Neviditelný čert

Teď už je to téměř tutovka. Velcí filozofové mne nemají rádi.

Lucifer

Přesněji jejich knihy, oni sami jsou totiž již na pravdě boží. Nedávno to bylo pojednání o Friedrichovi Nietzschem, které mi uletělo na eskalátoru nákupního centra Eden a beznadějně zmizelo buď ušlapáno partou výrostků, nebo škvírama do suterénu budovy. V pátek mi podobný kousek vyvedl Milan Machovec se svým Smyslem lidské existence. To bylo tak...

Vracel jsem se v noci metrem a přestupoval na Florenci z céčka na béčko. Sprintoval jsem, abych stihl poslední spoj. Mají to totiž tak nastaveno, že když nesprintujete, můžete poslednímu spoji tak akorát zamávat šátečkem. Když jsem vyrážel, přemítal jsem, jakou četbu si do pochmurného podzemí vzít a do ruky mi sám od sebe skočil Machovec. A tak jsem tedy s Machovcem v ruce sprintoval na poslední béčko. A fakt že jo! béčko zrovna přijíždělo na nástupiště. Snad jsem škobrtnul nebo co, faktem je, že mi Machovec těsně před rozevírajícími se dveřmi vagónu vypadl z ruky. Zabrzdil jsem a hledím, kudy si to namířil. No a on si to namířil do škvíry mezi vagónem a nástupištěm. Udělal jsem takové gesto, jakože tomu chci zabránit a upadla mi rukavice a hurá za Machovcem. Naklonil jsem se kapku ve snaze pochopit, která bije a co s tím, a tu mi z nezapnuté kapsy vypadl mobil a přelétl na podlahu vagónu, kde se poslušně dekomponoval na různé součástky. Na krátkou chvíli jsem se zamyslel, kterak si s nastálou situací poradit a došlo mi, že poslední metro a dekomponovaný mobil mají větší razanci než Machovec a rukavice, obzvláště když jsem uvážil, že dotyčný výtisk měl jistou vadu.

Druhého dne, tedy v sobotu, jsem měl něco domluveno na Vyšehradě. Vyrazil jsem tedy dřív, že se jako porozhlédnu po nových rukavicích, páč jaro je ještě daleko. Rukavice jsem obstaral poměrně brzy a tak, když jsem dorazil na Karlovo náměstí, rozhodl jsem se vzít to pěšky na Pavlák na céčko. Když jsem tak stoupal Žitnou ku Pavláku, napadlo mne, že bych se mohl porozhlédnout po Machovcovi. Někde v Žitný tady přece bylo knihkupectví, říkal jsem si. Nenašel jsem ho. Tož na Pavláku určitě bude. Nebylo. Otočil jsem to Bělehradskou směrem k Muzeu a všude vůkol všechno možný, jen ne knihkupectví. Ke všemu tomu svrabu začaly namrzat chodníky, takže jsem několikrát duchapřítomně zabaletil a po dávce nezbytné zkušenosti jsem se jal plížit těsně kolem domů. Zahnul jsem pak na Žitnou a pak na Krakovskou, ale kde nic tu nic. Kdyby mě ten Machovec napadl dřív, tak na Karláku a třeba pak dolů po Spálený k Národní jsou knihkupectví dvě zadní tváře.

Dorazil jsem na Václavák a vzpomněl si, že dole někde v půlce je nějaké knihkupectví. Čas však již začínal dozrávat, a tak jsem zrychlil krok s tím, že vlítnu do krámu a rovnou se zeptám, zda nemají od Machovce Smysl lidské existence. Jistě to bude působit jako fundovaný dotaz a třeba budu mít štěstí. Neměl jsem. V knihkupectví měli inventuru. Později večer jsem pak ještě obhlídnul pár dalších štací s podobným výsledkem. Na Andělu jsem kupříkladu vrazil do jednoho krámu a v tu chvíli mi vypadlo, jak se ten filozof vlastně jmenuje. Tož říkám, že hledám smysl lidské existence, že to napsal někdo, jehož jméno si nepamatuju, ale že ta knížka měla takovou zvláštnost, že se v ní některé kapitoly opakují a jiné tam nejsou vůbec. Mladá dáma ze Slovenska se mnou měla strpení a nakonec knihu s pomocí kompjůtru vypátrala. Neměli ji, ale bylo mi navrženo, že si ji můžu objednat. Řekl jsem, že to ještě zkusím jinde, popřípadě zajdu na Florenc, zda tam ještě neleží v kolejišti, a když nepochodím, vrátím se a sepíšeme protokol.

Machovce zatím nemám, Nietzscheho jsem si v Edenu koupil do zásoby, takže uvidíme, jaké šarády na mě mají páni filozofové ještě připraveny.

31.01.2010, 17:38:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4