Neviditelný čert

Všichni rodiče se stejně jako všichni učitelé zajímají o "chování". A někdy dokonce i o behaviorismus, což je prostinká teorie, že děti (a zvířata) přímo reagují na podněty. Způsobíte-li jim bolest, když něco udělají, přestanou to dělat. Když je za něco jiného odměníte, budou toto "chování" opakovat. Tato teorie sice působí jaksi ošemetně, ale tak to prostě je. Ale na druhou stranu...

Lucifer

Mnozí rodiče se potýkají s problémem, že nad dětmi ztrácejí kontrolu zhruba kolem jejich třetího měsíce. V době, kdy jsou potomkovi dva roky, jsou potíže se "špatným chováním" už víc než nasnadě. Prcek nejí špenát, místo toho ho lžičkou střílí po mamince. Když má jít na kutě - a maminka s tatínkem si konečně budou moci oddychnout -, chce si hrát. Anebo si nechce "hrát", radši křičí. A když nekřičí, brečí. A takové dítě podle všeho uklidníte jenom tí, že mu dáte čokoládku, necháte ho dlouho do noci sledovat televizi a nakonec si s ním půjdete lehnout.

Nebo snad ne? Není možné, že by na téhle (ehm!) poněkud obstarožní teorii přece jenom něco bylo? Že "superchůvy" (jak se jim říká v televizi), které tvrdí, že rodiče musí mít dítě plně pod kontrolou a že musí upustit od představy rodinné demokracie ve prospěch rodinné diktatury, by mohly nakonec mít pravdu? Je třeba to přehodnotit, jelikož, jak se rozvážným hlasem opakuje v jednom americkém pořadu pro rodiče, v některých domovech se ty "malé bestie" ujaly vlády.

Co s tím?

Superchůva odpovídá ryzím behaviorismem:

Děti musí jíst v pevně stanovenou dobu, jinak nedostanou najíst vůbec. Sní to, co dostanou; jejich "chutě" nikoho nezajímají.
Večer si maminka s dítětem nakonec nebude moci jít lehnout. Ani náhodou. Dítě si půjde lehnout v pevně stanovenou dobu a ZHASNE SE SVĚTLO.
V rámci zachování rovnováhy se kromě trestů udělují i odměny. Ten, kdo sní zeleninu, jde spát včas, POSLOUCHÁ, dostane pochvalu. Ale ti, kdo ne - nezapomeňte! Kdo zlobí, může jít vždycky klečet do kouta.

Jedna malá holčička je zvyklá, že si k ní maminka večer lehne do postele. "To ani náhodou!" rozčiluje se superchůva a s touto tradicí končí - bez varování a bez vysvětlení. Když holčička křičí, jenom tím dokazuje, že je manipulátorka. Maminka se později přiznává: "Měla jsem pocit, jako bych ji týrala." "Nevzdávejte to," nabádá ji chůva. A má pravdu, protože pochybnosti brzy střídá zpráva, že "už to funguje; už tak nekřičí" - což znamená, že dcera přestala doufat, že se k ní maminka přitulí.

Ve Spojeném království labouristická vláda na přelomu tisíciletí dospěla k názoru, že "rodičovské schopnosti" (či jejich nedostatek) jsou klíčem ke společenské reformě a zastavení podle všeho vytrvalého poklesu životního a společenského standardu. Vandalismus, násilí a všeobecná "neochota spolupracovat" nepramení se selhání státu, ale mnohem dřívějšího selhání rodiny.

Ne každý ale s tímto názorem souhlasí. Zdá se, že některé "alternativní" domácnosti, vedené v hippie životním stylu, produkují kreativní, inteligentní a ohleduplné děti. Stejně tak spousta statistických údajů ukazuje, že "špatné chování" ve společnosti souvisí s institucemi a hodnotami této společnosti stejně jako s hodnotami a praktikami jednotlivých rodin. V knížce nebo ve filmu sice stačí k vysvětlení chování nějakého gaunera, že ho táta (a celou jejich rodinu, i malou ségru!) každý večer mlátil jako žito, existuje ale spousta "problémových" rodin bez táty, bez "autority", a přesto se děti dostanou na scestí. Jednoduchá vysvětlení, stejně jako jednoduchá opatření k nápravě, nezapadají do složitého obrazu lidského chování.

John Watson ve své vlivné knize Behaviorismus (1925) napsal:

Dejte mi tucet zdravých novorozenců, dobře vyvinutých, a můj vlastní, dle mých představ upravený svět, a já vám z kteréhokoli z nich udělám specialistu, jakého budete chtít - lékaře, právníka, malíře, velkoobchodníka, a také dokonce žebráka a zloděje, bez ohledu na nadání, sklony, záliby, schopnosti, povolání a rasu jeho předků.

Krátce poté, co to napsal, Watson opustil své místo na jedné americké univerzitě a dal se na obchod, respektive na manipulativní umění marketingu.

A na závěr jeden podnět:

Vyzkoušejte si na ostatních behavioristické principy. Jestliže máte děti, anebo ještě lépe, jestliže děti nemáte, ale znáte někoho, kdo je má, zkuste na ně behavioristické principy uplatňovat po dobu jednoho týdne. Uvidíte, jak rychle se kýžené změny v "chování" dostaví. Tyto principy můžete klidně uplatnit i na své kolegy v práci nebo na svého partnera - vlastně na koho chcete.

Zdroj: Martin Cohen, Hrátky s myslí - Jak za 31 dní znovu nalézt cestu k vlastnímu mozku

Poznámka: Přeji mnoho úspěchů

02.04.2012, 00:09:00   Publikoval Luciferkomentářů: 4