Neviditelný čert

Tahle pohádka bude velmi krátká. Kratší, než bys řekl švec. Švec. Tak vidíte, zase kecám. Takže...

Lucifer

Byla jednou jedna opuštěná zastávka. Je úplně jedno, zda autobusová, trolejbusová, vlaková, kosmická... řekněme, že to byla zrovna ta poslední: kosmická. Ne komická - stačí vypustit jedno písmeno a hned je smysl zcela jinde, někdy i pohříchu v naprostém nesmyslu. Takže: byla jednou jedna opuštěná zastávka v jednom opuštěném koutku spirální galaxie, jejíž jméno dnes už neznají ani kovaní astrokopové. A jak tam kdys bylo rušno. Klondike ve svých nejlepších letech byl proti tomu samotou, kde lišky a podobné příšery dávají dobrou noc.

Byly doby, kdy se v docích Opuštěné běžně pohupovaly mraky kosmických lodí nadité myšlenkami, nápady, vizemi, zlatokopeckým náčiním a pochopitelně lidičkami všech možných i nemožných rozměrů, tvarů, vyznání, poznání i k nepoznání, jakož i sny, pohádkami, pavoučími sítěmi, písmenkovými vizážisty, potížisty, fantasmagoristy, oportunisty, romantickými senzibily a senzibilními romantiky, vílami, paranormálními silami, skřítky, tajemnými svitky a kromobyčejnými historkami, hysterkami, paranoiky, plyšovými medvědy, dobráky od kosti a kostlivci ve skříni, nudnými patrony a patronami plnými třeskutých vášní, záští, omylů, nedorozumění, porozumění, vyrozumění a umění neumění.

Jenže, jak známo, vše má svůj konec, a tak na konci toho všeho se to všechno takříkajíc někam vytratilo a po tý zastávce neštěkne ani pes. Ani pes.

Švec.

19.07.2010, 23:14:00   Publikoval Luciferkomentářů: 2