Neviditelný čert

V červnovém víně slunečního dítěte jsem řekl, že Víno hadrářů od Charlese Baudelaira doplním, pokud se mezitím nevytratím do ztracena, dvěma básněmi z téhož šuplíku. K mému podivu onen okamžik doplnění nastal dříve, než jsem čekal.

Léto začalo pučet a já přemýšlet, kam se můj život bude ubírat. Uvědomil jsem si, že asi ne do nekonečna. Pak jsem přehodil výhybku na fyziku a začal uvažovat nad tím, co je to vlastně nekonečno. Má vůbec nějaký smysl nad tím pojmem přemýšlet? Jsem tady. Narodil jsem se, abych tady byl. Byl mi dán do vínku život, abych ho prožil. Abych stvořil něco, co má skutečný smysl. Jak a do jakého nekonečna se to pak přetvoří, to mě nemusí až tak zajímat. A už vůbec ne, že u toho fyzicky nebudu.

Když mi bylo asi devět let, pojal jsem podezření, že jednoho dne umřu. Byl to pro mě naprostý šok. Za šera jsem si klekl ve svém dětském pokoji a modlil se, abych nemusel umřít. Modlil jsem se k Bohu, ačkoli jsem vůbec netušil, kdo to je, ale měl jsem pocit, že On tady bude navždycky. Život mě ale přinutil, abych tu hrůzu ze smrti opustil a věnoval se jemu.

Nebylo to snadné. Nahlížel jsem do různých filosofických i věroučných spisků, pokoušel se najít oporu ve spiscích vědeckých, a tak dále. A k čemu jsem dospěl?

Slunce je takové žluté kolečko na obloze, díky němuž kromě jiného zraje víno…

Lucifer

Charles Baudelaire

Víno milenců

Prostor se blyští plný křídel!

Na koni vína bez udidel

my ještě dnes budeme v svých

férických, božských nebesích!

Stihnem – dva andělé, co žízní

tropickou horečnatou trýzní,

v křišťálu, modrém po ránu,

dalekou fatu morgánu!

Na křídle měkce unášeni

chápavé smršti, která zná,

v svém paralelním zešílení

a ruku v ruce, sestro má,

my uprchneme z toho těsna

až někam do mých rájů ze sna.

Smrt milenců

Budem mít lůžka z vůně těkající,

divany s hloubkou jámy hřbitovní,

a cizokrajné květy na polici,

rozkvetlé pod nejhezčím nebem dní.

A naše srdce z výhně zchladající

si půjčí jas dvou velkých pochodní,

jež v duších odrazí se jak dvé svící,

v tom páru zrcadel pár záření.

V soumraku z modři, z růžového stesku

si vyměníme po jediném blesku

jak dlouhý vzlyk, v němž sbohem slyšíš znít;

pak veselý a věrný anděl spásy

otevře brány, přijde oživit

zčernalá zrcadla a mrtvé jasy.

The Carpet Crawlers

11.06.2020, 19:11:29   Publikoval Luciferkomentářů: 11