.:: Neviditelný čert ::.

Blogové vztahy a umění

rubrika: Pel-mel

Ke svému článku Allen Ginsberg and the Beats dodávám následující:

Zuzana

Cituji Lucifera:

"....jakýkoli názor, který bezdůvodně neútočí na nějakého člověka, by měl být respektován. V případě, že s ním nesouhlasím, v klidu říci či napsat vlastní názor – přímo oponentovi, ne někde za bukem, nenapadat ho však osobně."

Na toto téma (viz citát) pokračuji za sebe: především podotýkám, že má-li někdo z nezávislé psí debaty jakékoliv námitky vůči mým článkům a jejich obsahu a chce se k tomu vyjádřit, tento blog a prostor pod mými úvodníky je místo, kam by měl svoje námitky napsat. Nemá-li člověk, kritizovaný "za bukem" na jiném blogu, možnost reagovat, nejedná se o kritiku, ale o pomluvu - i když ve zmíněném případě spíše úsměvnou. Souhlasím tedy s Milošem, že měl-li kritik mého článku jakékoliv námitky a připomínky, měl to napsat (třeba na jeden zátah ala Kerouac) ;) sem: Allen Ginsberg and the Beats.

Je zřejmé, že "kritik" se cítí být stálepřísežným expertem na beatniky a že jsem mu šlápla na kuří oko už tím, že jsem si dovolila o Ginsbergovi vůbec zmínit.

Vezměme to tedy po částech: v prvé řadě kritizuje moji úvodní zmínku, kterou označuje jako stěžejní "botu" mého článku, že Ginsberg měl "své" představení v "Six Gallery reading", zatímco fakt je, že tam četlo své básně šest lidí. Nenapsala jsem v článku, že představení bylo výhradně "jeho". Napsala jsem, ze Ginsberg měl představení = četl tam svoji báseň.

Uvádím to i pod svým článkem o němž je řeč: není a nemá to být Ginsbergův detailní životopis ani rozbor jeho práce. V článku jsou autentické výpovědi jeho nejbližších přátel, kteří odpovídají na otázky, jak Allena Ginsberga vidí lidi, kteří ho znali důvěrně a dlouho. Jejich výpovědi nejsou analytické rozbory historie a expertizy a ani se za ně nevydávají. Dle mého názoru mají lidské postřehy a vzpomínky přátel větší cenu než drby různých kritiků, kteří Ginsberga osobně neznali a ani nezažili - i když se v mém článku jedná jen o útržky vzpomínek. Mohu se mýlit. Ale kdybych měla psát o celé historii, byla by to série článků na pokračování a to nebylo mým úmyslem - už proto, že nejsem expert na život beatniků, neb jsem s nimi nežila, zřejmě na rozdíl od "kritika". Můj článek o Ginsbergovi je pouhý fragment malých vzpomínek jeho kamarádů, kteří ho znali i v době, z níž je přiložená fotografie výš.

K posledním událostem v umění:

Ikonická socha "Pink Panther", práce Jeffa Koonse, jde v květnu do aukce a mohla by se prodat za 30 miliónů dolarů, což by byl prozatímní rekord, co se týká prodeje Koonsových prací. "Pink Panther" je porcelánová socha napůl nahé blondýny, objímající velikou růžovou hračku (pantera) - jedna socha z edice, z níž další se nachází v Museum of Modern Art v New Yorku, v Museum of Contemporary Art v Chicagu a v soukromé sbírce. Předpokládá se, že bude zlatým hřebem "Sotheby's" aukce moderního umění, která se bude konat 10. května 2011.

Ředitel "Sotheby's" Thobias Mayer se vyjádřil o zářivé růžově-žluté práci takto: "'Pink Panther" je jedna z mimořádných, vynikajících prací v Koonsové obrovské kariéře. Lze ji okamžitě identifikovat jako mistrovské dílo a to ne jenom jako umělecký historický kánon, ale taky jako "epochu" současného moderního umění.

Dosavadní cenový rekord je 25.7 miliónů za "Ballon Flower" (viz přiložený obrázek), který byl prodán v červnu 1988. Sotheby se vyjádřilo, že Koonsova série s názvem "Banality" je kombinací témat jako materiálnost, umělost a strojenost, erotismus a naivita, popová kultura a elitářství. Další ze série "Banality" zahrnují práce jako "Michael Jackson and Bubbles", "Bear and Policeman" a "Ushering in Banality".