Neviditelný čert

Žijeme v čudlíkové éře.

Lucifer

Skoro na všechno je už nějaký čudlík a nezanedbatelná množina jedinců nedělá celý den skoro nic jiného, než mačká čudlíky. Opět mne dnes zaujalo, jak funguje čudlík na dveřích vagónu metra. Když nesvítí, nefunguje a netřeba ho mačkat. Většina lidí však preventivně mačká. Čím dál častěji vídám jedince, kterak se snaží ten čudlík zmáčknout, i když se dveře už otevírají. Jak natahuje ruku po tom ujíždějícím čudlíku s obavou, aby to ještě stihl.

Potěšilo mne, že ne každý čudlíkuje s mobilem. Je stále ještě dost jedinců, kteří si čtou. Naproti mně paní četla jakýsi manuál a vedle mne starší pán upřeně hleděl do zřejmě svých rukou psaných poznámek. Ty byly setříděny vždy do dvou sloupců, takže se nejspíš jednalo o slovníček. Pán se učil cizímu jazyku. Sám vím, že takhle se cizímu jazyku jen málokdo naučí. Na základní škole či na gymplu jsme měli také slovníček a biflovali se ta slovní přiřazení nazpaměť. Když jsem se poprvé setkal s potřebou uplatnit své jazykové znalosti přímo v akci, pochopil jsem, že téměř žádné nemám. Jazyk se musí učit aktivně. Potřebné slovíčko se zapamatujeme, pokud ho chceme skutečně použít.

Jazyk se musí hned od začátku praktikovat. Místo toporných článků v učebnici číst skutečnou literaturu, místo poslechu učebnicových kazet poslouchat skutečné rádio či televizi, místo strojených dialogů v učebně komunikovat ve skutečném světě o skutečných věcech. Nevadí, že zprvu rozumíte jen pár slovíček, když se budete snažit nějak se vždy domluvíte a čím dál tím lépe. Jsou jistě nadaní jedinci, kteří se dokážou s pomocí učebnic nabiflovat i několik jazyků, ale často i tito géniové mohou mít problémy, když se s tím pokusí uplatnit v reálném světě, především pak v zemi rodilých mluvčích. Doporučuji proto vybrat si jeden jazyk, třeba angličtinu, a každý den ho nějak praktikovat. Já například každé ráno sleduji CNN nebo BBC.

Před asi deseti lety jsem byl na konferenci poblíž turecké Antalye. Jedno volné odpoledne jsme se rozhodli navštívit Termessos - ruiny antického města na vrcholcích hor. Je tam dokonce amfiteátr posazený na špičce jedné hory. V Antalyi jsme si najali taxi. Taxikář, ze kterého se nakonec vyklubal Kurd, hovořil sice lámanou angličtinou, zato však pohotově a srozumitelně. Nedalo mi a zeptal jsem se, kde nebo jak se tomu naučil a on odpověděl, že mluvením. Možná nikdy neviděl učebnici anglického jazyka.

Čas už dozrává k ukončení tohoto nesourodého úvodníku, takže ještě slovíčko k té duze. Dnešní pošmourné ráno mi kdoví proč vytanula na mysli Find Yourself a Rainbow od Slade, jejíž text je zde. Takže najděte si svoji duhu a hezký den...

18.02.2010, 12:18:00   Publikoval Luciferkomentářů: 6