Neviditelný čert

Bylo, nebylo, jak už to tak bývá i nebývá, jednou, nikdo si však nepamatuje kdy, jedno Peklo, někteří však tvrdí, že jich bylo více…

Lucifer

… No a pak tu bylo ještě něco jako Nebe, jemuž šéfoval Nebeský šéf. Nebeský šéf měl obrovský byrokratický aparát, v němž se motaly celé houfy andělů, kteří často nevěděli, do čeho dřív svými křídly píchnout. Práce bylo zkrátka nad hlavu v oblacích, neboť Nebe mělo na starost neuvěřitelné zástupy lidských i nelidských bytostí, o něž se muselo nějak postarat: vytřídit, zařadit, přeřadit, vyřadit, upomínat, vyzpovídat, navigovat, chválit, trestat a tak dále. Šanony se v Nebeském byrokratickém centru doslova prohýbaly, úřadující andělé zmateně pobíhali a Nebeský šéf, který trůnil uprostřed celého toho nebeského mumraje, nestačil podepisovat rozkazy, zákazy, příkazy, odkazy a další a další podobná lejstra. Jeho zrak už byl poměrně chabý, a tak si sám přidělil jednoho anděla, jehož pracovní náplní bylo na všechna ta lejstra svítit. Začalo se mu říkat Světlonoš alias Lucifer.

Nebeský šéf si svého Lucíka, jak mu začal říkat, docela oblíbil, jenže ta byrokratická zaneprázdněnost mu dávala velmi málo, anebo vůbec žádného času, aby tu oblibu mohl nějak citově vyjádřit. Lucifer to však vytušil, a tak ke svému Šéfovi pociťoval velkou náklonnost, uctivost a neutuchající lásku, takže zlostné výbuchy Šéfa, kterými doprovázel parafování některých lejster, blahosklonně ignoroval.

Jednou se však stalo, že Nebeský šéf při pohledu na jakési lejstro doslova a do písmene zbrunátněl a začal řvát jako tur po dávce maniodepresivních injekcí. Rozeřval se dokonce i na svého Lucíka, že jako svítí blbě a motá se jako můra po těžké dávce halucinogenních preparátů. Luciferovi bylo Šéfa docela líto a rozhodl se, že se ho pokusí nějak uklidnit a jeho psychiku nastavit opět do rovnováhy. Šel na to však blbě: „Šéfe, nesmíte se tolik rozčilovat, praskne vám nějaká cévka, nebeská záchranka vás odklidí na JIPku, a co my tady potom s těmi lejstry…“

Lucifer v tom konejšení chtěl pokračovat, ale Nebeský šéf zbrunátněl ještě více, takže i červený trpaslík by zbledl závistí, a zařval jako tur po dvojité dávce maniodepresivních injekcí: „Já že se rozčiluji?“ začal mu přeskakovat hlas, „kde jsi na takovou pitomost ty jeden svítící tajtrlíku přišel?“ Nebeský šéf burácel s takovou frekvencí, že mráček, na kterém se spolu s trůnem a Luciferem nacházel, rozkmital tak úděsně, že Lucifer ztratil balanc a z toho nebeského trůnního mráčku se zřítil někam dolů.

Lucifer se cítil tak šokovaný nejen tou křivdou, ale i strachem o duševní zdraví svého Šéfa, že úplně zapomněl, že má křídla. A tak padal a padal, postupně proletěl celým Nebem, pak lidskou a nelidskou říší, až nakonec dopadl až do Pekla.

Peklo byla Nebeským šéfem zřízená organizace, kam se posílali lidské duše, jež byly z celého nebeského byrokratického procesu vyřazeny, jelikož byly kompletně neopravitelné. Vládl tam Pekelný šéf, jemuž za jeho zády pekelní zaměstnanci, čerti, s posměškem říkali Satan. Ten posměšný nick vznikl podle Hřibu satan, největšího hřibu, který se vyskytuje na území bývalého Československa a který je za syrova či po nedostatečné tepelné úpravě velmi jedovatý. Tepelná úprava byla sice v Pekle velmi oblíbeným nástrojem ke zpracování Nebem vyřazených duší, na Pekelného šéfa však aplikována být nesměla ani náhodou.

