Varhaník

rubrika: Poetický koutek


(Bez varhan)

 

Lucifer


Byl jednou jeden varhaník

Omšelý a zpustlý věkem

Jenž kráčel v půli léta

Odnikud nikam

A neměl na co hrát

 

Jak brouzdal loukou lesem

Přes hory a přes údolí

Po řekách a na mořích či v oceánech

Tak všude zněla hudba

Ne však jeho

 

Zpočátku ji nevnímal

Ale časem už bez ní nemohl jít dál

Slyšel ji i ve snu

Když skláněla se k němu duhová tráva

Jež měnila se v píšťaly

 

A pak konečně pochopil

Že zas má na co hrát

Tak lehce krásně a přirozeně

A s celým orchestrem

Bez varhan

 


02.08.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 5         



Komentáře (5)

Vložení nového příspěvku
Jméno
E-mail  (není povinné)
Název  (není povinné)
Příspěvek 
PlačícíÚžasnýKřičícíMrkajícíNerozhodnýS vyplazeným jazykemPřekvapenýUsmívající seMlčícíJe na prachySmějící seLíbajícíNevinnýZamračenýŠlápnul vedleRozpačitýOspalýAhojZamilovaný
Kontrolní kód_   

« strana 1 »

Stella
5
Stella 02.08.2016, 19:30:44
Když se podvědomí zdařile přetaví...
Lucifer
4
Lucifer * 02.08.2016, 17:39:22
Napsal jsem to v autohypnóze. Něco se z mého hlubokého podvědomí snažilo prodrat na povrch. Představa byla velmi mlhavá, jádro podstaty však zřejmé. Nejdříve se vyvalila chaotická směs obrazů, už jsem to chtěl vzdát. Některé obrazy jsem zavrhl a zbytek se náhle seskupil do jakž takž smysluplného tvaru. Po vymanění z autohypnózy jsem ho trochu učesal. Dík za uznání Úžasný
Lucifer
3
Lucifer * 02.08.2016, 17:38:37
Napsal jsem to v autohypnóze. Něco se z mého hlubokého podvědomí snažilo prodrat na povrch. Představa byla velmi mlhavá, jádro podstaty však zřejmé. Nejdříve se vyvalila chaotická směs obrazů, už jsem to chtěl vzdát. Některé obrazy jsem zavrhl a zbytek se náhle seskupil do jakž takž smysluplného tvaru. Po vymanění z autohypnózy jsem ho trochu česal. Dík za uznání. Úžasný
Stella
2
Stella 02.08.2016, 14:18:57
No, musím říci, že mě Světlonoš přímo dojal.
Šrámkovským létem i jednoduchostí. Ví to vůbec, kolik se v básni zrcadlí?
Bach na počátku možná, ale zbavený chrámového chladu i hloubi.
Ano, přeměna, doputování, setrvání.

1
Metamorfa (neregistrovaný) 02.08.2016, 14:01:44
Pěkná básnička, říká mi hodně, protože je v ní představivost spojená s praktickým uměním proměny.


Musíme se naučit vědět, že někde naše hudba hraje, musíme ji hledat a nevzdávat se, když to hned nejde.A když ji nakonec už i slyšíme, nesmíme ji nechat hrát pro nikoho. MUSÍME ZA NÍ BĚŽET. Chytit ji do uší, jako do náruče a nepustit, hrát s ní, hrát si sní, hrát jí, hrát spolu... to je teprve potom umění hrát,slyšet a žít
«     1     »