Přicházím s pohádkou, kterou jsem napsal čtvrtého ledna 2006. Je velmi krátká, možná trochu uhozená (alespoň se tak může zdát, ale ve skutečnosti vůbec ne) a původně jsem ji sem nezamýšlel vůbec předložit. Vysypal jsem ji tehdy v několika minutách; byla to prostě jenom taková urychlená duševní extáze. Proč jsem se nakonec rozhodl ji přece jenom vypustit do čertího pohádkového kolbiště?
Jak jsem předeslal v Čertím poklábosení (komentář pod číslem 7196), byly doby, kdy se mi hlavou občas honila jedna písnička od Jaroslava Wykrenta, která se jmenuje Fialenka. Proč? Těžko říct. Něčím prostě byla vybuzena, no a čím, to nechám na vás. Fialenka se mi už dva dny zase honí hlavou. A tak jsem si vzpomněl na tu svoji urychlenou pohádku, k níž jsem chtěl přiřadit Wykrentovu Fialenku v podobě videa. Jenže žádné takové video jsem na internetu nenašel, dokonce ani text této písničky, pouze zvukový záznam v podobě mp3. Možná to video někdy sám utvořím, ale pro tentokrát jsem tu kratinkou pohádku - skoro tak krátkou či dlouhou, jako je její předehra v podobě tohohle perexu - doprovodil částí textu Wykrentovy Fialenky.
Lucifer
Byla jednou jedna Lenka a ta měla fialový nos. Ne proto, že by příliš pila, i když také pila, ale ne příliš, nýbrž proto, že si ho každé ráno namalovala fialovou fixkou. Tak jako jiné Madlenky si strkaly do různých míst na těle různé předměty, nosily kalhoty nahoře zkrácené tak, že to vypadalo, jako že nejdou pořádně obléct a motají se deset čísel pod pasem, tak Fialenka Lenka měla fialový nos.
A tím byla na rozdíl od ostatních Madlenek originální.
Jak se Madlenkám u nosu houpaly kravské zvonce, nad očima se zavíraly zavírací špendlíky, gatě napůl žerdi tvořily okrasné tukové pásy čili OTPéčka, tak Fialenka Lenka měla krásnou zdravou tvář, padnoucí kalhoty, které zdůrazňovaly její hezkou a dobře stavěnou postavu, ale fialový nos.
A všichni se jí kvůli tomu nosu smáli. Všechny ty vlastnoručně vyohyzděné Madlenky s ošklivou mastnou pletí vyšperkovanou zavíracími špendlíky, hřebíky a připínáčky. V jejich očích zapuštěných do kusu sádla pokrytého make-upem, potem, špínou a drobnými kovohutními výrobky byla Fialenka Lenka nepovedenou hříčkou přírody.
Za pár let přibyl Madlenkám ke kroužkům v nose, pupíku, obočí či močovodu, kalhotám napůl žerdi a umaštěnému make-upu fialový nos.
A Fialenka Lenka se už fialovou fixkou nemaluje.
Zůstala jenom Lenka, jak ji pánbů alias příroda stvořili.
A tím zase byla originální, a tudíž nepřijatelná.
Neptej se mě, jaké vlasy princezna má mít,
nakreslíš je pastelkama, jak jen budeš chtít.
Nakreslíš je fialové, a hned jméno má
princezna, co na papíru život začíná.
Modré oči přikresli jí, ať vidí, kde je,
ústa pěkně růžová, ať se nám usměje.
Potom zlaté střevíce a v dálce velký hrad,
kolem krásnou zahradu, a pak už hajdy spát.
…
Vyrosteš a budeš velká jako každý z nás,
zmizí tvoje Fialenka, všechno vezme čas.
Život budou pastelky, s nimi kreslit budeš svět,
jenom tvoje Fialenka nevrátí se zpět…
26.09.2013, 00:00:08 Publikoval Luciferkomentářů: 47