.:: Neviditelný čert ::.

Dveře do léta 2

rubrika: Poetický koutek

Začíná léto. Už bylo načase. Přemýšlím, jak ho přivítám. Asi tím, že sundám zimní oblečení. Dělám si srandu. Už od března chodím až na výjimky, kdy skutečně skoro mrzlo, v kraťasech. V červenci se chystám vyrazit na výlet s přítelem Tondou, jeho ženou a obrovskou labradorskou fenou Bárou. Před chvíli jsem to mobilem půl hodiny diskutoval s Tondou, což krutě zarazila jeho žena Iva, jelikož mu naservírovala snídani.

Lucifer

Kam pojedeme, ještě netušíme. Možností je mnoho, od Aše až po Košice. V Košicích jsem ještě nikdy nebyl. Možná Vysoké Tatry, nebo Olomouc. Na Svatým kopečku jsem byl už asi třikrát, jak mě tam doba zapomněla.

Anebo Litomyšl. Pozdě v noci k ránu.

Nad zámkem v Litomyšli

vznáší se horkovzdušný balón

Je pozdní večer

z terasy pensionu Kraus

se stává tanečníkův salón…

Nad renesančním zámkem

v Litomyšli

vznáší se Váchalovo tajnosnubné přání

Je pozdě po ránu

a z terasy pensionu Kraus

se stává poslední

litomyšlené

přijímání

Otevírám dveře do léta, abych nezapomněl, na co jsem už zapomněl. Abych se znovu narodil, ačkoli nejsem krokodýl.

Kdysi jsem četl vědecko-fantastický román Dveře do léta od amerického spisovatele Roberta A. Heinleina. Mám ho ještě v knihovně.

Ústředním motivem knihy je cestování v čase. Název knihy vychází z poznámky autorovy ženy Virginie, která podotkla na adresu jejich kocoura, který nechtěl jít ven do zimy, když měl otevřené dveře: „Hledá dveře do léta.“ Heinlein pak román napsal za pouhých 13 dní.

Byl jednou jeden kocour a ten neměl rád déšť. A sníh ho studil do tlapek. Ale choval pevné přesvědčení, že když se otevře dostatečný počet dveří, jedny přece musí vést do jasného letního dne. A když ne do léta, tak alespoň do lepších časů…

Je léto

Žhavými polibky bodají paprsky slunce

Pár havraních mudrců už dávno odletělo

Je doba letní evoluce

V horečkách bloudí opuštěné vločky sněhu

A stařenky u ohně vyprávějí

že léto značí změnu…

Je léto

Vracím se nocí loukou v ústech růži

A s chutí yperitu se skláním k tvému stínu

Rosa z mých doteků se třpytí na tvé kůži

Zima se vrací zpátky do pramenů