.:: Neviditelný čert ::.

Dokonalost je nepřítelem dobra

rubrika: Pel-mel

Mnozí z vás již jistě měli to potěšení narazit na perfekcionistu. Perfekcionista je zpravidla rodu mužského, i když díky emancipaci, a o to více feminizaci narůstá počet perfekcionistů pohlaví ženského.

Lucifer

Přiznávám se, že i já jsem k tomuto bohulibému stavu kdysi inklinoval - ale i v těch nejkritičtějších dobách jsem si ponechával určité, byť sebevzácnější situace, kdy jsem svůj perfekcionismus odhodil jako zbytečnou a překážející berličku. Dnes je to přesně naopak. Perfekcionismus pěstuji pouze ve své odborné praxi, a to ještě jenom tehdy, kdy je to skutečně nutné.

Perfekcionismus je v některých situacích jistě velmi užitečný - jsou však ale situace, kdy je naopak velmi neužitečný, ba přímo destruktivní. V této souvislosti mne zaujala jedna z třiceti pravd, které je nutné znát, z knížky Příliš brzy starý, příliš pozdě moudrý od Gordona Livingstona. Jsem rád, že jsem dostatečně brzy a sám dospěl k téže pravdě:

Většina z nás věnuje spoustu času a energie, aby si udrželi kontrolu nad tím, co se s námi děje na naší nejisté cestě životem. Od mládí nás učí, abychom hledali prchavé bezpečí v získávání materiálních věcí. Je to cesta, na niž býváme uvedeni s tím, že pokud uspějeme, budeme šťastní a zabezpečení.

Základním prostředkem k dosažení tohoto cíle je vzdělání. Odstupňovaný školský systém umožňuje systematickou klasifikaci sociálního postavení a naděje na úspěch, stejně jako seznam bezprostředních úkolů, které potřebujeme splnit, abychom se ujistili o svém pokroku. Každý stupeň vzdělání spolu nese vylepšení pozice a ekonomické situace. Nakonec se očekává, že si osvojíme soubor specializovaných dovedností, za něž nám lidé budou ochotni platit, takže budeme schopni shromažďovat věci nezbytné pro plnohodnotné zařazení do společnosti, která svým členům zaručuje štěstí.

Rovněž nás učí, že je nezbytné vytvářet si důvěrné vztahy k ukojení důležitých potřeb - přístupu k sexu, budování ekonomické stability, rodičovství - a dosáhnout emoční stability a sebeúcty. Rady, které nám poskytují starší lidé, jsou zaměřeny na ekonomický úspěch. Při pátrání po tom, jak navázat vztahy s ostatními, zejména s příslušníky opačného pohlaví, jejichž potřeby a touhy, ač teoreticky podobné našim, zůstávají trapně záhadné, jsme ponecháni sami sobě.

Jisté problémy vyvstávají s myšlenkou, že máme-li kontrolovat své vlastní životy, musíme do jisté míry zasahovat i do životů jiných lidí. Zapojujeme se do hry, v níž získáváme to, co chceme, na úkor někoho jiného.

Žijeme v soutěživé společnosti. Svět dělíme na vítěze a poražené: republikáni proti demokratům, dobro proti zlu, náš tým proti jejich týmu. Náš kapitalistický systém je založený na soutěži; náš právní systém těží s konfliktů a sledování vlastního zájmu. Můžeme se divit, že pak často pohlížíme na svět dvoustrannou čočkou výhra/prohra? Takovýto proces je pochopitelně pro delikátní proces budování důvěrného vztahu s jinou lidskou bytostí katastrofální.

Ovládání jiných je populární iluze vztahující se k dosažení dokonalosti. Ve snech dokážeme po libosti hýbat světem i lidmi. Nemusíme se dohadovat o sporných věcech, snášet nejistotu, neúspěch a odmítnutí. Přestože chápeme, že takový svět nemůže existovat, někdy vynakládáme hodně úsilí, abychom své okolí mohli ovládat pomocí síly a manipulování.

Všichni známe nějakého perfekcionistu. Tito lidé jsou nároční na sebe i na ostatní a projevují obsedantní pořádkumilovnost, což je nakonec s každým znepřátelí. Nedůvěřují citům a rádi se zabývají věcmi, které je možné spočítat.

Na obranu perfekcionistů lze říct, že lidé posedlí touto obsesí za nás nedokonalé uvádějí svět do chodu. Kdo by koneckonců chtěl, aby ho operoval nespolehlivý chirurg, nebo měl zájem letět letadlem udržovaným nedbalými mechaniky, spokojenými s tím, že je jejich práce "dost dobrá". V něčem vynikneme jenom proto, že jsme ochotni lopotit se s detaily (kde sídlí bůh nebo ďábel, to záleží na naší orientaci).

Problém s perfekcionisty a jejich posedlostí vše kontrolovat spočívá v tom, že vlastnosti, které je činí úspěšnými v jejich zaměstnání, mohou zavinit, že jsou v osobním životě nesnesitelní. Kdyby méně ovládali své povolání, stali by se nevýkonnými. Jediné, co jim snad může pomoci, je seznámit je s paradoxem dokonalosti: v některém prostředí, zejména v důvěrných vztazích, dosáhneme vlády jedině tím, že se jí vzdáme.