Naposledy jsme tady z dílny Johna Lloyda a Johna Mitchinsona měli něco o lidoopím vyprávěči. Pojďme tedy přímo ke zdroji a podívejme se na opice. Na úvod si však dáme kviz. Otázka zní: Co se o žádném druhu opic nedá říci? Z následujících možností je jenom jedna správná:a) Mají policejní sborb) Umí si dopředu naplánovat, ze kterého stromu utrhnou fíkyc) Jsou to většinou společenští pijácid) Umí být dobrými domácími mazlíčkye) Samice vybírají ze srsti dominantního samce parazity a lupy, aby se mu vlichotilyf) Jeden druh opic vypadá jako Angličang) Samci jsou ochotni zaplatit za fotku vysoce postavené samiceLucifer
Správná odpověď je d), alespoň jsem to našel někde na internetu, ale neručím za to.Každý, kdo vzal někdy děti do zoo, ví, že opice jsou jako magnet. Výběh opic je jako film pro dospívající mládež: mírně naturalistické scény s více či méně sexuálním obsahem. Děti opice milují, protože k nim cítí přímou vazbu - a právem: jen primáti jsou naši bližší příbuzní. Ti všude na světě žijí ve velkých skupinách. Díky relativně velkému mozku a inteligenci, jež prokazují, se dokázali vypořádat se složitými vztahy, které jsou třeba k funkčnímu společenskému uspořádání. Čím více se dozvídáme o společenstvích primátů, tím více vidíme, jak jsou nám podobní.Sedmiletého chlapce jistě potěší, když zjistí, že mezi guerézami angolskými (Colobus angolensis) se krknutí považuje za přátelský pozdrav (tak jako většina opic se tyto guerézy živí listím, takže neustále říhají). A stejně tak velmi rozšířené vískání srsti jako způsob, jak se vlichotit dominantnímu samci, nepostrádá jistou školáckou logiku, ačkoli většina dětí by se rozhodně nesnížila k tomu, aby postrachu třídy vybírala parazity a lupy.Ale také pro dospělejší chování nacházíme analogii u opic. Opice plánují dopředu: například mangabej šedolící (Lophocebus albigena) se rozhoduje podle počasí - pamatuje si polohu stromu se zvlášť chutnými fíky a čeká, až vysvitne slunce, a pak se pro ně vypraví. Kočkodan obecný (Chlorocebus aethiops) projevuje náklonnost k alkoholu, až neuvěřitelně lidskou. Na karibském ostrově St. Kitts se kočkodani naučili poflakovat kolem barů a dopíjet koktejly, které tam lidé nechají. Většinou jsou to společenští pijáci, kteří vypijí přibližně stejně jako ostatní. Nejradši mají alkohol smíchaný s ovocným džusem a nikdy nepijí před obědem. Jiní odmítají pít úplně, ale 5% jsou skuteční opilci, kteří vypijí co nejvíce tvrdého alkoholu, nadělají soustu rámusu, poperou se a nakonec padnou.Opilství není jediná neřest, kterou máme s opicemi společnou. Pokus s makaky rhesus (Macaca mulatta) prokázal, že makakové jsou ochotni "zaplatit", aby se mohli podívat na fotku obličeje nebo zadku vysoce postavených samic tím, že se vzdají své obvyklé odměny - sklenice višňového džusu. S fotkami níže postavených samic museli badatelé naopak makaky uplácet ještě větší sklenicí džusu, aby jim vůbec věnovali pozornost. Některé druhy dokonce vzaly zákon do vlastních rukou. Makakové vepří (Macaca nemestrina) si "volí" vůdčí jedince, kteří rozhánějí rvačky a udržují pořádek. Jejich vůdci tento "záložní sbor" málokdy potřebují, ale když jsou opičí policisté z tlupy odstraněni, rychle se začnou tvořit mocenské kliky a rozpadne se soudržnost společenství.Přes všechny podobnosti je mezi lidmi a opicemi stále propast, kterou může zaplnit jen naše fantazie. Makakové, ačkoli jsou chytří a poznají, že je napodobujeme, nedokáží se posunout dopředu a naopak napodobit nás. Přesto k opicím cítíme silnou náklonnost, jež má možná hluboké kořeny. Tým kanadských badatelů nedávno zjistil, že novorozené dítě do věku tří měsíců reaguje stejně pozitivně na volání makaka jako na lidskou řeč.A ještě perlička na závěr: Uakari šarlatolící (Cacajao calvus) je nejpodivuhodnější ze všech jihoamerických primátů. Žije v brazilských deštných pralesích, kde si pro svou holou, jasně červenou tvář a uši podobné lidským od domorodců vysloužil přezdívku "Angličan".Zdroj: John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech
11.02.2012, 02:15:00 Publikoval Luciferkomentářů: 2