Neviditelný čert

Tuto baladu jsem zplodila před "sto" lety, jako cvičný náboj do svojí tvůrčí pušky. A byla jsem zvědavá, zda jsem se trefila do některého z lyrických žánrů. Neustále objevujíc Ameriku jsem se až teď dopracovala prostřednictvím internetu k tomu, že ASI vím, o co jde. Ve výkladu o básnických formách se v tomto případku jedná o takzvaný tónický verš…. Abych nemarnila mnoho prostoru, přepisuju tuto baladu do tvaru prózy, nicméně obsah je zachován.

Astra (Tahiti)

Jsem ještě mladý. Na bradě rostou mi první vousy. Sotva se holím. A neumím předvídat zrady. Spoléhám zatím na oči, věřím, že pohledem zotročím. I když se k ženě postavím zády, ona vždy musí vědět, že přišel jsem já. A jistě hlavu otočí, aby se porozhlédla.

A tak se mi stalo, že jednou jedna zbledla. Pak v prudkém pohybu polil ji nach. Musím se přiznat, že v první chvíli dostal jsem strach, jestli jsem očima neproved něco zlého. Jestli si třeba nemyslí – koukejte ho, jak ten se umí podívat!

Po chvíli, když smysly se k ní vrátily, po té malé mdlobě, kterou postřeh jsem jen já, po tom, když znovu přišla k sobě, sklonila hlavu. Čekal jsem jako jelimánek, s jakýma očima se mi vrátí.

A teď se držte všichni svatí, z těch očí ke mně přiběhl vánek, a jenom v koutku, někde v dálce, stačil jsem zahlédnout výzvu k válce. A potom, jako bych už nebyl. Pohodlně se posadila ke stolu, kde měla kávu, a na mě teď bylo, abych sklonil hlavu.

Nazítří potkali jsme se znovu. A jen já vím, že nespoléhal jsem se na náhodu. Ráno jsem se pěkně oholil a vzal jsem si novou košili, kterou mi naši koupili nedávno k svátku. I oči jsem si myl, jak ještě nikdy snad. To proto, abych se na ni mohl krásně podívat.

A přemýšlel jsem taky, mám-li trénovat pohledů škálu, ale pak jsem si řek, že bych byl blázen. Všiml jsem si totiž, že ona má snubní prstýnek, a že přes mé oči vidí nejspíš až na zem.

Setkali jsme se u oběda. A já, věda, že strávíme spolu chvíli, udělal jsem to, abych jí byl milý, že jsem usedl naproti jejím očím. A lidi, naštěstí dělala, že to nevidí, já jedl jak kočí. Jí totiž se o mně v noci asi zdálo. Aspoň to tak vypadalo, protože ta na mě hleděla, jako kdyby přestat nechtěla.

Vypadám docela dobře, vím, ale přesto si nemyslím, že taková žena jako tato, by nevímco dala za to. Za co? No přece za TO! Však blesklo mi hlavou, že jsem pad asi na tu pravou, když takhle bez ostychu vydává mému smíchu svou zvědavost. Hned tu byla záminka. Už jsem v duchu říkal – dost!

A jak tak zvedám oči k odpovědi, stalo se, a jak, to jenom bozi vědí, že z jejího pohledu náhle zmizelo všecko. Zvědavost, zájem, výzva i boj. Najednou byla unavená. Taková dospělá žena.

A já jsem se asi zatvářil jako děcko, protože její oči, které se se mnou nadobro rozloučily, řekly jen – chlapče, jak jsi milý, a – řekly to tak, jako to říkává moje maminka.

18.04.2018, 00:00:00   Publikoval Luciferkomentářů: 9