Neviditelný čert

Když v roce 1950 zemřel slavný levicový spisovatel George Orwell, E. Howard Hunt, tehdejší ředitel CIA (který se později proslavil během Watergate), okamžitě vyslal své agenty do "Anglie poblíž Londýna" s úkolem přesvědčit vdovu po Orwellovi, aby jim prodala filmová práva na Farmu zvířat.

Lucifer

V tomto mnohokrát vydaném podobenství se zvířata pracující na Panské farmě jednoho dne rozhodnou, že svrhnou svého líného majitele a místo toho si budou sama mezi sebou spravedlivě dělit práci (a produkci). Vymyslí si vlastní demokracii i s miniústavou se sedmi pravidly (která si napíšou na vrata do stodoly a přísahají na ně), např.: "Každý, kdo chodí po dvou nohách, je nepřítel," a (to nejdůležitější): "Všechna zvířata jsou si rovna".

Když se ale o pět let později Farma zvířat promítala ve své slavné šílené animované verzi, měla trochu jiný konec. V knize se zvířata v poslední kapitole proplíží k oknu a uvnitř uvidí prasata s lidskými farmáři ze sousedních statků u jednoho stolu, jak popíjejí a hrají karty. V závěrečné scéně filmu ale žádní lidé hrající karty s prasaty nejsou. Místo toho zvířata za oknem vidí jenom bezostyšná prasata. Dnes je poselství filmu jasné: Komunismus je špatný. Tak na tomhle záleželo? Děj to určitě zjednodušilo...

Ale mělo být hůř. CIA, spokojená s ohlasy na Farmu zvířat, získala i práva na zfilmování románu 1984 a v duchu stejné úcty vůči mezinárodnímu právu či Ženevským úmluvám, kterou je proslulá, okamžitě pustila z hlavy Orwellův jednoznačný pokyn, že se nesmí měnit příběh ani vylepšovat konec. Vzpomeňme si, jak Orwell v knize popisuje společnost, ve které, jak už dávno předpověděl Edward Bernays, Freudův synovec:

Ti, kdo určují mínění veřejnosti, jsou "neviditelnou vládou", elitou, která "tahá za nitky ovládající veřejné smýšlení". (Propaganda, 1928)

Na konci knihy, která začíná tím, jak hodiny na pokyn úřadů odbíjejí třináctkrát, je Orwellův hrdina Winston Smith, který se nejistě snažil "odolávat", zcela poražen hrůzným vševidoucím, vševědoucím a všeovládajícím režimem. V poslední větě románu se o něm sklesle říká, že "miloval Velkého bratra". Změněný konec Farmy zvířat je jedním z mnoha často absurdních příkladů toho, k čemu se CIA uchyluje na své křížové výpravě na obranu kapitalismu a amerického způsobu života. S nekončícím přísunem peněz odváděných z rekonstrukce Evropy po 2. světové válce, které proudí přes organizace jako Farfield Foundation a Kongres pro kulturní svobodu, toho udělala mnohem víc. Během padesáti let od konce 2. světové války vlastně přetvořila evropské intelektuální myšlení.

A to všechno proto, aby oslabila kulturní vliv Moskvy. Když s tím CIA skončila, nikdo už nevěděl, kdo z umělců a intelektuálů je radikál a kdo jen nastrčená figurka a informátor. Ale na druhou stranu, je v tom vůbec nějaký rozdíl?

Poselství Farmy zvířat je celkem snadno dešifrovatelné: dělníci dobří, kapitalisti špatní, i když ovce to pojaly trošičku jednodušeji. "Čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné!" Celé se to ale časem zkomplikuje, a to když prasata začnou na farmě vládnout, nastěhují se do domu po statkáři, jedí u jeho stolu, a dokonce začnou chodit po zadních! Nemluvě o tom, že tajně změní základní principy, které předtím pečlivě napsala na stodolu. Sedmé přikázání teď zní: "Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější." Když to viděly ovce, spustily: "Čtyři nohy dobré, dvě nohy lepší!"

Na konci knihy, kdy zvířata oknem tajně pozorují despotická prasata, která se už natrvalo přestěhovala do domu a právě večeřela a hrála karty se sousedními farmáři, nedokázala už poznat, "kdo je člověk a kdo prase". Orwellovo závěrečné poselství zní: dělníci dobří, kapitalisti a komunisti stejně špatní. CIA se samozřejmě ten bezútěšný pohled na komunismus zamlouval. Orwellovým ztotožněním komunistického a kapitalistického vykořisťování ale už tak nadšená nebyla. Stačilo jí ale nepatrně pozměnit děj, a mohla "zmáčknout ten správný knoflík"...

