.:: Neviditelný čert ::.

Přírodní katastrofa jménem člověk

rubrika: Pel-mel

Nadpis zahajovacího úvodníku tohoto týdne, ve kterém se májový květen překlopí do téměř letního června (v jehož polovině jsem se loni vrátil ze zdravotní dovolené), jsem do slova a do písmene převzal z názvu knížky od Franze M. Wuketitse, kterou jsem tady několikrát ocitoval a doprovodil komentáři. Vzhledem k tomu, že se kolem ní rozvinula dost urputná polemika, připojuji ještě jeden delší komentář.

Lucifer

Knížka působí velmi pesimistickým dojmem a do jisté míry nabourává většinu obzvláště starších článků především z Populárně naučného koutku. Pesimista nejsem, ale ten název a některé části zde ocitované mě přinutily k zamyšlení. Je člověk skutečně přírodní katastrofou? Wuketist tuto myšlenku doprovodil jedním "špičkovým" vtipem:

Po mnoha milionech let se setkají dvě planety.
"Ty ale vypadáš špatně," povídá první planeta té druhé, "nejsi nemocná?"
"Jsem," vzlykne druhá, "mám divnou nemoc, jmenuje se Homo Sapiens."
"Ale to nic není," odtuší první planeta, "tahle nemoc netrvá dlouho, ta tě brzy přejde."

Doufám, že vás ten vtip dostatečně rozesmál, neboť smích je tím nejlepším lékem a do nového týdne je třeba vyrazit v dobré zdravotní kondici. Ve skutečnosti mně Wuketits neřekl nic tak převratně nového, co bych už delší dobu netušil, jak se lze dočíst v některých mých dřívějších úvodnících. Jsem totiž pozorovatel a když vidím něco, co se snaží můj optimismus narušit, nemohu před tím strkat hlavu do písku. Až tak daleko jako Wuketits bych však nezašel. Věřím, že člověk v sobě má značný potenciál, který, když se vymaní ze spánku, dokáže překonat i ty nejsložitější překážky. Tento potenciál se však už nějakou dobu nachází ve spánku Šípkové Růženky a překážky rostou jako houby po dešti. Můj pozorovatelský instinkt mi však naznačuje, že Šípková Růženka se začíná probouzet.

Hypertrofie pokroku má za následek kulturní degeneraci, ne atrofii mozku, jak zde bylo v jednom komentáři přisouzeno Wuketitsovi. Za tak krátkou dobu totiž mozek nestihne biologicky atrofovat, ačkoli v delším časovém úseku se k tomu jistě může dopracovat. U Wuketitse bych to však nečekal, už jenom proto, že příčinu této choroby včas odhalil. Kulturní degenerace naší civilizace dosahuje nebetyčných rozměrů. Pažravost parazitů, konzumní extáze a kulturní sebevražda probíhají jako ve zrychleném filmu. Drtivá většina lidí si to neuvědomuje, poněvadž výdobytky vědeckotechnické revoluce dokáží hravě uspokojit jejich životní potřeby. A jejich životní potřeby se naopak redukují pouze na to, co konzumní technologie dokáží hravě uspokojit.

Na dostatek alkoholu se zmůžou i bezdomovci, na jídlo má drtivá většina západní civilizace tolik prostředků, že mnozí jedinci to musí řešit liposukcí a komu to nestačí, ten si vcelku hravě obstará nějaké dementní drogy, za jejichž legalizaci se vede tuhý boj. A kde je kultura? Pravidelný výplach mozků sdělovacími a komunikačními prostředky, odevšad se neustále linoucí otupělé dunění pseudomuziky, hlasité chrochtání hypertrofně pažravých parazitů, spokojený kvikot konzumních troglodytů, radostně anihilujících narkomanů atd. zřejmě nemá s kulturou nic společného. Ale ono to zatím šlape a většina spokojeně vegetuje, tak "vo co go?"

Jde o to, že kulturní degenerace nemůže skončit jinak než totálním kolapsem lidské civilizace a úžasné výdobytky vědeckotechnické revoluce tomu nezabrání, ba právě naopak - jenom to urychlí. Jsem však optimista a věřím, že i tuhle překážku překonáme. A pokud ne, tak odejdu do mimozemského exilu ];-)