Vztahy, Produševnělé jitro a Dávnověká

rubrika: Poetický koutek


Tři ledoví muži nás zvolna s jistým předstihem opouštějí, aby zcela smysluplně dali májovému času volný běh, a tak jsem se rozhodl, že je vyprovodím třemi básničkami. První dvě jsou od mého dvorního prokletého básníka Charlese Baudelaira (už tady byl dvakrát, naposledy Víno hadrářů a Má bohéma), třetí je moje. Ve výběru nehledejte žádné souvislosti; ale pokud vám to nedá, tak tam možná nějaké najdete, ale jenom proto, že budete chtít. Přeji hezké prožití dalšího na chvíli přetnutého májového času i nečasu.

 

Lucifer


Vztahy

 

Příroda, to je chrám s živými pilíři,

jež někdy zmateně svou řečí promlouvají;

člověk tam lesem jde a bloudí jinotaji,

les si ho důvěrně a známě prohlíží.

 

Jak dlouhé ozvěny, které se z dálky mísí

v jediný hluboký a z temnot jdoucí hlas,

rozlehlý jako noc a širý jako jas,

tak vůně, barva, tón vždy odpovídají si.

 

Jsou vůně svěžejší než těla děťátek,

sladké jak hoboje, jak stepi zelenavé,

vítězné, bohaté a – shnilé nazpátek,

 

jak věci bez hranic, tak prudce rozpínavé,

jsou z ambry, z pryskyřic, jsou z pižma, z kadidel,

zpívají nadšení – jak duší, tak i těl.

 

 

Produševnělé jitro

 

Když s bílou jitřenkou najednou dostaví se

k hýřilům ideál a začne v jejich nitru rýt,

tím řezem, tajemným jak pomsta, vzniká cit

a v šelmě uspané zas anděl probouzí se.

 

Modř nebes duchovních v své nedostupnosti

člověku padlému, jenž trpí a jenž snívá,

se otevře a je jak propast přitažlivá.

Ty drahá bohyně, světelná bytosti,

 

stejně svou vzpomínkou vlaješ před očima mýma,

však mnohem jasněji a mnohem svůdněji –

po pustých orgiích, jež v kouři mizejí.

 

Slunce už září víc než knot, jenž pouze dýmá,

tvůj přízrak, zářivá, je též mu podoben:

je věčný, vítězný, je jak to slunce jen.

 

 

Dávnověká

 

Z hlubiny nejhlubší,

jež naši touhu čeká,

kráčela ke mně dívčina

tak neskonale dávnověká.

 

Když do té hlubiny pohlédnul jsem

a z řetězu uvolnil všechny svoje dávné touhy,

něco se ve mně zlomilo tak bezprizorně jako strach,

jenž vždycky brousí svoje zuby komicky zatnut v smutek pouhý.

 

 


komentářů: 6         



Komentáře (6)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
6
Lucifer * 06.05.2014, 00:48:33
A samozřejmě ještě tohle

http://www.youtube.com/watch?v=otJY2HvW3Bw

jedna z nejkrásnějších Cohenových písní, se kterou jsem se seznámil, když mi ještě mléko teklo po bradě; no a když jsem ji tehdy poslouchal, měl jsem pocit, že mi na té bradě místo tekoucího mléka začínají rašit vousy... S vyplazeným jazykem Nevinný Ospalý

Lucifer
5
Lucifer * 06.05.2014, 00:37:14
mefi, tenhle Cohen je fantastický, tož něco staršího

http://www.youtube.com/watch?v=ZDj5T8-H2R8

Ospalý

4 Kdysi mi někdo řekl,
mefi (neregistrovaný) 05.05.2014, 23:49:32

že život bez smrti nemá smyslu.

Proto je ve verši

... bych chtěl bez cíle nezmírat...

a to přesto, že jde o rytmickou chybu!

Také si myslíte, že byste život bez smrti považovali za život beze smyslu?


Leonard Cohen - Waiting For The Miracle

http://youtu.be/Y-E53gmeO-8

Mrkající

3 Prostoduchá říkanka
mefi (neregistrovaný) 05.05.2014, 23:32:37
.

Chtěl bych napsat básničku
nechtěl jen tu snů vějičku
říkanku chtěl napsat bych
aniž bych já mnoho zpych

a chtěl bych i píseň zpívat
a na lidičky být tu hrd
a nikdy nepotkat smrt
a bez cíle nezmírat

Láska, nechť Ta též nám promine
mít přání snad i to neskromné
Láska, Ta chce nejen Lásku
je i odpovědí na otázku

Proč tu jsme a kam proč jdeme
kam se svou Láskou směřujeme
či můžeme tu býti s Láskou
kráčeje s věčnou otázkou

Proč bytí smysl
zaměstnává mysl?
Odpověď ta prostá je:
Život s Láskou prostě jde

Život s Láskou jen smysl má
když Láska slůvek je i Tvá
Ať jsi Život, ať jsi nej
smyslu citům rozdávej

.__.

Stella
2
Stella 05.05.2014, 09:27:23
Jo, Astro, dávnověké dívčiny, už musíme vidět... S úsměvem takovým i onakým slyšíme i dusot.

Krásný týden a zdar dobrým andělům!

Astra
1
Astra 05.05.2014, 07:58:34
Člověk si vždycky najde souvislosti, protože chce. Díky za nové slunné ráno, Lucifere, jsem usmívající se budhová. Někdy si dovolím poprosit tě a otisk některých z básní, co říkají něco mně. Vsaď se, že promluví i k tobě. Nejen. To je totiž prvořadá básnivá vlastnost, přímo povinnost promlouvat. Pro to lidi básně vynalezli. Nahoře jsi napsal slovo "výběr" - mně by se spíš líbilo napsat "výběh" - představuju si básnivá slova, jak běhají po louce jako diví koně, kteří ne a ne se nechat chytit. Ale někomu se chytit je přece jen povede. Ahoj

«     1     »