Volným pádem

rubrika: Poetický koutek


Neviditelný čert se překlopil do srpnového času letního nečasu. Pod „nečasem“ nemám na mysli něco nelichotivého – napadlo mě to koncem července, když jsem pobýval v Litomyšli. Připadal jsem si tam jako v nějaké bezčasové zóně (v nečasu), ale též mimo prostor. Nedosahovaly tam nedaleké Orlické hory, ani z druhé strany nedaleká Vysočina, ani Morava, ani už Čechy, prostě nic. Litomyšl jsem vnímal jako něco, co se nachází v naprostém bezprostorovém bezčasí. Tohle léto, jak jste si jistě všimli, zde bude podemíláno poměrně silně spodním poetickým proudem. Ani srpen z tohoto proudu zatím nevybočí. Pro první srpnový víkend jsem vybral Volný pád od Oldřicha Mikuláška ze sbírky Meandry.

 

Lucifer


Jsou chvíle, kdy člověk pocítí, že nejlepší, co může udělat, je oddat se své touze volným pádem. Volný pád znamená, že tomu oddání nekladete žádný odpor. Možnost je to nádherná, ale je třeba si uvědomit, že každý volný pád dříve či později končí tvrdým dopadem na pevnou zem. Je třeba vědět, že toho dopadu nebudete litovat, že vám za to stál. Je třeba, abyste si byli jisti, že vás ten volný pád natolik obohatil, že počítání kostí po onom tvrdém dopadu je cena, kterou jste za to nejen schopni, ale i ochotni zaplatit. A navíc byste měli být schopni se s vším v sobě polámaným z té tvrdé podlahy zvednout a ve své touze oddat se zase jinému volnému pádu… Anebo dosáhnout své konečné nirvány… Anebo něčeho úplně jiného… Třeba toho samého… Záleží na vás.

 

Tento volný pád však není něco jako droga, s jejíž pomocí můžete odblokovat všechny své zábrany a jako samuraj v zájmu někdy i zcela imaginární touhy obětovat své tělo i duši bez jakéhokoli skutečného smyslu na její oltář. Ne. Skutečný volný pád je něco jako LÁSKA.

 

 

Volným pádem

 

Oldřich Mikulášek

 

Jak vzácné, křehké nádoby

neseme k ústům svoje hlavy.

A upíjíme z temné šťávy

a sytíme se, hladoví,

dokud nám srdce nepřetéká

a slepé smysly nesplynou,

jak splývá s řekou jiná řeka

a žízeň s žízní – v jedinou.

 

Kam podějí se potom hlavy,

ty vzácné, křehké nádoby?

Co z těl nás na krev nahou svléká

a z krve na slast – tvou i mou –

dokud nás ticho nezaplaví,

to ticho tišší nad hroby,

u kterých nikdo nepokleká –

jen deště v prstech svých je mnou…?

 

Čeho se to má duše leká?

A čeho tvá – ty nade mnou?

Jaká nás podemílá řeka,

podemílá a opouští

už opuštěné vlastní krví

jak poušť svým pískem na poušti?

Jen naše samota tu strmí –

té druhé opuštěnosti!

 

 

Non, je ne regrette rien…

 


komentářů: 14         



Komentáře (Array)


Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Lucifer
14
Lucifer * 03.08.2014, 21:38:23
Ještě než se objeví Stellino pojednání o LÁSCE, uzavřel bych tu svoji poetickou předskokanskou verzi písničkou, která s tím nemá evidentně nic společného:

http://www.youtube.com/watch?v=BBwO_l_dSgY

Úžasný

Lucifer
13
Lucifer * 03.08.2014, 21:33:28
Starý Kocoure, poesii není třeba rozumět, je třeba ji cítit. Mrkající

12
St. Kocour (neregistrovaný) 03.08.2014, 21:22:49
Ano Astro,
let formace velkých ptáků je hodně zvláštní zvukový zážitek. Slyšel jsem jej několikrát večer i v noci, ale nikdy jsem ho nenahrál (nebylo na co) a ani v mezinárodních efektových archivech (aspoň v těch, kde jsem členem) pořádný záznam tohoto jevu není. Je to zvuk obrovské emoční síly. Možná silnější, než vytí vlků nebo volání velryb.

Mimo jiné - už několik let se snažím o záznam "lesní paseka v létě v poledne". Jeden mám ještě na Nagře, ale šumí a je mono. Ty ostatní snad desítky take - to prostě není ono. A falšovat to nechci.
(Lucifera asi zase nazlobím, že odvádím řeč jinam. No ale co mám dělat, když já poesii nerozumím...)

