Já to tušil

rubrika: Pel-mel


V posledním čísle časopisu máte v horoskopu (a s vámi zhruba 400 milionů lidí, kteří se stejně jako vy narodili ve stejném znamení), že budete mít nehodu. A vám se skutečně něco přihodí. Ono na té astrologii skutečně něco bude. Anebo? Jste si opravdu jistí, že by se vám to přihodilo, i kdybyste horoskop nečetli? Nebo kdybyste byli přesvědčení, že astrologie je pěkná blbost? Těžko říci - s křížkem po funuse...

Lucifer


mimozemstanlucifer.jpgFilosof Karl Popper vyslovil zajímavou myšlenku, že - řečeno mírně zjednodušeně - Oidipova věštba se naplnila proto, že o ní věděl a pokoušel se jí vyhnout. Právě opatření, která přijal, aby se jí vyhnul, vedla k jejímu naplnění.

Máme před sebou další efekt vyhýbání. Za jistých okolností je schopné přivolat přesně to, čemu jsme chtěli zabránit. Za jakých okolností k tomu dochází? Za prvé: Když něco předpovídáme, a to v nejširším slova smyslu, tedy když něco očekáváme, jsme ve střehu, jednoduše řečeno: pojmeme podezření, že se něco stane, a to tak a tak. Je nutné říci, že naše očekávání mohou vyvolat druzí lidé - může přijít zvenčí; ale můžeme ho vyvodit i z vlastních přesvědčení - zevnitř. Za druhé: Očekávání musíme vidět nejen jako očekávání, ale jako nastávající skutečnost; abychom se jí vyhnuli, je potřeba přijmout okamžitá protiopatření. Za třetí: Domněnka bude o to přesvědčivější, když ji bude sdílet co nejvíc lidí, nebo naopak: čím míň bude v rozporu s ověřenými předpoklady.

Stačí příklad, když pojmeme podezření - nehraje roli, jestli fakticky podložené, nebo naprosto bezdůvodné -, že si o vás druzí šuškají a potají se vám posmívají. To dá rozum, že jim pak nemůžete věřit. Vzhledem k této "skutečnosti" a protože se to všechno děje tak, aby to před vámi utajili, dáte si příště pozor na sebemenší náznak. Je jen otázkou času, jak rychle je dopadnete při činu - jak si o vás šeptají, potají se vám smějou, jak na vás spiklenecky mrkají nebo významně zvedají obočí.

Funguje to ale jen tehdy, když si na celé věci nepřipisujete vlastní zásluhy. Což není tak těžké a už jste se tomu mohli naučit v předchozích pojednáních úvodu do neštěstí. Navíc, když už se něco takového jednou rozběhne, nikdo nezjistí - a ani to není podstatné -, co bylo dřív: jestli vaše chování, třeba opravdu směšné, nebo jejich chování, vzbuzující nedůvěru.

Technika "Já to tušil..." mívá přímo magický účinek, který je pro naše zkoumání velice důležitý - sama totiž dokáže něco "uskutečnit". Své místo nemá jen v repertoáru těch, kdo aspirují na nešťastníky, nýbrž i v širší společnosti. Jsou menšiny, kterým většina brání v přístupu k jistým pracovním příležitostem (v některých zemědělských oborech nebo řemeslech), protože jsou - podle většiny - líné, jde jim jen o peníze a vůbec: jsou "jiní než my". Tyto menšiny jsou pak nuceny stát se překupníky, pašeráky nebo vetešníky, čímž jen "jasně" potvrdí, co si o nich většina myslela.

Čím víc stopek rozmístí policie, tím víc řidičů je bude ignorovat, což povede k dalšímu "nezbytnému" rozmisťování stopek. Čím více se cítí jeden národ ohrožován sousedním, tím víc začne zbrojit - aby se ubránil, a tím rychleji se zbrojení dostane na pořad dne i u sousedů. Je jen otázkou času, kdy vypukne (dlouho očekávaná) válka. Předepíše-li stát vyšší daně, aby kompenzoval různé daňové úniky a případy neplatičů, začnou podvádět nakonec i občané, kteří byli do té doby poctiví. Vždycky se najde dost lidí, kteří budou předvídat nedostatek nebo zdražení zboží, začnou křečkovat (nezávisle na tom, jestli je jejich předpoklad "fakticky" oprávněný nebo ne), a tím způsobí nedostatek nebo i zdražení zboží.

Předvídání něčeho, co se určitě stane, vede k tomu, že se to nakonec stane. Předpokládá to jediné: aby člověk začal něco tušit nebo vyslechl nějakou předpověď a aby se to týkalo něčeho, co nemůže sám ovlivnit. Tak se dostane přesně tam, kam se dostat nechtěl. Přesto skuteční odborníci vědí, jak se cíli vyhnout. Ale o tom až někdy příště.

