Neviditelný čert

Dnes ráno jsem zamířil z obýváku do kuchyně. U dveří stojí nepříliš velká knihovna. Můj pohled náhle padl na menší knížku, která jen tak ledabyle ležela na větších knihách. Je to poetická antologie, soubor básní od různých básníků. Jmenuje se Brevíř lásky a vyšla v Československém spisovateli v roce 1961. Vzal jsem ji do ruky a náhodně otevřel někde uprostřed. Tam se skvěla báseň Drama od Oldřicha Mikuláška. Pochopil jsem, že zrovna něco takového potřebuji.

Lucifer

Drama

Oldřich Mikulášek

V pokoji, kam odešli ti dva,

je slyšet kvésti bez,

který však zakrývá své trapné rozpaky,

je slyšet hodinky –

přejemné šílenství muří nohy vteřin

v posledním tažení –

a vzduch je rychlen

dvojím supím dechem,

v tichém chvatu těl,

v hroužení neustálém,

ve zhášení svíček

a v drobném, krutém tamburašení

krve hnané k utonutí v ničem.

A potom pokoj,

kam odešli ti dva,

se zakymácel zpit.

Jak vím, co nesmrtelnosti je v tom

– třebas i v zoufalství –

na chvilku aspoň strašně být!

Já vím, co je to pára,

která píská,

vstříc v bíle hřívě,

blesk, žluté oko lví,

i spár,

mrak mrakem drásaný,

až jako kočky hřbet

zasrší jiskrami –

ó bože, hromu tři sta

do tebe,

když není proč se chvět,

když kotle dovřely

a naše duše, které přešel var,

jsou zase k snědku, jako byly dříve,

tak trochu kližka,

drazí zemřelí,

tak trochu kližka…

29.12.2023, 10:09:44   Publikoval Luciferkomentářů: 0