.:: Neviditelný čert ::.

Velikonoce

rubrika: Pel-mel

Velikonoce jsou nejkrásnější svátky, jaké znám. Ještě krásnější než Vánoce.

Lucifer

Abych to nějak uvedl, tak zde nejdříve ocituji něco z Wikipedie, zbytek si můžete přečíst tamtéž, popřípadě kdekoli jinde:

Velikonoce či pascha (z lat. Pascha < řec. πάσχα pascha < hebr. פֶּסַח‎‎ pesach přechod) jsou nejvýznamnější křesťanský svátek {Katechizmus katolické církve čl. 1166-1171}, který je oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. K tomu podle křesťanské víry došlo třetího dne po jeho ukřižování. Kristovo ukřižování se událo kolem roku 30 či 33 v blízkosti významného židovského svátku pesach, který je památkou vysvobození Izraelitů Mojžíšem z egyptského otroctví. V západní křesťanské tradici Velikonoce připadají na neděli po prvním jarním úplňku, tedy na měsíc březen či duben. Slovanský název svátku, Velikonoce, se vztahuje na "velkou noc", v níž byl Kristus vzkříšen.

Poslednímu týdnu před Velikonocemi se říká Pašijový, a to podle pašijí (z latinského passio – „utrpení“). Pašije je v původním významu vyprávění o smrti Ježíše Krista. Název pochází z prvního slova při předčítání či zpěvu evangelních pasáží při liturgii (Passio Domini nostri Iesu Christi secundum... "Utrpení našeho Pána Ježíše Krista podle..."). Započíná se Modrým pondělím, které následuje Květnou neděli, a pokračuje Žlutým (někdy i Šedým) úterým. Název obou dnů je odvozen od látky, která se ten den vyvěšuje v kostele. Lidé uklízeli - vymetali a bílili světnice i chalupy. Všechno muselo být vyneseno ven, uvnitř nesmělo být vynecháno jediné místečko. Vymetáním chalup lidé symbolicky vymetávali zimu i ze svých duší. Pak přichází na řadu Škaredá (nebo také Sazometná či Černá) středa, kdy se pro změnu vymetaly komíny a hospodyně pekly pletence jídáše. Věřilo se, že kdo se bude v tento den škaredit, zůstane mu to po celý rok! Po Škaredé či Černé středě přichází jako na zavolanou Zelený čtvrtek, jehož název pochází od zelené stravy, která má zajistit pevné zdraví po celý rok.

Velký pátek je nesmutnějším dnem křesťanského roku, protože byl Ježíš ukřižován. Křesťané si tuto událost připomínají zvláštní bohoslužbou, při níž nezní varhany. Věřilo se také, že se v tento den otevírají skály a lidé k nim proto chodili hledat poklady. No a dnes máme Bílou sobotu, která je bílá podle roucha, v němž se přijímá křest. Lidé zapalují svíce – symboly světla a nového života. Velká noc ze soboty na neděli je pak nejen nocí Kristova vzkříšení, ale také vítězstvím světla nad temnotou. Bývalo zvykem uhasit oheň a zapálit nový. O Velikonoční neděli (Božím hodu velikonočním) se pekli beránci a mazance, pletly se pomlázky a zdobila vajíčka. V tento den nesmí v žádném pokrmu chybět vajíčka. A vše je zakončeno Velikonočním (původně Červeným) pondělím, jehož jméno je odvozeno od barvy, na kterou se vejce obarvovala nejčastěji. Ten den chodili chlapci šlehat děvčata s opentlenou pomlázkou, která měla děvčata „omladit“ (zelené proutky jim měly dodat sílu a plodnost). Dívky pak chlapce obdarovávaly malovanými vejci – kraslicemi, které symbolizovaly znovuzrození života a jeho věčného trvání.

Na Velikonoce mám zástupy úžasných a čertulibých vzpomínek. Ty první jsou poněkud pubertální, poněvadž jejich náplní v tomto rozpuku mládí bylo především vymrskat nějaké holky, a ještě více především sjet se jako carský důstojník. A navíc ten rozpuk mládí v této chvíli oblažoval rozpuk jara. Často však velmi kontroverzním způsobem, jako že zrovna nečekaně začalo do již téměř rozkvetlých stromů třeba sněžit.

Velikonoce jsou však, jak už bylo řečeno, především svátkem znovuzrození čili vzkříšení, což jsem si uvědomil až dlouho poté, co jsem opustil svůj dorostenecký věk. Dnes už mě ani ve snu nenapadne, že bych mrskal nějaká děvčata či pokusil se umístit na vrcholu žebříčku carských důstojníků. Nehodlám škemrat o malované vajíčko a vězte, že tím rozhodně nemám v úmyslu rušit lidové zvyky. Myslím, že Velikonoce jsou velmi krásným připomenutím, že i když už máme pocit, že padáme na dno, tak stále máme šanci se znovu zrodit, znovu procitnout.

A na závěr tohoto kratinkého povídání o Velikonocích bych si zde dovolil ocitovat i sebe:

Bylo, nebylo, hodně se slavilo a na rožni se opékal beránek. Všichni si na něm dobře pochutnali a dodnes na něho vzpomínají. Postavili si chrámy ke vzpomínkovým obřadům a v každém z nich na stěně visí beránek na rožni. Knihomolové sepsali beránkovu závěť do nové biblické knížky a každý obřadník se učí nazpaměť některé její pasáže.

V těch pasážích se praví o tom, jak se k sobě mají lidé chovat, a obřadníci to ve svém životě nadšeně aplikují se záporným znaménkem. Občas se najdou takoví, kteří to znaménko obrátí, ale ti brzy končí na hranici, kde jsou obřadným způsobem upečeni.

Kratinký zbytek si můžete přečíst ve zdroji tohoto pramene.

Takže si to užijte, vymrskejte se, ulijte číši vína svým bohům, usmiřte se a zroďte se znovu. A pokud se budete nudit, tak si pusťte film Passion of the Christ, nuda vás rázem přejde a možná se i trochu zamyslíte.

Váš velikonoční Neviditelný čert