Zdroj: Paul Watzlawick, Úvod do neštěstí

Poznámka: Jak tak sleduji cvrkot na všech kanálech i na hnojištích, tak začínám mít neodbytný pocit, že jsem to tušil. Nevinný


komentářů: 8         



Komentáře (8)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
8
Lucifer 09.01.2012, 17:15:50
Něco jako klapky na uši, nebo hrnec na hlavě, popřípadě čepice ]Mrkající

Axina
7
Axina 09.01.2012, 17:04:19
[3] Lucifere, už jsem se chtěla několikrát zeptat: Co přesně znamená emotikon [Usmívající se ?
Ty čertí rohy jsou dolů, místo nahoru. Připomínají mi klapky na uši Usmívající se

Axina
6
Axina 09.01.2012, 16:53:32
EvoO, svět je malý. Celkem nedávno měl Lucifer v rubrice Pel-mel podobnou historku:

http://lucifer.bloguje.cz/912781-historka-s-kladivem.php

5
EvaO (neregistrovaný) 09.01.2012, 14:58:42
Axino, výborný komentář !!! S tím tušením je to někdy zajímavé. Ale ona spíš funguje intuice. Možná trošku jiná kategorie, ale co je to intuice ? Někde jsem o tom četla, že je to podvědomý soubor životních zkušeností, na jejichž základě pak něco předvídáme a podle toho konáme. Tyhle intuice mi už mnohokrát vyšly a vždycky jsem si lebedila, že jsem se na leda os připravila. Ovšem na to tušení by sedlo vyprávéní z knížky Zdeňka Galušky. Zkrátím: Sůsed si potřeboval vypůjčit saně od hajného. Cestů k myslivně si pořad mlel: hajný je lakomý, on ně ty saně asi nepoščá (nepůjčí). Já to vím, že půjdu dom bez tych saní. Tak přemítal pořád dokola a když došel k myslivně , tak enom na hajného zakřičál: víš co, hajný , strč si ty saně do .... Na to se otočíl a šel zpátky dom. Asi taky tušil. A já tady to Galuškovo povídání občas připomenu mojemu synovi, který má sem tam taky sklon "tušit". Tož tak ...

Axina
4 Maturita
Axina 09.01.2012, 02:20:42
Věřte mi, prosím, že jsem byla pilná studentka. Na základní škole jsem se učit nemusela. Na samé jedničky mi stačilo, co jsem odposlouchala při hodinách. Na střední škole to, ouha, nestačilo. Navštěvovala jsem Akademické gymnasium Štěpánská v Praze. Rozšířená výuka matematiky a (v té době revoluční) předmět Programování a obsluha počítacích strojů. Návyk ze ZŠ pozorně naslouchat a doma se už neučit mi vystačil právě pro tu matematiku a fyziku. Čeština už učení vyžadovala. Vzpomínám si, že jsme na ni měli velmi náročnou, bezúsměvnou a trochu (hodně) nervózní paní prof. Václavíkovou. Přišel maturitní týden. Matematika-dobrý. Fyzika-dobrý. Polovinu týdne jsem věnovala ruštině, polovinu týdne češtině. Měla jsem písemně vypracovaných 50 maturitních otázek z jazyka českého a literatury. Stihla jsem se naučit, tj. plynně pohovořit na dané téma asi 5 minut u 49 otázek z 50. Vynechala jsem Prokleté básníky. Nějak jsem k ním měla averzi. Jako (sebevědomý a sebejistý) matematik jsem si byla vědoma, že pravděpodobnost, že si vytáhnu právě tuhle jednu otázku je 1:50. Žádné velké riziko. Třesoucí se rukou jsem zašátrala v pytlíčku s žetony, na kterých byla čísla maturitních otázek z jazyka českého. Číslo 17. Prokletí básníci. Nevěřícně jsem zírala na žeton. Profesorka Václavíková zas nevěřícně zírala na mne, proč už dávno nerecituji odpověď. Pak jí došlo, že jestli mi nepomůže, tak zřejmě neodmaturuji v řádném termínu. Vzepjala se ve své nervozitě k neuvěřitelnému výkonu. Vedla se mnou dialog, během kterého mi kladla otázky z literatury týkající se ostatních maturitních otázek. Když jsem pochopila, co se děje, začala jsem spolupracovat. Na normálního smrtelníka bych působila jako hvězda. Ovšem maturitní komise nebyla padlá na hlavu. Pobaveně sledovala ten náš tanec nad propastí. Po uplynutí příslušného nezbytného času moje i profesorčino utrpení skončilo. Když se četly výsledky jednotlivých maturujících, slyšela jsem po svém jméně: "Matematika výborně. Fyzika výborně. Ruský jazyk výborně. Český jazyk a literatura VZHLEDEM K DOSAVADNÍMU STUDIU chvalitebně". Cesta na vysokou školu byla otevřená Usmívající se
Dodnes, když slyším jména Charles Baudelaire, Paul Verlaine a Arthur Rimbaud, vytane mi na mysli, že
a) náhoda je blbec
b) počet pravděpodobnosti se nemá podceňovat a
c) že jsem to, že si vytáhnu tu jedinou otázku, kterou neumím, vlastně v den maturity od rána TUŠILA!

Lucifer
3
Lucifer 09.01.2012, 00:44:44
Kdybych tady dneska nebyl, tak vězte, že přijdu hned

http://lucifer.bloguje.cz/869113-prijdu-hned.php

[Usmívající se

Lucifer
2
Lucifer 09.01.2012, 00:28:13
A ještě třešnička na lednovém dortu (ne do rtů)

http://www.youtube.com/watch?v=ZKmZEWRq7nc&feature=related

Lucifer
1 A
Lucifer 09.01.2012, 00:16:32
všem přeji ty nejkrásnější lednové vločky...

http://www.youtube.com/watch?v=Bu3ntlhsaVo&feature=fvst

]Mrkající

«     1     »