ta hra. Jedna z těch cest je, být občas sám. Zůstávat sám, chodit do lesa k vodě. Být tam sám a odnaučovat se všechno. Odnaučovat se tam myslet a uvidět tu hypnózu…

Poslední kniha Richarda Bacha se jmenuje: Jak zhypnotizovat Marii. Je to o tom tématu dnešního setkání: Svoboda v nesvobodném světě. Svoboda – to božství, kterým jsme ve své podstatě, které se ocitá v tom nesvobodném světě, tedy v té lidské hře, kterou vytvořili.

Jak si uchovat vztah ke svému Božství? Když se narodíme, tak se rodíme jako čisté božství. Když vznikáme, tak vznikáme jako čisté božství. Spermie a vajíčko vědí, co mají dělat. Nemusí jim nikdo radit, doporučovat, vyučovat. Stačí se pomilovat – nejlépe muž s ženou. (To bývá učinější…) … a spermie a vajíčko vědí, co mají dělat.

Na začátku je to velice dramatické. Jsou to různé geometrické útvary. Krychle, osmistěn, pyramida – to vše byl každý z nás. Naprosto nádherná božská geometrie – nádherné božství. Pak plyne devět měsíců plné pohody. Božství ví, co má dělat. Procházíme stádiem krevety, stádiem mimozemšťana, … a postupně se Božství propracovává k tomu novorozenci, až dojde k tomu zrození. Náhle je Božství na světě – nesvobodném světě, kde je spoutáváno předpisy, představami, názory a pocity. Toltéci tomu říkají, že si Božství obléká lidskou podobu. V tom oblékání mu pomáhají všichni ti hodní lidé – rodiče, maminka, táta, babička, děda, starší kamarádi, sourozenci, učitelé, … v neposlední řadě časopisy, televize, rádio, filmy, … všichni pomáhají tomu človíčkovi, aby pochopil, jak vypadá člověk a jak se má chovat. Jak se má oblékat – člověk. Jak se má zdravit – člověk. Jak si má mýt ruce – člověk. Jak si má sednout na záchod – člověk. To všechno se musí to božství naučit. A najednou se pod tím nánosem lidské podoby ztratí to božství. Naši pozornost zaměstná natolik ta lidská podoba…

Není to jen tak být člověkem. Během získávání té lidské podoby, probíhá jeden podstatný proces proto, abychom jako lidé mohli být snadno manipulovatelní. Zavírá se srdce. Učíme se, že život je nesvobodný a nebezpečný Život je plný nebezpečí. A pak je tu jedna taková zvláštní rasa – lidská rasa na planetě – nebezpečná rasa, zvaná cizí lidé. Cizí lidé – těch je plná planeta. Oni mají své zájmy a úmysly. Chtějí nás nějakým způsobem zotročit anebo přechytračit. Chtějí nás získat na svoji stranu! Jsou to cizí lidé se svým cizím učením a nepřátelskou propagandou. Se svými zbraněmi a náboženskými systémy. Cizí lidé! Je to velmi nepříjemný pobyt na této planetě. Jeden aby nebyl ani v klidu ani v noci. Když by byl jeden náhodou v pohodě, tak přichází noční můra. Přichází podivný poďobaný uhrovitý mládenec a je pro nás velice těžké i ve snu, abychom ho objali. Abychom pochopili, že to jsme my sami. Že ten divný uhrovitý nepříjemný mládenec jsme my sami. Indiáni naproti tomu trénují ve snu, že se propojují s tím, co se běžném světě považuje za nebezpečné. Ve snu se sjednocují s celou sérií jakoby nebezpečných sil. Ty síly jsou nebezpečné ale jen tím, že jsou mocné. Ony nejsou ve skutečnosti nebezpečné, ale opravdu mocné. Kdyby je člověk získal na svou stranu, tak by v sobě probudil celé své božství.

Na oné náročné cestě nám může pomoci to naše srdce – to naše božství, protože naše božství je přítomno neustále. Neustále tiše tiká ve všech buňkách našeho těla. Naše božství přesně ví, co má dělat. Naše buňky přesně vědí, co mají dělat. Naše proteiny přesně vědí, co mají dělat. Tiknou, tiknou, tiknou – tisíckrát za vteřinu! Takhle jede každá buňka našeho těla.

Božství ví přesně, co má dělat. Je s námi neustále přítomno.  A ta cesta, jak se osvobozovat z toho takzvaně nesvobodného světa, je neposkytnut mu pozornost. Naopak obrátit pozornost ke svému projevu božství. Ke všem projevům božství. Uvidět všechny bytosti a všechny lidi jako součást sebe sama. Je to přeci společná planeta. Jsme tu spolu. Ten kruh života je tu společný. Jeden bez druhého nemůžeme být na živu. Všechny životní formy si navzájem pomáhají a spoluvytvářejí ten prostor.

Když se vrátíme do proudu božství, do čistého nádechu a výdechu, zjistíme, že ten nesvobodný svět někam zmizel.

02.02.2026, 21:50:51   Publikoval Luciferkomentářů: 0