Neviditelný čert

Denní motýli a noční motýli, obecně označovaní jako můry, jsou po broucích nejpočetnější hmyzí skupinou, známe jich na 200 000 druhů. Na rozdíl od mnoha jiných zvířat se názvy pro "motýla" v jednotlivých evropských jazycích vůbec nepodobají; německy se motýl řekne Schmetterling, anglicky butterfly, francouzsky papillon, španělsky mariposa, italsky farfalla, portugalsky borboleta a holandsky vlinder.

Lucifer

Ačkoli se motýli těší větší oblibě, protože jsou spojováni se sluncem a letní pohodou, 80 % řádu motýlů (Lepidoptera) tvoří noční motýli, ony známé můry. Jedním z důvodů pro to je teplota: motýli jsou v podstatě výkonné živoucí rozmnožovací stroje, čerpající energii z nektaru květů. Pokud tělesná teplota motýla klesne pod 30 °C, nemůže létat, a buď zemře, nebo upadne do strnulosti. To je také důvod, proč jsou severně položené země, jako například Británie, na motýly poměrně chudé - žije tam jen 59 druhů a některé z nich, jako babočka admirál (Vanessa virginiensis), se každoročně stěhují až ke Středozemnímu moři. V porovnání s tím kontinentální Evropa má více než 400 druhů motýlů a samotná tropická Kostarika (s rozlohou asi jako Wales) 560 druhů.

Noční motýli jsou proti chladu mnohem odolnější už proto, že to bývají noční tvorové. Jejich těla jsou uzpůsobená k uchovávání tepla, a nikoli ke vstřebávání, takže mívají tučnější a chlupatější tělo, a odpočívají s křídly roztaženými do stran, a ne přitisknutými k sobě zády jako denní motýli. Dalším rozdílným rysem jsou tykadla: motýli mají hladká tykadla s bulkami na konci, ale můry mají tykadla zpeřená. Noční motýli jsou daleko méně závislí na zraku: tykadla používají jako čidlo k orientaci v prostoru (podobně jako lidé vnitřní ucho), k udržení rovnováhy při letu a vznášení.

Pro motýly je zrak důležitý, ale ne tak, jak se domníváme my. Navzdory své kráse jsou motýli velmi krátkozrací a nedokážou odhadnout vzdálenost. Nemají sice dobrý zrak, ale visí skoro do všech stran, jak horizontálně, tak vertikálně, což se jim hodí, když se chtějí vyhnout útočícím nepřátelům. Nápadné vzory na křídlech slouží spíš k zastrašování ptáků než k přilákání partnera. Motýlí samičku nejvíce vzrušují samečkovy duhové šupinky na křídlech. Tyto jemné útvary, sestavené do charakteristických vzorů ve tvaru očí, jsou rýhované tak, aby odrážely UV paprsky - a když motýl zamává křídly, zblízka vytváří stroboskopický efekt. Pokud se k tomu přidá závan opojného feromonu, samička je doslova fascinována.

Noční motýli se spoléhají spíše na čich a sluch: můra ucítí potenciálního nepřítele na několik kilometrů. Sluchové ústrojí nočních motýlů je jednoduché, ale dobře slouží svému účelu; některé druhy si dokonce vytvořily jakýsi antiradar. V okamžiku, kdy zachytí ultrazvukový lovecký signál netopýrů, máváním křídel vytvoří "rušičku", nebo se snesou střemhlav k zemi. Obě skupiny motýlů mají zvláštní šupinky, které uvolňují feromony k přivábení samičky a pomáhají jedincům vlastního druhu, aby se poznali. Modrásek jehlicový je cítit po čokoládě; drvopleň obecný páchne jako koza.

Některé druhy nočních motýlů se živí slzami jiných zvířat. Slzy jsou překvapivě výživný roztok, jakýsi bujón z vody, soli a bílkovin - jako náš pot, který některé můry také rády olizují. Jiné, jako například Mabra elantophila, jsou velmi malé, takže vůbec neobtěžují slony, jež okrádají; další, například Hemiceratoides hieroglyphica z Madagaskaru, jsou velké a mazané: mají dlouhý harpunovitý sosák pokrytý háčky a ostny, který strkají spícím ptákům pod víčko.

Lidský poměr k motýlům býval v minulosti ambivalentnější než dnes. Vždy nějak poukazovali k lidským duším, buď zemřelých předků (pročpak se asi jmenuje denní motýl rusky bábočka?), nebo k těm, které se mají teprve inkarnovat - velmi naturalisticky to ukazují některé archaické řecké kresby motýlů sedících na erigovaném falu. Řecky se motýl ostatně jmenoval psýché. V našich krajích byl často spojován s čarodějnicemi, činnosti mágů, kteří se zjevují v jeho podobě a chodí tak například krást k sousedům smetanu - odtud německy Schmetterling (Němci ostatně říkali denním motýlům i Sommervögel - letní ptáčci).

I radikálním husitům bylo vytýkáno, že pohrdajíce konsekrovanými hostiemi, "nazývali tělo Páně motýlem". Motýl byl také chápán jako poukaz k zmrtvýchvstání, zejména ve starém Egyptě: zemský červ "hyne" v sarkofágu kukly a povstalý z mrtvých vzlétá na nádherných křídlech k nebesům. Těžko si představit jednoho tvora ve dvou tak bytostně odlišných podobách, jako je právě housenka a imago motýla. Housenka ostatně na konci období žíru jistě cítí, "že se s ní něco děje" - tuší nějakou metamorfózu?

Zdroje:

John Lloyd a John Mitchinson, Kniha všeobecné nevědomosti o zvířatech
Stanislav Komárek, Eseje o přírodě, biologii a jiných nepravostech

09.04.2012, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 8