Posuňme se v čase k románu 1984 a jeho verzi od CIA. V ní dokonce i těsně před popravou Winstona a jeho přítelkyně Julie Winston vzdorovitě zakřičí: "Pryč s Velkým bratrem!" Taková manipulace je přinejmenším hodně, hodně špatná. Co ale umění CIA? Je totiž, možná trochu překvapivě, docela dobré - nebo alespoň novátorské. Jestliže sověti měli rádi politickou angažovanost, realismus, melodii a podobizny, "antikomunistům" se musela líbit disonantní atonální hudba a abstraktní expresionismus. Zcela navzdory tehdejšímu veřejnému vkusu bylo všude plno koncertů a výstav těch nejnesrozumitelnějších a antipopulistických nekomerčních avantgardních umělců. Najímali se radikálové, aby poslouchali rozkazy reakcionářů. Koneckonců za peníze CIA, jak řekl jeden komentátor, jste paradoxně mohli dělat cokoli a být čímkoli, snad jen "svobodu" se nesmělo kritizovat.

Svobodně, ne-li radikálně, tak snad nakonec uvažovali už jen intelektuálové. Lidé jako Jean-Paul Sartre a Simone de Beauvoir otevřeně propagovali cíle radikální politiky ve Francii. Na druhou stranu ale existovala zvláštní strategie, jak intelektuály získat zpátky - byla to "bitva o Picassovu mysl", jak v jednom televizním rozhovoru v 70. letech řekl jeden bývalý agent, Thomas Braden. Braden měl na starost rozdělování peněz pod hlavičkou "Kongresu pro kulturní svobodu", ale většina lidí, kterým je rozdal, podle něj netušila, že tyto finance, a tedy i "umělecké vedení", pocházejí ve skutečnosti od CIA. V náležitou dobu pak měli intelektuálové razit cestu kontrarevolučním plánům CIA, jako třeba britský filosof Roger Scruton, který na svých cestách po Východní Evropě šířil samizdatové kopie svých přednášek.

Nicméně "nejvýznamnější zbraní strategické (dlouhodobé) propagandy", jak ji popsal jeden bývalý důstojník této tajné služby, nebyla ani novinařina, ani odbory, natožpak po světě jezdící intelektuálové. Byla jí obyčejná kniha. CIA, přímo i nepřímo, vydala nebo financovala knihy, od afrického safari a divokých zvířat přes překlady Machiavelliho Vladaře do svahilštiny a dílo T. S. Eliota do ruštiny až po konkurenta Maovy Červené knížky nazvané Citáty předsedy Liou. CIA vůbec nezáleželo na obsahu, hlavně že splnila svou nenápadnou propagandistickou funkci. Dneska se stejně zvláštní manipulace odehrávají v zákulisí subjektů, jako je Google nebo Wikipedie.

A i když jsme si všichni mnohokrát přečetli, že hlavním posláním CIA v době studené války byl boj proti komunismu, sociolingvista, filosof a podvratný živel Noam Chomsky upozorňoval na to, že její prioritou vždycky byl boj proti demokracii. Od šíření propagandy po korumpování voleb s cílem svrhnout demokratické vlády, CIA neustále brojila proti základním lidským právům a sociální spravedlnosti a mnohem víc se jí zamlouvaly diktatury a celosvětová nadvláda amerických korporací. A do toho demokracie moc nezapadá. Vlastně je spíš otravná, stejně jako koncepty typu "pravda", "otevřenost" a "nestrannost". Právě proto, jak říká Chomsky, média ve skutečnosti slouží jako mechanismus k neustálé "kontrole myšlení" mas ve prospěch elit, a než si občané přečtou noviny, o sledování televize ani nemluvě, měli by "projít kursem intelektuální sebeobrany, aby se dokázali ochránit před manipulací a kontrolu" (Výroba souhlasu, 1988).

Zdroj: Martin Cohen, Hrátky s myslí - Jak za 31 dní znovu nalézt cestu k vlastnímu mozku

Poznámky:

Původně jsem k tomu chtěl napsat delší komentář, ale článek sám o sobě je už dost dlouhý, takže se omezím na stručnou rekapitulaci.

Dvě základní "špatné" skupiny, kapitalisty a komunisty, bych rozdělil na dvě podskupiny, z nichž jedna je více či méně "dobrá" a druhá zcela "špatná". Dobří "kapitalisti" jsou skuteční podnikatelé, kteří něco užitečného tvoří tím, že to organizují a dotují (jako třeba Tomáš Baťa nebo Henry Ford), a začínají od píky. Špatní "kapitalisti" jsou paraziti manipulátoři, kteří nic užitečného netvoří, jen parazitují a kradou. Do první kategorie bych kupříkladu zařadil většinu živnostníků, do druhé pak především finančníky, bankéře, vůdčí představitele nadnárodních korporací a politické přisluhovače. Dobří "komunisti" se často rekrutovali z řad naivních idealistů, kteří propagovali až téměř primitivně jednoduchou představu o spravedlivém uspořádání společnosti, která je však použitelná pouze v malém lidském uskupení (jako např. nejrůznější organizace typu skauti nebo izraelské kibucy a podobně). Špatní "komunisti" jsou paraziti manipulátoři, kteří tu ideu zneužili k ještě jednoduššímu způsobu jak parazitovat, než ke kterému dospěli špatní "kapitalisti".

Někdy v blízké době se to pokusím více rozvést.

28.04.2012, 00:10:00   Publikoval Luciferkomentářů: 15