Neviditelný čert

Je pátek, jurodiví jedinci mají svátek, a tak přicházím s pátečním kvizem, který jsem sestavil s pomocí Knihy všeobecné nevědomosti. Zde jsou tedy dvě otázky - nejdříve si na ně poctivě odpovězte, a pak si rozbalte zbytek textu, kde naleznete správné odpovědi:

Lucifer

Kdo vymyslel parní stroj?

Správná odpověď zní Heron (nazývaný někdy též Hero), a to zhruba o 1600 let dříve, než sestrojil svůj stroj roku 1711 Newcomen.

Heron žil v Alexandrii kolem roku 62 po Kristu a proslavil se především jako matematik a zeměměřič. Byl také vizionářským vynálezcem a jeho aelopile neboli větrná koule představovala první funkční parní stroj. Sestavil mechanismus fungující na stejném principu jako tryskový pohon, v němž se parou poháněná kovová koule točila rychlostí 1500 otáček za minutu. K Heronově smůle nikdo nevěděl, k čemu by se jeho vynález dal prakticky použít, a tak byl považován pouze za zábavnou novinku.

Heron ovšem netušil, že již 700 let před ním vynalezl korintský tyran Periandros železnici. Dráha zvaná diolkos neboli klouzačka překonávala 6 km širokou korintskou úžinu v Řecku a tvořil ji podklad z vápencových bloků, do nichž byly v rozpětí 1.5 m vytesány rovnoběžné drážky. V těchto kolejích pak jezdily vozíky, na něž se nakládaly lodě. Do pohybu je dávaly čety otroků, a vytvářely tak jakýsi pozemní kanál, který zkracoval cestu mezi Egejským a Jónským mořem.

Diolkos se používal asi 1500 let, dokud se kolem roku 900 po Kristu vinou špatné údržby nerozpadl. Princip železnice pak na dalších asi 500 let upadl do zapomnění, než lidé ve čtrnáctém století přišli na to, že by se dal použít v dolech. Historik Arnold Toynbee napsal vynikající pojednání, v němž uvažuje, co by se stalo, kdyby se oba vynálezy sešly a umožnily Řecku vytvořit celosvětové impérium, založené na rychlé železniční dopravě, athénské demokracii a náboženství podobném buddhismu, které založil Pythagoras.

Heron vynalezl také automat na prodej zboží (za čtyři drachmy člověk dostal pohárek svěcené vody) a přenosné zařízení určené k tomu, aby vám nikdo nemohl vypít víno, které jste si donesli na večírek.

Kdo vynalezl telefon?

Antonio Meucci.

Tento výstřední a někdy geniální florentský vynálezce přijel roku 1850 do USA. V roce 1860 poprvé předvedl funkční model elektrického zařízení zvaného teletrofono. Roku 1871, pět let před patentem Alexandra Grahama Bella, si podal žádost o právní ochranu (tj. jakýsi provizorní patent). Téhož roku Meucci onemocněl následkem vážného opaření při výbuchu kotle na parníku cestou na ostrov Staten Island. Jelikož neuměl dobře anglicky a žil jen z invalidního důchodu, nebyl schopen odeslat potřebných 10 dolarů na obnovení právní ochrany svého vynálezu.

Poté co byl roku 1876 zaregistrován Bellův patent, Meucci ho žaloval. Zaslal do laboratoře Western Union své původní nákresy a funkční modely. Bell shodou okolností pracoval právě v této laboratoři a modely se záhadně ztratily. Když Meucci roku 1889 zemřel, nebylo v jeho sporu s Bellem stále rozhodnuto. V důsledku toho se zásluha za vynález připsala Bellovi, a nikoli Meuccimu. Křivda byla částečně napravena roku 2004, kdy Americká sněmovna reprezentantů schválila usnesení, že "život a dílo Antonia Meucciho si zaslouží ocenění a je třeba uznat jeho podíl na vynálezu telefonu".

Ne že by Bell byl úplný podvodník. V mládí učil svého psa říkat "Jak se ti daří, babičko?", aby s ní mohl komunikovat, když byla v jiné místnosti. A z telefonu učinil praktický nástroj. Stejně jako jeho přítel Thomas Alva Edison hledal i Bell neúnavně pořád něco nového. A stejně jako Edisonovi se mu ne vždy dařilo. Jeho detektor kovu nedokázal najít kulku v těle postřeleného prezidenta Jamese Garfielda. Přístroj zřejmě zmátly kovové pružiny v prezidentově posteli. Pustil se dokonce i do živočišné genetiky, a to ve snaze zvýšit počet narozených dvojčat a trojčat u ovcí. Všiml si, že ovce, které mají víc než dvě bradavky, rodí více dvojčat než ostatní. Podařilo se mu však pouze vypěstovat ovce s více bradavkami.

Na druhé straně přispěl k vynálezu křídlového člunu HP 4, který roku 1919 dosáhl rychlostního rekordu v pohybu na vodě 114 km/h, jenž zůstal deset let nepřekonán. Bellovi bylo v té době 82 let a moudře se odmítl plavby zúčastnit. Bell sám sebe vždy označoval v prvé řadě za "učitele hluchých". Jeho matka i manželka byly hluchoněmé, a učil také Helenku Kellerovou. Ta věnovala právě jemu svou autobiografii.

Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti (Co je PRAVDA, a co je úplná BLBOST?)

25.11.2011, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4