Neviditelný čert

Zima začíná umdlévat a předjaří nenápadně klepe na dveře. Zatím však dominuje bezčasí. Zataženo, šero, strnulo. Jediný náznak, že se něco děje, spočívá ve výrazném prodlužování denního světla. Pod duchnou šedé oblohy to až tak zjevné není.

Lucifer

Ticho. Neumdlévá jenom zima, ale i lidé, zvířata, ptáci. Stromy, křoviny, květiny ještě spí ve skleněném zámku. Jsou zamčené na tři sta tři a třicet západů. Nehybnost je depresivní. Váhavé čekání.

Rozbít vázu nehybným kladivem

A zase ji složit poslepu

Zahrát na kytaru beze strun

Bez inspirace

Říct něco hluchému příteli

Němými ústy

Anežka Prapodivná se vydala na houby do lesa, aby v něm i s houbami strávila včerejší oběd. Ten oběd byl jako ztopořené vajíčko natvrdo. Původně chtěla něco měkčího, jenže se to zvrtlo. A tak se začala vrtět směrem k lesu, který byl tvořen potměšilými rampouchy. Utrhla si jeden rampouch. Na houby zapomněla. Věděla, že zapomínání je kořením života, na který nelze nezapomenout. Šla za svým ztuhlým nosem s podnosem pro přijímání, které zjevné není.

Zakopané vichry vilně vějí

Řetězy upjaté v soukolí tiše znějí

Nezbedné suché suky dovádějí

Děvečky v postýlce se smutně smějí

Pastýři zarmouceně touží po naději

Všichni něco o ničem chtějí

Archibald Neskutečný se zrovna vracel z hospody U časosběrného kalicha. Času měl dost, a tak se jen tak líně potácel směrem k lesu, aby si natrhal houby mucholapky. Uprostřed lesa se potkal s Aničkou s košíkem rampouchů. Pozdravil ji slovem Bú, ona odvětila slovem Bé. V nedalekém potoce se pásly ovce. Pstruzi se tomu divili a zatančili šavlovou skočnou. Žáby strnuly ve skoku. Nevydaly ani hlásku kvakotu. Kohouti se pářili se slepicemi v zkamenělém sousoší.

Voda pramenitá pramenila z pramene

Hadi zkoušeli sestavit symfonický orchestr

Nikomu se nic nepovedlo protože proto

Někdy je lepší nemít ničeho mnoho

Zoufalci s tím mají dobré zkušenosti

Protože dobro je základem odumírání

Replikanti ze souhvězdí Amfora včas dorazili na předem smluvené místo. Na kraj lesa, v němž si zrovna vyznávali houbovou lásku Anežka s Archibaldem. K opačnému kraji lesa mířil tulák Pocestný v sedle koně Kopyto. Ze jmenovaných lidských bytostí vznikla Skupina sounáležitosti, která se rozhodla kandidovat do Parlamentu Nenasycených.

Zima začíná umdlévat

A předjaří nenápadně klepe na dveře.

Jediný náznak

že se něco děje

spočinul

v náruči beznaděje

Nikdy se nedívejte do tmy. Nic tam neuvidíte. Nikdy se nedívejte přímo do světla. Budete oslepeni. Těšte se na jaro, protože přijde. A když nepřijde, vyrazte k nejbližšímu lesu a natrhejte si houby, rampouchy a krabičky první pomoci.

09.02.2026, 09:41:21   Publikoval Luciferkomentářů: 0