.:: Neviditelný čert ::.

Pesticidy v banánech a emulgátory v potravinách

rubrika: Pel-mel

Pesticidy jsou v potravinách běžné. Prakticky v každém banánu. Většina banánů v Evropě pochází z Latinské Ameriky nebo Afriky. To znamená dlouhou přepravu, vysoké nároky na vzhled a trvanlivost, velkoplošné plantáže. V běžných potravinách se často skrývají přísady, které mají zlepšit chuť, barvu nebo konzistenci. Podle nového výzkumu však některé z nich mohou narušovat střevní prostředí a dlouhodobě ovlivňovat naše celkové fungování. Jednou z nejčastějších skupin těchto přísad jsou emulgátory.

Lucifer

Banán si oloupete, sníte a máte pocit, že jste udělali něco dobrého pro své zdraví. Jenže testy ukazují jiný obrázek: v banánech jsou běžně pesticidy. A často nejde jen o jednu látku. Co přesně jíme, když si dáme „nevinnou“ žlutou svačinu?

Analýza organizace Foodwatch upozornila na nepříjemný fakt: v testovaných banánech byly vždy nalezeny pesticidy. Nešlo tedy o ojedinělý výskyt. Evropská data ukazují, že pesticidy jsou v potravinách dokonce celkem běžné. Podle European Food Safety Authority se každoročně analyzují desítky tisíc vzorků a zbytky pesticidů se nacházejí v značné části z nich.

Zajímavé je, že banány patří mezi plodiny, které jsou tímto problémem zasaženy výrazněji. U některých dovozových potravin – včetně banánů – se objevují i látky, které jsou v EU zakázané. Banán není „lokální ovoce“. Většina banánů v Evropě pochází z Latinské Ameriky nebo Afriky. To znamená dlouhou přepravu, vysoké nároky na vzhled a trvanlivost, velkoplošné plantáže. A přesně to vede k intenzivnímu používání pesticidů. Na plantážích se používají nejen postřiky proti škůdcům, ale i chemické ošetření proti plísním během transportu. Banány se sklízí ještě zelené a musí přežít týdny cesty, bez chemie by to většinou nešlo.

Studie publikovaná v odborném časopise Journal of Food Composition and Analysis ukazuje, že zbytky pesticidů byly nalezeny v desítkách procent testovaných banánů a část vzorků obsahovala více různých látek najednou. Jedním z pesticidů, který se u banánů pravidelně řeší, je Thiabendazol. Používá se hlavně jako fungicid, tedy látka proti plísním. U banánů má velmi praktickou roli: chrání je během dlouhé přepravy před hnilobou a prodlužuje jejich trvanlivost. Bez něj by se velká část banánů do Evropy vůbec nedostala v prodejném stavu.

Thiabendazol není v EU plošně zakázaný, ale jeho použití je výrazně regulované a omezené. Tento pesticid ve větším množství může ovlivňovat játra a štítnou žlázu při vyšších dávkách a existují studie na zvířatech, které ukazují možné hormonální účinky. Dobrá zpráva je, že thiabendazol je převážně ve slupce, ne v dužině. To potvrzují i potravinářské studie - slupka funguje jako bariéra a většina reziduí se dovnitř nedostane. Další diskutovanou látkou je chlorpyrifos, ten je od roku 2020 v EU přímo zakázaný. Důvodem jsou neurotoxické účinky, zejména na vývoj mozku u dětí. Problém je, že mimo EU se stále používá, takže se může objevit v dovozových potravinách.

Přítomnost pesticidu v banánu se naštěstí nerovná automatickému ohrožení zdraví. Evropský systém je nastavený tak, že každá látka má svůj limit, takzvaný maximální reziduální limit. Tyto limity jsou nastavené tak, aby i dlouhodobá konzumace byla bezpečná. Takže až 98 % testovaných potravin je v bezpečných limitech, celkové riziko pro spotřebitele je dlouhodobě hodnoceno jako nízké. To znamená, že většina banánů na trhu splňuje normy. Jenže je tu malý háček.

Moderní výzkum stále častěji upozorňuje na tzv. koktejlový efekt. Jinými slovy: jednotlivé látky mohou být v limitu, ale jejich kombinace už může působit jinak. Podle zpráv organizace PAN Europe obsahuje až 41 % ovoce a zeleniny v Evropě měřitelné zbytky pesticidů a často jde o kombinaci více látek. Právě kombinace je to, co zatím regulace řeší jen částečně. Limity se totiž nastavují pro jednotlivé látky, ne pro jejich směsi.

