Neviditelný čert

Už nějakou dobu se v Astronomickém koutku probírá otázka existence mimozemských civilizací a popřípadě jejich komunikace s námi, neřkuli jejich návštěva či přímo přítomnost na naší planetě. Na toto téma se zde již v minulosti objevila celá řada článků, jejichž seznam je uveden v SETI a podivné ticho.

Lucifer

Názory jsou různé a jejich zastánce lze v zásadě rozdělit na dvě skupiny. Jedna si myslí, že žádná mimozemská civilizace neexistuje, popřípadě existuje, ale komunikace s kteroukoli z nich je z nejrůznějších příčin nemožná. Druhá je přesvědčena, že nás nejméně jedna z nich po stovky či tisíce let bedlivě sleduje, ba přímo s námi komunikuje, ať už s našimi vládami či s vybranými jedinci. Další zajímavou úvahu jsem nalezl v jednom Komárkově eseji. Posuďte sami:

Proč nás vlastně zajímá otázka života na exoplanetách, záležitost, která je na míle vzdálena našim každodenním problémům? I kdyby tam nějaký byl, a to až do úrovně civilizace blízké té naší, sotva bychom měli příležitost se s ním kdy setkat. Ostatně i samo nepochybné zjištění exoplanet je objevem relativně novým. Lidi z nějakého důvodu nezajímají až tak otázky týkající se jich samých a co do důležitosti nejen klepající, ale přímo bušící na naše dveře, ale začasté věci odlehlé, ale s námi nějak analogické.

Začíná to už větší zvědavostí na problémy sousedů v našem činžáku nežli na naše vlastní, obrovská popularita lorenzovské etologie koření v tom, že ukazuje lidské záležitosti a situace na zvířatech, asi jako kdysi Ezopovy bajky. Co teprve, kdyby byl život, dokonce civilizovaný, kdesi mimo naši sluneční soustavu... To by bylo naše poznávací "voyerství" rozjitřeno na maximum. Není třeba opouštět sluneční soustavu, ba ani Zemi. Iránští venkované si na nás, neznámé cizince z daleké Evropy, nevěřícně sahali a se zájmem sledovali každé naše gesto. Už v Nerudových Písní kosmických se žabí dorost táže svého instruktora, "jsou-li tam žáby taky..."

O věcech, o nichž nevíme vůbec nic a není pravděpodobné, že kdy vědět budeme, se teoretizuje mimořádně snadno a s oblibou a mimozemský život, v jiných slunečních soustavách zejména, je právě této povahy. Je? Je na bázi uhlíku? Liší se nějak podstatně od našeho? Vedl až k vytvoření rozumných bytostí nám nějak analogických? Můžeme se s nimi nějak smysluplně dorozumět? Kdo někdy zažil pokus o interkulturální dialog s Číňany, fungující mimo vši pochybnost na bázi uhlíkatých sloučenin, nemůže už teď vidět poslední bod jinak než skepticky.

Na to, že o mimozemském životě nevíme nižádná skálopevná data, je množství papíru od počátku novověku o něm popsaného překvapivě obrovské. Už Kepler, Swedenborg a Kant se obírali myšlenkami o mimozemšťanech, ovšem v rámci naší sluneční soustavy. V 19. století pak zejména otázka "kanálů" na Marsu a jejich stavitelů jitřila obraznost široké veřejnosti a začínala zakládat karikaturní obraz známých zelených mužíčků s tykadélky. Ve 20. století se pak přidružil celý folklor kolem UFO jakožto emisarů mimozemského života, nepřicházejícího už většinou z Marsu či Venuše, ale kdoví odkud.

C. C. Jung jako první interpretoval tyto zprávy očima religionisty a znalce mytologií a jasně v nich rozeznal základní stavební prvky, mytologémata - s úpadkem živých náboženství se toto očekávání nové spásy a nových překvapení, přicházejících z nebe, dá dobře pochopit. Je překvapivé, kolik je mezi naším lidem ufologů-amatérů a jistě v jejich životě hraje tato činnost nějakou důležitou roli. Už od 18. století bývá často nadhazována teze, že mimozemské civilizace musejí být pokročilejší než my, technicky i morálně. Na modřanském sídlišti, kde autor eseje pár let bydlel, funguje skupina nadšenců, kteří netrpělivě očekávají objevení mimozemšťanů v naději, že konečně "udělají pořádek" a nastanou lepší doby.

Na rozdíl od těchto mužů z lidu si věda klade své otázky rafinovaněji, ale ruku na srdce, nejde nám v posledku také o to spatřit jakýsi obraz sebe sama v jiném kontextu?

Zdroj: Stanislav Komárek: Eseje o přírodě, biologii a jiných nepravostech

27.02.2012, 02:27:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4