Neviditelný čert

Neuvěřitelně náhodným a zároveň stejně tak synchronicitním způsobem se mi do rukou dostala antologie básní čtrnácti korejských zenových mistrů z 12tého až 20tého století, která se jmenuje stejně jako název tohoto poetického příspěvku a v českém překladu vyšla v roce 2002. Knížku jsem si nekoupil, ale vypůjčil od jednoho kolegy, v podvečer téhož dne, teď už vlastně včera, jsem těmi verši proplul jako rozbouřená bárka na klidném moři, vybral sedm básní, stejně jako všechny ostatní velmi krátkých, obsahově však velmi dlouhých, abych se s vámi o ně zítra, teď už vlastně dnes, podělil. Autory jmenovat nebudu, stejně je neznáte, jména nejsou důležitá, důležitý je obsah. Dnes kolegovi tu knížku vrátím, jelikož ji už mám v sobě.

Lucifer

Tři sny

Hostitel svůj sen vypráví hostu,

host svůj sen vypráví hostiteli.

Tihle dva, co si teď vyprávějí své sny,

se také nacházejí uprostřed snu!

Příležitostné verše

Loďka se zmítá na vlnách jak uschlý list hnaný větrem,

oč jsou vlny vyšší, o to zoufaleji se jim snaží odolat.

Nikdy v ní ale nic nebylo, tak proč ten strach?

I králové, kteří se bojí o život, to mají marné.

Nezbývá nic

Všechny světové strany zejí prázdnotou.

Zbývá tu ještě vůbec něco?

V prázdném prostoru tleskám rukama a prozpěvuji si tralala.

Neplodná žena zaslechla mou písničku a dala se do neúnavného tance.

Myšlenka

Snazší je přeměnit hory v rovinu a naplnit moře

než upokojit lidské srdce. Dám ti však radu:

ať se díváš na trnité houští nebo na květ broskvoně,

věz, že před tvýma očima není ani zrnko prachu.

Buddhista z poustevny Songam

Na osamělém polštáři poutník dosnívá svůj sen,

nebem letí pták.

Klášter tone v tichu mezi opadávajícími květy,

a náhle vlaštovka blátem ušpiní mnichovi šat.

Údolí červeného proudu

Déšť ustal, tráva v jarních horách se sytě zelená.

Květy rozkvétají na obou březích, potok odráží jejich červeň.

Chodím sem a tam, vzrušen tou krásou básním a zapomínám cestu zpět…

Je to snad proto, že mé tělo je prázdné a že je prázdné i všechno kolem?

Pohrávám si s měsícem

Prázdné hory jsou plné měsíčního svitu,

sám se tu toulám, kochaje se tou průzračností.

Má duše plná citu letí ke komusi do dáli…

vzdaluje se s prohlubující se nocí. Už se nevrátí.

17.08.2016, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 1