Banány zůstávají dostupnou, výživnou a praktickou potravinou. Zároveň jsou ale dobrým příkladem toho, jak dnes funguje globální potravinový řetězec: efektivní, levný, ale chemicky podpořený. Největší změna, kterou si z tohoto článku odnést, není přestat jíst banány, ale přestat věřit, že existuje něco jako „naprosto čisté a zdravé jídlo“. Spíš se zaměřte na nekontrolovaný dovoz ovoce z oblastí s nižší regulací, také na dlouhodobou jednostrannou konzumaci jednoho druhu ovoce a neignorujte původ potravin. Pak si v klidu můžete oloupat banán a s chutí si ho sníst.

V běžných potravinách, nad kterými při jídle ani nepřemýšlíme, se často skrývají přísady, které mají zlepšit chuť, barvu nebo konzistenci. Podle nového výzkumu však některé z nich mohou narušovat střevní prostředí a dlouhodobě ovlivňovat naše celkové fungování.

Jednou z nejčastějších skupin těchto přísad jsou emulgátory. Z pohledu výrobců jde o praktickou složku, která pomáhá udržet správnou konzistenci a stabilitu výrobku. Pro vědce jde ale o téma, které poslední roky nabírá na obrátkách. Výzkumy totiž naznačují, že některé emulgátory mohou narušovat střevní bariéru, měnit složení mikrobiomu a podporovat zánětlivé procesy v těle.

Emulgátory jsou látky, které umožňují spojení oleje a vody, díky čemuž jsou potraviny krémovější, stabilnější a často mají delší trvanlivost. Bez nich by koláče nebyly nadýchané, polevy se oddělovaly a některé nápoje by ztratily barvu nebo chuť. Tento typ látek se objevuje v pečivu, zmrzlinách, dezertech, čokoládě, margarínech, ořechových máslech i hotových jídlech. Studie provedená ve Velké Británii ukázala, že se emulgátory nachází v polovině analyzovaných potravin v supermarketech a jejich používání dál prudce roste.

Střeva fungují jako přirozená bariéra mezi vnějším světem a tělem. Na jedné straně zajišťují vstřebávání živin, na druhé mají za úkol nepustit dál látky a mikroorganismy, které by nám mohly škodit. Problém nastává ve chvíli, kdy se oslabí ochranná vrstva hlenu a samotná střevní bariéra. V takovém případě může dojít k vyšší propustnosti střev. To pak může přispívat k zánětlivým reakcím a u některých lidí i k dlouhodobým potížím.

V souvislosti s tím, se v posledních letech čím dál častěji zmiňují emulgátory. Mezi nejcitovanější výzkumy patří laboratorní studie, která se zaměřila na dvě běžné látky, karboxymethylcelulózu a polysorbát 80, a jejich vliv na střevní mikrobiotu u myší. Výsledky naznačily, že tyto emulgátory mohou měnit nejen její složení, ale zároveň zvyšovat prozánětlivý potenciál prostředí ve střevech. Jinými slovy, mohou vytvářet podmínky, které souvisejí s oslabením střevní bariéry a citlivější reakcí organismu.

Ne všechny emulgátory mají stejný účinek, ale pár jednoduchých kroků může jejich riziko výrazně snížit. Pomáhá omezit vysoce průmyslově zpracované potraviny, častěji vařit doma a stavět jídelníček na potravinách, které podporují střevní mikrobiom, tedy na ovoci, zelenině, celozrnných produktech a kvalitních tucích. Často se také zmiňuje středomořská strava, protože přirozeně podporuje střevní bariéru, a zároveň tlumí zánětlivé procesy.

Zdroje: Poznat Svět

Dodatek

V poslední době si dávám pozor, jakou potravinu kupuji. U většiny z nich si přečtu etiketu. Pokud se na ní vyskytují emulgátory, ochucovací či konzervační látky atp., nekupuji. U banánů není etiketa. Že jsou v nich pesticidy, to jsem netušil. Dnes jsem si koupil dva banány, tři švestky a hrst třešní. S pomocí bílého jogurtu, který žádné škodlivé přídavné látky neobsahuje, si z toho udělám snídani či přesnídávku. Ty dva banány sním, ale další si už kupovat nebudu. Nejsem narkoman. Pokud si dnes člověk nechce zaneřádit tělo nebezpečnými a nestravitelnými chemikáliemi, musí si v supermarketu dávat pozor. Vím, že je to protivné, ale většina potravin je dnes chemicky poupravená. A jak se píše v posledním odstavci předchozího textu, omezte konzumaci vysoce průmyslově zpracovaných potravin.

03.08.2026, 12:26:21 Publikoval Luciferkomentářů: 0