Milda
Popeleční středa u nás zahájí období, kdy bychom si měli odpustit maso, zamýšlet se nad našimi hříchy a konat pokání. Přes Vánoce jsme se hezky vypapali, takže není od věci, ulehčit svému tělu i duši. Moudří lidé si před každou akcí opatří rady a zkušenosti starších generací. Proto jsem zde shromáždil krátký přehled toho, jak tu dobu postní prožívali naši předkové. Jistě vás nepřekvapím- naši předkové bývali lišky podšité!
Hlavním problémem bylo, že církev svatá požadovala po našich předcích, aby se vzdali oblíbené vepřové pečeně. Naštěstí však, tekutin se postní zákaz netýkal. Takže bylo třeba hledat řešení. To bylo nalezeno docela rychle. V našich klášterech byla chována i prasátka, což umožnilo i jejich adaptaci na církevní potřeby. „Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého, křtím tě na kapra!" byla ta zázračná formule. Z prasátka se stal kapřík a problém byl vyřešen.
Kapr ovšem chce plavat, proto jedním z hlavních úkolů klášterních oekonomů byla výroba kvalitního piva. Nebylo to nic nového, už keltští Druidové, žijící na našem území už o nějakých tisíc roků dříve, vařili pivo, říkali mu korma.. Jako ve všem, i zde probíhal významný pokrok. Původní korma se vařila podobně, jak líčí Uderzo ve svém komiksu o Gallech. Základem bývala řídká kaše z obilnin, které se před použitím opražily. Tím byla část škrobu přeměněna v cukr a ten pak kvasil. Do vykvašeného „piva" se přidávalo koření, zejména myrtovité, někdy ovšem i mírně jedovaté. Účel byl hlavně v tom, zvýšit trvanlivost piva. Poté, co se případy otravy pivem množily, musel zasáhnout panovník. Zde je výnos bavorského panovníka o t. zv. čistotě piva:
Jak pivo v létě i v zimě na území země (bavorské) čepováno a vařeno býti má:
Nařizujeme tímto, že od chvíle této všude v knížectví Bavorském máz piva za méně, než jeden fenik měny Mnichovské pod hrozbou níže uvedeného trestu podáván a šenkován býti má.....
Obzvláště pak přejeme si, aby v budoucnu všeobecně v městech, trzích a na venkově k žádnému pivu více přísad, než ječmen, chmel a voda použito a užíváno bylo. Kdo by toto nařízení vědomě přestoupil a nedodržel, tomu budiž jeho vrchností soudní ku potrestání tento sud piva, jak často se vyskytne, bez pardonu odebrán....
Dáno od Wilhelma IV, hraběte Bavorského, na den sv. Jiří v Ingolstadtu Léta Páně 1516
Klášterní postní pivo tenkrát mělo zastoupit pevnou potravu, takže v době postní se dodnes vaří pivo mnohem hustší, než obvykle. T.zv. Postní pivo mívá 18% sladu, což po vykvašení dává zhruba 7% i více alkoholu. Běžné pivo mívá kolem 5% alkoholu, v Čechách bohužel často podstatně méně.
Pivo postní bývá silnější a tmavší, zpravidla bývá označováno jako třeba Salvator, Animator, Dominator, nejstarší asi bude Salvátor (Spasitel) z klášterního pivovaru Paulaner v Mnichově.
Teď ještě k té české tradici:
Málo je známo, že česká Wikipedia je ovládnuta koncernem Anheuser. Zmizela tam celá původní historie a je nahrazena tvrzením, že historie začíná Budweiserem. To je ovšem nesmysl a falšování historie. Podívejme se, kdo stál u kolébky moderního pivovarnictví:
Jednou z nejvýznamnějších osobností pivovarnictví vůbec je Hynek Mautner, potomek české židovské rodiny Mautner, jejíž jméno je poprvé uvedeno v kupní smlouvě palírny ve Smiřicích na Hradecku z r. 1690. Jmenovaný Hynek (Ignác) Mautner , který ze Smiřic v r. 1840 odešel do Vídně, kde si propachtoval pivovar StMarx, 1856 ten pivovar i koupil a 1861 přikoupil řadu dalších objektů. Nechal si patentovat chladicí zařízení, „Normal-Bierlagerkeller systém Mautner", který mu umožnil nabízet nezávisle na počasí celoročně svůj ležák. Náš Mautner ze Smiřic byl 1872 pasován císařem na rytíře von Markhof. K jeho firmám náležela i firma Develey, známá mnichovská značka hořčice.
V Plzni zase ve stejnou dobu působil Josef Groll, rodák z bavorského Vilshofenu.Jeho tatínek vlastnil ve Vilshofenu pivovar a dlouho experimentoval s ležákem. Do té doby obvyklé pivo se svrchním kvašením bylo málo trvanlivé a i chuťově ležáku, který ovšem kvasil pouze při teplotách kolem 8-9°C a proto vyžadoval chlazení, nemohlo konkurovat. Chlazení výrobu ležáku dlouho omezovalo, ne všude byl dostatek ledu k uskladnění. Takže si plzeňští měšťané k novému pivovaru najali i nového sládka, Josefa Grolla z Vilshofenu. První várka Pilsner Urquellu byla panem Grollem uvařena 5. října 1842 a hotové pivo v hostincích U zlatého orla , U bílé růže a Hanes dne 11. listopadu 1842 poprvé slavnostně čepováno.Tím začíná historie plzeňského Prazdroje, prvního průmyslově vyráběného ležáku.
Takže jsme na naše dějiny náležitě hrdí a když se napijeme dnes českého piva, vzpomeneme jistě i našich podnikavých předků.
Čím se vlastně plzeňské pivo liší od jiných značek? I když způsob přípravy je prakticky shodný s tradicí bavorskou, v Plzni je voda lehce zásaditá, čímž se Pilsner Urquell, čili Prazdroj liší od většiny piv vyráběných stejným způsobem. I když je obsah Žateckého chmelu vysoký, pivo není zdaleka tak hořké, jako pivo nizozemské nebo severoněmecké.
Ve čtvrtek, 18. února, proto i my, staré tradici věrní, sáhneme k pivu a další naší postní tradicí je bírhund, syrečky navlhčené pivem, dozrávající v teple pod poklopem. Samozřejmě i topinky, opečené na horké plotně, potřené máslem a česnekem. Vepřové sádlo je sice na topinky běžnější, ale v době postní nevhodné. Postní jídla k pivu jsou i bramboráky, správně česky cmunda. K běžným přísadám doporučuji také do cmundy zamíchat ovesné vločky a hlavně, nešetřit česnekem. Když uslyšíte hvízdání, nelekněte se, to vampirové nouzově brzdí!
Přeji všem čtenářům krásné prožití půstu, zpestřeného pivem a voňavými postními pokrmy!
15.02.2010, 12:52:00 Publikoval Luciferkomentářů: 7