Tady je další parafráze Rockové poezie od Jaromíra Pelce. Týká se města, kterému se česky říká Londýn. Je to obrovské město, větší než Praha. Prahu bych za Londýn ale neměnil. V Londýně jsem nikdy nebyl. Tedy přímo v tom městě. Na dvou londýnských letištích jsem však přestupoval na různá letadla. Londýn navštívila moje žena Jiřina. Našla si kamaráda, který uměl perfektně anglicky. A tak se vydala za ním. Padly na to skoro celé naše úspory z kupónové privatizace. Tenhle úlet do Londýna za nějakým týpkem, který ji oblbnul, jsem jí už dávno prominul. Byla to moje chyba. Já byl v Praze a nevěnoval jsem jí dostatečnou pozornost. V Londýně byl v daném okamžiku někdo zajímavější.
Lucifer
Jednou v neděli,
za purpurového západu slunce,
jdu po chodníku.
Zničehonic se odlepí od zdi
pouliční vyvolávač,
zamíří na mne svou flétnu
a zahraje jednoduchou melodii:
tůt-tůt-tůt.
Obloha potemněla,
z mraků sprchlo pár kapek
stříbrného deště.
Vsákly se do špinavé země
města Londýna.
Lidé mě zvolna míjejí
na jakési neskutečné ulici.
Každý je výstřední a zvláštní,
mluví útržkovitě, v podobenstvích.
Nevím, co vlastně chtějí,
nevím, co chci sám.
Nevím, co je čeká,
nevím, co čeká mne.
Asi je před námi nový týden,
do práce, z práce domů.
Herec při snídani baví ženu
po léta stejnými historkami
ze zákulisí kabaretu.
Přehrává dialogy,
zveličuje, přehání.
Zítra to bude stejné,
pozítří jakbysmet.
Brodím se po chodníku
v purpurovém západu slunce.
Obtížně zvedám nohy,
jako v zpomaleném
němém filmu.
Od zdi se odlepí
pouliční vyvolávač.
Kolem nohou mu poskakuje
růžový balón:
dum-dum-dum.
21.05.2022, 13:10:50 Publikoval Luciferkomentářů: 2