Neviditelný čert

Stella 01.11.2014, 22:06:51
Rozesměješ, G! Žádná redundantnost se nekoná. Díky za meteoinformace - taky. Čím to, že tolik prší?

Obyvák by měl správně být dům?
Myslím, že světnice - temnice bude správně. Naopak Svěgnice může být záležitost neustálené grafiky (g malé, G!).

Poledne zvon udeří!

G (neregistrovaný) 01.11.2014, 18:47:24
Bingo.

StK (neregistrovaný) 01.11.2014, 18:25:41
Sloka.

G (neregistrovaný) 01.11.2014, 17:49:35
Pátý.

G (neregistrovaný) 01.11.2014, 17:45:14
Ještě- první verš Polednice.
GSE

G (neregistrovaný) 01.11.2014, 17:41:11
Imho - světnice jest opakem temnice.
Tágže jakás takás spojitost mezi světlou a černou kuchyní možná jestvuje.
Neotevříc fšak Annin votkas, skrzevá 2kb/sec, a tudíž nevylučujíc, že se jedná z mé strany o redundantnost, kaji se, pokud jsem druhý, event. mimo.
GSM (počas pro Stellu- po 9 propršených dnech, konečně dnes vysvitlo, ale noce kosácké-dnes jen 8)

Stella 01.11.2014, 16:08:14
Máš recht, Astro...

Stella 01.11.2014, 16:06:49
No to jste mě zmátly - zmátla, děvčata. Chápala jsem to jako krajovou podobu od sednice - sedět. Mate mě nejvíc ten tvar sěgnice - to by totiž svědčilo o něčem jiném. Mylná etymologie? Odlišení od černé kuchyně je ale pravděpodobné. Námět k přemýšlení,k hledání. Základ německý, nebo slovanský?

astra2 01.11.2014, 16:00:11
Jo. Nejhezčí je sjetnice, to je namazaná holka, narozdíl od chlapce, to je sjetec! A každý čtenář těchto blbinek je světec.

Anna Kopecký (neregistrovaný) 01.11.2014, 14:09:07
vygůglila jsem, že http://cja.ujc.cas.cz/CJA1/files/01-0352.pdf

astra2 01.11.2014, 10:58:18
K těm seknicím - napadlo mě legračně, že to slovo vzniklo tak, že kdykoliv někdo vcházel dovniř, volali ti, co uvnitř byli - nesekni se! Což mělo upozornit vcházejícího na to, že futro je hodně nízké. Když uvnitř sednice nikdo nebyl, dotyčný (většinou muž), se seknul do čela. A když měl náhodou "nakoupíno", tak to mohl být i masakr. Slovník spisovného jayka českého sice praví něco jiného, ale taky tam nemusí vědět všechno, že.

Stella 31.10.2014, 08:32:44
Taky seknice. říkaly mé tety. Sekaly se? Nevím.
Ve stavení dveře, před nimiž se člověk musel sehnout, \"na síni\" připravené krmení... Cihlová podlaha.

Volné vyprávění, kdy řeč prostě plyne, je nedocenitelné. Obvykle přichází samo... Pro jiný účel - sestřihat - a je to. Kocoure, odchyťte je, zavřete atd.
Sedmilháři byli dobří.

Starý kocour (neregistrovaný) 30.10.2014, 21:24:45
Tak si tu píšeme, jako bychom seděli v sednici pod petrolejkou u kamen (v sednici se sedí, ne?) A to je fajn. Lidi by si měli umět sednout jen tak - a povídat. A třeba i trochu přehánět*. To už se moc nevidí a ani neslyší.

K té chalupě Astro:
Je to přesný popis té mojí pocházející z roku 1848. Doplním: vpravo, před chlévy je malá \"dobytčí kuchyňka\" se vchodem do klenutého kamenného sklepa a hned za dveřmi schody na půdu, kde byl (snad) malý \"hostovský\" pokoj a nad ním, v tom zbývajícím trojúhelníku bylo uskladněné seno. Mezi rokem 1945 a 1953 tam žili Cikáni, tak ten sklep byl plný už zetlelých odpadků. S mojí tehdy malou sestrou jsme během jedněch prázdnin z něj tu hlínu postupně vykopali a od té doby se sklep používá. Moje (teď už velká sestra) si tam vozí brambory na uskladnění - naprosto dokonalé klima. Nevysychají, neplesniví, nehnijí.

*/ snažím se, zatím marně, obnovit něco jako Sedmilháře. Jen tak, jako soukromá osoba. Zatím to nefunguje, herci se bojí, že ztratí u kolegů kredit, když půjdou někam do zadní místnosti vinárny rozprávět ZADARMO. A já jim obvyklé honoráře olatit nemohu. Ale mám na ně připravený argument: Tam mohou dfo mikrofonu mluvit sami za sebe, ne za nějakou postavu, roli. Jako Jan F., Tomáš J., Veronika F. atd. A operáci taky mají skvělé historky, když se rozpovídají. Jenom kdyby bylo kdy a kde je poslouchat. Taková apolitická \"Paměť národa\".
Byl by hřích o ty historky přijít.

Stella 30.10.2014, 20:18:11
Tak tady je poezie v těch bonech... Astro, astro, ten odkaz!

Chlévy v domě - německé pohraničí. Dobytek v přízemí ohříval dům.

astra2 30.10.2014, 19:46:19
Zde je krátký příběh o Frau Ziege...

Asi v roce 67 jsem se mi podařilo získat pár tuzexových bonů a tak jsem celá šťastná běžela do prodejny v Palackého ulici v Praze, abych si tam zakoupila pár metrů už dávno vyhlídnutého nádherného vlněného starorůžového žoržetu na šaty. Probírala jsem se tam látkami tenkrát nikde jinde nevídanými, a najednou jsem si uvědomila, že se něco děje. Lidi v místnosti se rozdělili na dvě části a uprostřed stála Frau Ziege, též ponořená do látek. Neviděla neslyšela. Necítila. Zato my ano. Frau Ziege páchla jako starý kozel, tedy spíš jako mladý kozel.

http://lucka345.blog.cz/0911/kdyz-se-kozy-prskaly-ocasama-mrskaly

Byla tak prosáknutá kozlím prkem, že se vedle ní nedalo žít. Její obecni kozel byl vyhlášeným milovníkem, a procesí koz, procházejících kolem naší chlupy se netrhlo.

To je kratičký příběh. Ty chlalupy byly většinou postavené tak, že i chlívky byly uvnitř domu. Obvykle se vešlo do široké síně, která byla vydlážděná cihlami - vlevo byla světnice s pecí a kamnovcem na vodu a vpravo chlívky pro krávy a kozy. Dobře vymyšlené. I záchody byly v domě, na konci dlouhé chodby v síni, samozřejmě primitivní, ale ven se nemuselo. Zimy tam bývaly dost kruté a pamatuju, že jednou o Velikonocích navála vichřice sníh na vchodové dveře na metr vysoko.