.:: Neviditelný čert ::.

Člověk - Lidoop vypravěč

rubrika: Pel-mel

V posledním kvizu jsme si otestovali, co je to fosa. Jak se ukázalo, tak je to ve velmi roztomilé zvířátko žijící na Madagaskaru a kdyby ještě přešlo na vegetariánskou stravu, tak je doslova k nakousnutí. Myslím, že už nadešel čas, abychom si konečně nalili čistého vína do vlastní sklenky. Tentokrát to nebude kviz, protože není z čeho vybírat. Ve stejném zdroji, který se věnuje zvířatům, jsem nalezl jednu informaci, která se věnuje člověku. Míří velmi podobným způsobem stejným směrem, jak už jsem tady mnohokrát naznačil, totiž že vědeckotechnická revoluce značně předběhla naši evoluci:

Lucifer

Lidské bytosti, jedinečné svou schopností učit se ze zkušeností druhých, jsou pozoruhodné také svou zjevnou neochotou tak činit.
Douglas Adams

To, co Darwin tušil, potvrdily analýzy DNA: jsme nápadně podobni naším nejbližším příbuzným - lidoopům (Poznámka: Nepocházíme z lidoopů, máme však společného předka, Aegyptopitheca). Sdílíme 97% genů s gorilami a přes 98% s šimpanzi. Ovšem vývojový rozdíl, který tvoří ty zbývající geny, je na první pohled zjevný. (Zajímavé je, že jsme teoreticky "chlupatější" než šimpanzi, protože máme víc kořínků, ale chlupy lidoopů jsou silnější a delší.) Fyziologické rozdíly nejsou až tak velké, jak by se dalo čekat: naše ruce dokáží navíc jen dva úchopy, které šimpanz nezvládne, a z této modifikace pramení naše manuální zručnost. Ve spojení s postupným přechodem na chůzi po zadních nohou (která nám dodnes činí fyzické potíže), není tak těžké vidět, jak nám uvolnění rukou osvobodilo mysl. Existují pádné důkazy, ukazující na vznik jazyka - nejdokonalejšího nástroje komunikace -, který se před nástupem řeči vyvíjel jako posunkový. Kultura začala od práce našich rukou a činnosti mozku.

Proč trvalo tak dlouho od doby, kdy jsme byli obdařeni velkým mozkem a šikovnýma rukama, než jsme začali čmárat po stěnách, vyřezávat předměty a vyprávět příběhy? Nikdo přesně neví, co způsobilo ten takzvaný "velký skok kupředu", ale neuvěřitelná homogenita DNA druhu Homo sapiens naznačuje, že člověk jakožto druh před 70 000 lety prošel "úzkým hrdlem" doby ledové. Lidská populace tehdy klesla na pár tisíc jedinců. Život musel být dlouho velmi těžký, ale postupem času, jak se ty hrstky střetávaly a rostly, patrně se začaly spojovat, dělit o práci a společně se hřát u ohňů.

Život ve velkých skupinách vede u primátů k rozvoji inteligence. Napodobování, komunikace, učení, společné řešení problémů - to vše jsou výsledky společenského kontaktu mezi primáty. Zdá se pravděpodobné, že mezi lidmi tyto interakce vedly ke vzniku jazyka. Jedná se o samopoháněcí cyklus: jakmile začne, nabaluje se jako sněhová koule. A kam nás ten velký skok zavedl?

Přeskočili jsme evoluci. Pokud bychom měli žít v souladu s distribuční křivkou vývoje populací, která se aplikuje na jiné druhy, naše celková populace by nepřesáhla milion. Kdybychom následovali primáty, naše komunity by se skládaly ze 150 jedinců: což stačí pro rozmnožování a rozpoznání vetřelců při uchování minimální míry zločinnosti a podvodů.

Jenže my jsme využili své mozky a ruce, abychom změnili svět dřív, než naše DNA změní nás. Nahradili jsme biologii historií, přírodu technologií. Už fakt, že čtete toto pojednání, je pozoruhodný. Naučili jste se složitý jazyk a dokážete interpretovat význam v jeho psané podobě. (Poznámka: Zřejmě však ne všichni.) Ale právě náš důvtip si teď vytváří vlastní omezení. Zvířata a rostliny, která chováme a které pěstujeme, padají za oběť novým chorobám. Globalizace znamená, že v kteroukoli dobu je půl milionů lidí ve vzduchu a miliony a miliony dalších v pohybu, jejich těla a kufry (Poznámka: Dnes už však spíš batohy) jsou plné organismů lačnících po novém prostředí. Města - náš největší vynález - dusí oblohu planety a ohrožují křehkou klimatickou rovnováhu, díky níž můžeme žít.

Všechny lidské kultury vyprávějí stejné příběhy - o muži potrestaném za to, že ukradl oheň: o potopě, jež smetla všechno, co jsme postavili. Jedině příběhy a naše fantazie, kterou jimi živíme, mohou být natolik silné, aby nás uchránili před nekonečnou vynalézavostí našich rukou.

Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech