Všímejte si ukrytých poselství všude kolem sebe. Lucifer
Americká ekonomika v 50. letech 20. století stagnovala a za nemalé peníze se bádalo, jak lidi donutit, aby chtěli nakupovat. V této atmosféře jeden expert na marketing, James Vicary, oznámil obvykle vyrovnaným Američanům, že se mu právě podařilo přesvědčit diváky v jednom kině, aby si během přestávky koupili o 20 % víc Coca Coly a o neskutečných 60 % víc popcornu. A to jen tím, že během filmu nechal na plátno na okamžik promítnout sdělení "Pijte Coca Colu" a "Máte hlad? Dejte si popcorn". Tím filmem byl, což možná není úplně nepodstatné, Piknik (Picnic) s Kim Novakovou. No, ale jelikož obrázky trvaly pouze 1/300 sekundy, což je tak krátká doba, že je nemohl nikdo vědomě zaregistrovat, zdálo se, že je to nejen podloudné, ale i účinné... Po tomto experimentu se spousta lidí snažila přijít na to, jak více či méně rafinovaně prostřednictvím "podprahových" poselství ovlivnit myšlení lidí. Rozhlasové stanice vysílaly "šeptaná poselství" jako "Kupujte olej Oklahoma", zatímco KTLA v Los Angeles přesvědčila (a není už to samo o sobě triumf techniky?) radnici, aby jí zaplatila 60 000 dolarů za to, že bude vysílat podprahová poselství veřejných služeb. V supermarketech se instalovaly kamery na sledování pohybů očí zákazníků (a zjistilo se, že spousta nakupujících je během nakupování v jakémsi transu) a v nejoblíbenějších televizních pořadech se začaly objevovat údajně náhodné záběry na výrobky nebo značky - na auta, nápoje či rtěnky - které do nich producenti umisťovali nikoli z kreativních důvodů, ale ze "zeleně papírových" důvodů. Od té doby se podprahová poselství typu "Mám velkou sebedůvěru a respektuji sám sebe" objevují i na výnosných kazetách o sebezdokonalování, zatímco jiní poselství ukrývají všude možně bez nějakého konkrétního důvodu, snad kromě toho, aby bylo poselství "skryté". Popové skupiny, včetně Beatles, ukrývaly na obaly desek a do písniček různá drogová poselství, zatímco heavymetalová kapela Judas Priest skončila před soudem za to, že prý vybízela k sebevraždám, když do své písně ukryla dvouslovné poselství "Udělej to". Během voleb v USA v roce 2000 obvinili demokraté Republikánský národní výbor za to, že ve své kampani využíval podprahová poselství, která měla voliče přesvědčit, že Al Gore je zrádce. (A spousta lidí si to od té doby myslí... jak pozoruhodné!) V 50. letech minulého století se skutečně zdálo, že podprahová poselství mají takovou moc a jsou rafinovaná, že se zákazníci vzbouřili. New Yorker se postavil na odpor s tím, že se "rozbíjí mysl a vstupuje se do ní", zatímco jindy rozvážný Newsday popsal fígl, který Vicary použil (a prodal) k vkládání podprahových poselství do filmů, jako "nejděsivější vynález hned po atomové bombě", což očividně vypovídalo o tom, že mysl lidí už tehdy rozbitá a prolomena byla. Nikoho tedy asi nepřekvapí, že Kongres se tuto marketingovou techniku pokusil hned dvakrát zakázat. Pokaždé neúspěšně, bezpochyby vinou důmyslných marketingových technik, anebo možná proto, že Vicarymu se nepodařilo "zopakovat", anebo alespoň odůvodnit svůj předešlý ohromující úspěch (což vyvolalo jisté podezření, že si to celé vymyslel). Nicméně v roce 1973 poněkud hysterická kniha Podprahové svádění od dr. Wilsona B. Keye odhalila desítky reklam plných skrytých poselství a tajných symbolů - včetně notoricky známého příkladu slova S-E-X v kostkách ledu v jedné reklamě na whisky. To dokazovalo vývoj v názorech na snahy ovlivnit podvědomé myšlení, které se v té době začaly soustředit na více freudovské, neřkuli "plazí" otázky. Toto nepříliš poučné téma nakonec vyprovokovalo k činnosti vynervovanou Federální komisi pro komunikace. V roce 1974 vydala prohlášení, že techniky "podprahového vnímání" odporují "veřejnému zájmu" a zakázala je v rozhlase i v televizi. Inzerenti a marketingoví odborníci si tak museli vystačit jen se všemi dalšími metodami na ovlivňování veřejného mínění... Zdroj: Martin Cohen, Hrátky s myslí - Jak za 31 dní znovu nalézt cestu k vlastnímu mozku Podprahová poznámka: A co na to říkáte vy, milí čtenáři podprahově Neviditelného čerta? Byl ten zákaz používání technik "podprahového vnímání" ve Spojených státech zbytečný a hystericky nesmyslný? A jak je to u nás? Ať tak či onak, tak můj názor na to, jak je to u nás, je takový, že u nás se na masírování lidského myšlení používá úplně všechno. Jak v tomto směru pokročili ve Spojených státech, to si vážně nedovolím odhadnout. Jisté je, že ty další metody na ovlivňování veřejného mínění jsou čím dál tím propracovanější. Konzumního člověka lze dneska téměř do slova a do písmene ulovit na vařenou nudli. Martin Cohen končí první část tohoto pojednání otázkou: "Tak či onak, jaké poselství se ukrývá v této kapitole?" Musím se přiznat, že se mi to nepodařilo odhalit, ale pokusím se to aspoň odhadnout. To skryté podprahové poselství mělo možná za cíl mě přinutit, abych vám ihned po přečtení této kapitoly tady o tom poreferoval. Něco jako "Pošli to dál." Doufám, že i vy jste to poselství vyslyšeli. No, a mně teď nezbývá, než se po vzoru Martina Cohena otázat: "Jaké podprahové poselství se ukrývá na Neviditelném čertovi?" To by mě vážně zajímalo, protože ani tohle se mi nepodařilo odhalit, ani odhadnout (a nezapomeňte si kliknout na obrázek)
15.05.2012, 00:00:37 Publikoval Luciferkomentářů: 10