Volný pád - to je taky název vynikajícího amerického filmu. S hrdinou Michaelem Douglasem jsem prakticky ztotožněn - až na to, že nejsem rozvedený a nevezu své holčičce v horku a silniční zácpě dárek.
Ale jinak... I ten konec by asi byl stejný. Překvapený

STRAŠNÝ VZTEK NA CELÝ SVĚT - A PAK UŽ JEN - VOLNÝ PÁD.

Stella
11
Stella 03.08.2014, 12:58:29
Bať. Úžasný
Některé vzpomínky jako patníčky lemující cestu.

Rozumní jsou teď na houbách, u vody, na kombajnech, ti nejrozumnější ještě na houbách - jen my máme trochu posmutnělé žně.
Ale to se spraví! Usmívající se Dokud se zpívá...


Astra
10
Astra 03.08.2014, 12:18:07
K tomu renesančnímu přístupu bych ještě dodala něco prózy. Ty labutě v letu plném poezie jsem sledovala z úzkého okýnka špajzu, kde jsem kouřila, aby mě neviděla máma. I když už mi doopravdy nebylo dvacet, dostala bych určitě pohlavek a kázání. Měla jsem tedy výhled omezený, takže mi nakonec bylo líto, že jsem neviděla jejich let v celé dlouhé kráse. Je to asi třicet roků, a při vzpomínce to mám před sebou a v uších, jako by to bylo včera. Pár vteřin emocí a jak dlouho zůstávají v paměti. Některé emoce to dokážou. S vyplazeným jazykem

Stella
9
Stella 03.08.2014, 09:17:34
Tak se mi to líbí! Od labutí k husičce se zelím, od tichého prolétávání k potrefenému usednutí - zkrátka - renesanční přístup sakumprásk úplně a cele. Mrkající

Lucifer
8
Lucifer * 02.08.2014, 23:05:38
Jako dovětek v půli času tohoto poetického volného pádu, a zároveň jako předpojatí pondělního Stellina pojednání na totéž téma, přicházím s tímto poetickým hudebním doprovodem:

http://www.youtube.com/watch?v=dw-Tz255GFg

Nevinný

Lucifer
7
Lucifer * 02.08.2014, 21:45:52
No, nějaká se na tom jídelníčku našla, ale knedlíček se zelím jsem si musel přibásnit, což je u mne vcelku jednoduchá záležitost. Mrkající

Astra
6
Astra 02.08.2014, 21:04:18
Ano. Nejdůležitější je umět lítat. Jako cokoliv. Jednou jsem viděla letět letku labutí.. začalo to tak, že byl slyšet zvláštní vrzot, skřípot, šramot, a nade mnou se objevily. Byly dost vysoko a jejich křídla vyluzovala ty zvuky. Letěly jako zpomalený film a všechna křídla měla stejný rytmus. Byl to velice nevšední zážitek. S vyplazeným jazykem

Předpokládám, že u Potrefené husy mají na jídelníku i husičku s knedlíčkem a se zelím. Byl jsi asi špatně maskovaný, jinak by po tobě jistě s radostí sáhli! Ahoj

Lucifer
5
Lucifer * 02.08.2014, 20:31:50
Zapomněl jsem dodat, že ničeho nelituji, a ačkoli jsem houser, maskoval jsem se jako husa, což bylo u Potrefené husy přijato s velmi citlivým povděkem. Mrkající Nevinný

Lucifer
4
Lucifer * 02.08.2014, 20:05:24
Astro, na hlavním pražském nádraží je restaurace Potrefená husa. Před pár dny jsem tudy potrefeně prolétal. Mrkající

Stella
3
Stella 02.08.2014, 18:41:10
Pak jsme dvě potrefené. Ty lítají hodně ztěžka... Mrkající

Astra
2
Astra 02.08.2014, 09:59:56
Neber mi vítr z plachet, Stello! Chtěla jsem též volně padnout, použít něco lyriky a užít si chvíli v dobrém rozpoložení, k němuž nás dnes Lucifer přitahuje. Jsem mu za to vděčná. Každý dobrý autor se někdy strefí do nálady svého čtenáře. Byla jsem trefená... S vyplazeným jazykem (husa, co se ozývá...) Usmívající se
Tak přeju všem trefeným, aby si aspoň dneska pěkně polítali Smějící se

Stella
1
Stella 02.08.2014, 09:24:17
Komentovat něco takového rovná se učinit věc banální.
Přesto: velmi zralé.

«     1     »