Když Lucifer přistál v Pekle, drželi tam zrovna smutek, poněvadž Satanovi praskla nějaká cévka a skončil na pekelné JIPce, kde nakonec natáhl kopyta. Tedy on to ve skutečnosti smutek nebyl, jenže i Peklo se musí držet nějakých pravidel, zákonů, předpisů, odpisů, výpisů a spisů čehokoliv, co zavání Peklem, takže ten jakoby smutek byl tak nějak byrokraticky dodržován.

Pohřeb Satana ještě nebyl odpískán, když už se v zákulisí sešla partička některých významných pekelných činitelů, aby si ze svého středu zvolila Satanova nástupce. Vlastně se jednalo o takový pekelný převrat. Zatímco Satanův nejbližší čertí dveřník Mefistofeles dojednával pohřební obřad a nad svým odešedším Šéfem truchlil a truchlil, partička jakýchsi pekelných Iluminátů kula pikle. Mefistofeles měl svého Šéfa nesmírně rád, a to i přesto, že během byrokratických koprolálií upadal do stavu takové zuřivosti, že i tur po trojité dávce maniodepresivních injekcí by v této soutěži nezvítězil.

Mefistofeles se zrovna v naprosto zádumčivém a truchlivém stavu procházel po své kanceláři, když se najednou ozvala rána a stropem se k jeho nohám dotloukl jakýsi tvor se zmuchlanými křídly. Mefistofeles si tento podivný živoucí balíček začal v naprostém úžasu prohlížet, a když se ten balíček probral z kómatu, tak na něj vybafl: „Kdo jsi a co tu děláš?“

Lucifer se konečně vzpamatoval, postavil se na nohy, oprášil se ze všeho prachu, kterým byl po tom neskutečném pádu z nebeských výšin olepený, a konečně rozprostřel svá křídla. „Jmenuji se Lucifer alias Světlonoš, byl jsem podržsvětlem u Nebeského šéfa a tady dělám to, že jsem sem zcela nečekaně upadl,“ pravil Lucifer a zbystřil pozornost. Mefistofeles se na něj zamyšleně podíval a pak utrousil: „Takže podržsvětlo z Nebes, to snad není možné!“ „Ale je, jak vidíš,“ zbystřeně odvětil Lucifer, „a kdo jsi ty a co tu děláš?“ Mefistofeles se náhle vymanil ze svého smutku a s komickou nadsázkou pravil: „Já jsem podrždveře Pekelného šéfa, který zrovna natáhl kopyta.“

V té chvíli se do Mefistofelovy kanceláře nabourala partička pekelných Iluminátů, ze svého středu vyloudila jakéhosi umouněného týpka a vůdce partičky zařval: „Mefistofele, konec srandy! Tvůj Šéf je kaput, ty to za chvíli odskáčeš taky a tady je náš nový Šéf,“ ukázal svým pařátem vůdce partičky pekelných Iluminátu na toho umouněného týpka. „Prdlajs,“ řekl Mefistofeles, „to místo je už obsazené,“ a ukázal na již zcela zrekultivovaného Lucifera. Tu pojednou a zcela nečekaně Lucifer vytáhl ze své tornistry Svítící meč, který mu daroval jeho andělský kamarád Gabriel, a paritčce umolousaných čertích Iluminátů zcela nenuceně předvedl, kterak lze aplikovat asijská bojová umění. Netrvalo dlouho a partička byla doslova a do písmene na cucky. A tak se Lucifer stal Pekelným šéfem.

Když bylo vše dokonáno, sešli se Lucifer a Mefistofeles v jedné pekelné kanceláři. „Hele, Mefi,“ započal Luci, „nechci, abys mi tady dělal podrždveře. Jsme přece kamarádi a každý z nás by měl být svým pánem. Nepřeji si, abychom někomu drželi světlo či dveře. Právě jsem se dozvěděl, že Nebeský šéf natáhl křídla a v zákulisí se prý motá nějaká podezřelá partička andělských Iluminátů. Uděláme to takhle. Dám ti do tornistry Gabrielův meč včetně návodu, kterak používat asijská bojová umění, a vystřelím tě nahoru do Nebe z čertího kanónu. Ty už budeš vědět, jak ten nebeský byrokratický maglajz včetně té pošahané partičky uklidit, no a pak si můžeme internetovou poštou mezi Nebem a Peklem posílat emaily, jak to klape, jak se máme atd., anebo se můžeme občas navštívit.“

A tak vzniklo Luciferské peklo, jehož pobočku v Nebi řídí Luciferův kamarád Mefistofeles.

Čechomor-Tisíc andělů

12.10.2013, 00:00:11   Publikoval Luciferkomentářů: 71